Poslední přeživší - RuiKasa

11.

Rui's POV:

Už to byl téměř den od doby, kdy mě dal Toami do této místnosti. Přemýšlel jsem, jak bych se odsud dostal, ale nemohl jsem na nic přijít.
,,Rui?" Oslovil mě Ayami.
,,Co je?" Odvětil jsem.
,,Vím nad čím přemýšlíš..." Řekl. ,,A není to úplně marné."
,,Odkdy mě v něčem podporuješ?" Zeptal jsem se udiveně.
,,Řeknu ti to takhle..." Začal Ayami. ,,Nepodporuji tě, ale zároveň tě ani nepodceňuji. Jsem neutrální a dalo by se říct, že ani nemám na výběr. Koneckonců...jsem přeci část tebe samotného, Rui."
,,A co máš tedy v plánu?" Zeptal jsem se ho. ,,Říkal jsi přeci, že to není marné, ne?"
,,Ano, to jsem říkal..." Řekl Ayami. ,,Rui...nezapomeň na to, co máš..."
,,Co mám?" Zeptal jsem se ho.
,,Nedělej ze sebe hlupáka." Zasmál se Ayami. ,,Každý Toamiho podřízený má nějakou jeho schopnost. Na to nezapomínej, Rui."
,,Ale Ayami...vždyť...já nevím, co mám za schopnost..." Řekl jsem.
,,Ale já to vím." Řekl Ayami. ,,Rui...Ty ovládáš...masutādēmontekunikku."
,,Já ovládám... masutādēmontekunikku?" Zeptal jsem se udiveně.
,,Přesně tak." Řekl Ayami. ,,Nejvzácnější technika, vytvořená Toamim. Ty jseš člověk, kterému jí daroval."
,,Ale...proč já?" Zeptal jsem se.
,,Evidentně jsi pro něj ten nejdůležitější..." Řekl Ayami. ,,No i když...spíš bych řekl...že jsi k největšímu užitku."
,,Ale stejně...nemůžu to použít." Řekl jsem. ,,Pokud nepočítám Toamiho, tak tuhle techniku může člověk použít pouze jednou...a ještě navíc...pokud ji použije, tak...zemře..."
,,To je pravda." Řekl Ayami. ,,Ale existuje jeden způsob, jak to udělat tak, aby jsi nezemřel. Nemusíš tu techniku použít celou a navíc můžeš zachránit víc než jen jeden život. Přemýšlej, Rui." Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co mi Ayami řekl. Vtom mi to došlo.
,,Ayami, Toami není živý člověk, ne?" Zeptal jsem se ho.
,,No vidíš! Tak už ti to došlo, Rui?" Zeptal se mě Ayami.
,,Nejdřív, než se mu postavím, tak pomůžu někomu dalšímu." Řekl jsem a pohlédl jsem na druhou stranu místnosti, kde leželo tělo Akita Shinonomeho. Přistoupil jsem k němu.
,,Rozdělím tu techniku napůl..." Řekl jsem. ,,Hafū masutādēmontekunikku, ribaibaru!" Z ruky mi vylétl světle bílý kouř a nahrnul se kolem Shinonomeho-kun. Po chvíli kouř zmizel a Shinonome-kun otevřel oči.
,,Co? K...kde to...jsem?" Zeptal se.
,,Shinonome-kun, jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho.
,,Jo..." Přikývl. ,,Kde to jsme? Co se stalo?" Pak jsem mu řekl vše, co se za tu dobu, co byl mimo, stalo.
,,A teď se pokusím to vše ukončit..." Řekl jsem.
,,Chápu..." Řekl Shinonome-kun. ,,Ale jak se odsud dostaneme?"
,,Ayami, můžu tě k tomu použít?" Zeptal jsem se ho. ,,Dám ti na chvíli možnost ujmout se mého těla, abys svou silou prorazil ty dveře. Jakmile to uděláš, tak opusť mé tělo, jasný?"
,,Tvé přání je mi rozkazem, Rui." Řekl Ayami.
,,Shinonome-kun, ustup." Řekl jsem a byl jsem připraven na proměnu.

Akito's POV:

Po několika sekundách se Kamishiro-senpai proměnil na monstrum a s hlasitým řevem prorazil dveře. Poté se začal měnit zpět na člověka. Když se přeměnil, tak se zhroutil na zem. Rozeběhl jsem se k němu.
,,Jsi v pořádku, Kamishiro-senpai?" Zeptal jsem se ho. On jen pomalu přikývl. Opatrně jsem ho podepřel.
,,,Pojď, Kamishiro-senpai. Došel jsi už dost daleko." Řekl jsem. ,,Musíme to ukončit!" Pak jsme šli směrem k východu.

Mezitím venku...

Tsukasa's POV:

Když se Toami vrátil, vypadal nadmíru spokojen.
,,Před několika minutami Rui použil jeho techniku." Řekl.
,,Cože?!" Vyjekla Miya.
,,To znamená, že..." Začal Kamiji.
,,Přesně tak." Usmál se Toami. ,,Zemřel."
,,Tím bych...si nebyl...tak jistý." Ozval se nedaleko nás známý hlas. Otočili jsme se. Za námi byli Akito, který podpíral Ruiho. Akito nevypadal moc dobře. Byl celý bledý a třásl se.
,,Akito? Ty žiješ?" Řekl překvapeně Toya.
,,Rui ho pravděpodobně oživil pomocí své techniky." Řekla Miya. ,,Ovšem záhadou je..."
,,Jak to, že jsi přežil, Rui?" Zeptal se ho naštvaně Toami.
,,Ayami mu...malinko...poradil...jak to má...správně...použít." Usmál se Akito a vypadal pořád hůř a hůř.
,,Shinonome-kun." Oslovil Rui Akita. ,,Já už to zvládnu. Odpočiň si. Přecejen nejsi definitivně uzdravený..." Rui se pomalu pustil Akita.
,,To je...dobrý...Rui..." Řekl Akito. ,,Přišli...jsme to sem...přeci... ukončit...uděláme to...spolu..." Vtom se Akito zřítil na zem.
,,Akito!!!" Vykřikl Toya a spolu s Miyou se k němu rozeběhl.
,,Jak je na tom, Toyo?" Zeptal jsem se ho.
,,Jen na sebe byl moc tvrdý. Omdlel, ale měl by být v pořádku." Řekla Miya.
,,Díky bohu..." Řekl jsem. Všiml jsem si, že Rui sebou trochu trhl a chytil se za jeho rameno. Bylo mi jasné, že ho opět začíná bolet ta pečeť.
,,Rui..." Řekl jsem a chtěl jsem jít k němu. Toami mě však zastavil.
,,Ani krok." Řekl. ,,Nebo zemře."
,,Jediný, kdo zemře budeš ty!" Vykřikl Rui. ,,Masutādemontekunikku, ribaibaru!!!"
,,Co?!" Vykřikl Toami, než se stačil vzpamatovat.
,,Rui...on je génius..." Užasl Kamiji ,,Je vidět, že je to můj bratranec." Usmál se Kamiji. Ruiho technika zasáhla Toamiho a ten se začal měnit v prach.
,,Ty! Ty parchante! Jak...jak si dovoluješ použít mé vlastní techniky proti mě!!!" Křikl na Ruiho.
,,Takhle se můžu ujistit, že už nebudou žádná další monstra, jako jsem já..." Řekl Rui.
,,Ty parchante!!!..." S těmito slovy se Toami rozpadl úplně...

Rui's POV:

Po chvíli se Toami rozpadl úplně. Vtom jsem opět ucítil bolest, ale tentokrát milionkrát silnější, než kdy jindy. Začal jsem křičet bolestí. Podlomily se mi nohy a kvůli té bolesti jsem se nemohl pohnout. Bolelo mě nejen místo mé pečetě, ale i zbytek mého těla. Bolest pomalu ustupovala a já jsem pomalu ztrácel vědomí. Ayami mi lhal. Použil jsem tu techniku. Věděl jsem, co mě nyní čeká..."

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖
Příští kapitola bude poslední!