Marshmallow (CZ)

-7-

Vešla jsem do domu a stiskla jsem vypínač. Světlo se ale nerozsvítilo a já jsem po tmě šla do dědova pokoje. Seděl na svém obvyklém místě a měl na klíně tlustou knihu. Svítil si baterkou, aby viděl do té knížky. V druhé ruce měl látkový kapesník, kterým si utíral mokré tváře.

„Dědo? Praskla žárovka. Nevíš kde je náhradní?" Zeptala jsem se a on se na mě podíval.

„Nepraskla žárovka." Odpověděl.

„Ale - ...Vždyť nesvítí světlo."

„Odpojili nám elektřinu..." řekl a hřbetem ruky si utřel slzu.

„Neplakej dědo. Smíříme se s tím." Odpověděla jsem a sedla jsem si na zem vedle jeho křesla.

„Ne. Musíme se mýt studenou vodou. Nebudeš si moct udělat čaj. Neudělám ti marshmallowny, protože nemám jak. A budeme jíst studená jídla. Mám snad pokračovat?" Vychrlil a já zhluboka dýchala.

„Na tom nesejde." Usmála jsem se na něj. „Pořád zůstaneme naživu díky hudbě." snažila jsem se myslet pozitivně.

Zasmál se a upřímně smutně se na mě podíval. Políbil mě na čelo a ukázal na knihu, kterou měl v klíně. Bylo to fotoalbum. V rohu otevřeného alba byla nalepená fotka, kde jsme byli všichni. Ta fotka byla vyfocená v den mých desátých narozenin. Měla jsem tam tvarohový dort a z malých marshmallownů jsem měla sestavené číslo deset. Seděla jsem dědovi na ramenou a na hlavě jsem měla královskou korunu, na kterou jsem si fixou napsala 'Princezna MARSHMALLOWNŮ'. Pamatovala jsem si moc dobře, že jsem si tam napsala princezna, protože královna byla babička.

*Flashback*

„Říkám vám, že to je Yesterday od Beatles! Je to prostě ono!" Křičela jsem na celý pokoj.

Zase jsme hráli Uhodni a sněz. A vyhrávala jsem, měla jsem v žaludku už dvacet marshmallownů. Tatínek vrtěl nesouhlasně hlavou a kousal si ret, což ho prozradilo. Nerad prohrával.

„Fajn! Tak si dej další Hay!" Rozmáchl rukama kolem sebe a posunul mísu s marshmallowny ke mně.

Nadšeně jsem si hodila marshmallown do výšky a s otevřenou pusou jsem čekala až dopadne na můj jazyk, a následně jsem ten sladký růžový měkký bonbon rozkousala.

Byla jsem na řadě a začala jsem zpívat melodii mé vybrané písně. Maminka začala zběsile kývat hlavou, protože věděla jakou píseň jsem právě broukala. Neřekla ale název a proto jsem stále broukala. Pak začala maminka luskat prsty a tatínek všemožně ukazoval.

Tušili to všichni, ale nikdo z nich si nemohl vzpomenout.

Uběhly dvě minuty a já vítězně zvedla ruce nad hlavou. „EVERYBODY od BACKSTREET BOYS!" Zakřičela jsem a udělala jsem svůj slavný vítězný tanec po celém obývacím pokoji.

Nabrala jsem celou hrst marshmallownů a nacpala jsem si všechny do úst. Zatancovala jsem makarenu a ječela jsem radostí.

*End flashback*

***

Stoupla jsem si doprostřed pokoje a pustila jsem gramofon. Tiskla jsem víčka k sobě a představila jsem si tatínka jako svého tanečního partnera. Pohybovala jsem se stejně jako s dědou a viděla jsem tatínkův hrdý úsměv. Pod zavřenými víčky jsem začala mít mokré oči.

Jsi tatínkova holčička. Šikovná a báječná. Řekl by jako to vždy říkával.

Vzala jsem si peřinu a vyběhla jsem ven. Lehla jsem si do auta, ve kterém jsem si pustila stereo. Naladila jsem naší oblíbenou stanici a zachumlala jsem se do peřiny.