Marshmallow (CZ)

-20-

Zůstala jsem přes noc u Connora v pokoji, protože spal jako jediný na půdě a nebál se tam být. Byl to největší pokoj z těch tří a jenom Connorův byl dostatečně velký, abych tam mohla přespat. Měl tam samozřejmě hrací konzoli a vlastní obrazovku. Všechny čtyři stěny měl polepené různými plakáty odlišných kapel a interpretů. Většinu z nich jsem neznala, ale věděla jsem, že to nebyli interpreti z devadesátých let, ale z novější doby.

,,Ne, že ji sbalíš, Connore!" varoval ho Trey a Connor se uchechtnul.

„Neboj Treyi, mám svojí holku." na jeho odpověď jsme se všichni zasmáli. Connorova holka byla samozřejmě jeho herní konzole.

Ještě jsme na chvíli zůstali všichni čtyři v obývacím pokoji, než jsme si řekli ‚dobrou noc' a odebrali se do svých pokojů. Connor mi přenechal svou postel, s tím, že on si udělá chlívek na zemi. Po krátkém argumentování jsem nakonec souhlasila.

Přikryla jsem se peřinou a zadívala jsem se na strop, který byl čistě bílý. Jako kdyby na tu stěnu použili savo. Connor mi popřál sladké sny a zhasnul. Usmála jsem se na něj a nechala jsem svůj zrak na stropě. Propletla jsem si prsty a položila jsem si je na břicho. Uměla jsem zapomínat, protože ve dne bylo tolik, co by mě nechalo zapomenout. Hlasitá hudba a marshmallowny... Ale jakmile došlo na večer. Byl to ráj pro myšlenky, každý koutek mé mysli byl najednou aktivní. Vše, na co jsem během dne zapomněla (nebo jsem se to, co nejvíce snažila vytěsnit z hlavy, dokud se mi to opravdu nepovedlo) se objevilo večer a nechtělo odejít jen tak pryč a nechat mě jednoduše usnout.

První myšlenka, která mi blikla v hlavě, byl právě děda a všechno kolem toho. Vyhýbala jsem se tomu celý den, snažila jsem se neupustit jedinou slzu, když jsem byla u Treye doma, a bylo to úspěšné, ale následující den jsem se tomu absolutně vyhýbat už nemohla. Čekalo mě organizování, věděla jsem to. Nebylo to poprvé.

Zvedla jsem se z postele a slepě jsem se snažila najít cestu do koupelny, což bylo téměř jako labyrint, protože jsem tam byla jenom jednou a věděla jsem, že hned vedle koupelny byl Jonathanův pokoj. Doufala jsem, že se nespletu, protože bych nerada vrazila do pokoje spícího kluka a probudila ho. A vedle Johnathana měl pokoj Trey a toho jsem už vůbec nechtěla obtěžovat ve spánku.

Otevřela jsem první dveře, ve kterých jsem si myslela, že se nachází koupelna. Nahmatala jsem vypínač a rozsvítila jsem. Vlastně jsem zhasnula, protože už bylo rozsvíceno, ale já jsem se chovala instinktivně a hmátla pro vypínači. Okamžitě jsem rozsvítila, jakmile jsem zjistila, že tam už někdo je.

Byl to Treyův pokoj. Seděl na své posteli a měl v klíně kytaru. Vyrušila jsem ho při hraní. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Poklepal na místo vedle sebe, abych si k němu přisedla. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla jsem si na kraj jeho postele a dívala jsem se na to, jak hrál. Jak pohyboval prsty po kytaře. Zkoumala jsem všechny samolepky na kytaře.

„Chceš o tom mluvit?" zeptal se mě a oba jsme věděli, co tím myslel. Zakroutila jsem hlavou a nepodívala jsem se na něj. Nechala jsem svůj zrak stále soustředěný na jeho prsty, i když s nimi nic zrovna nedělal.

A pak mi podal svou kytaru. Podívala jsem se na něj a viděla jsem v jeho očích pobavení. Vzala jsem jeho kytaru, i když jsem moc nevěděla, co s ní dělat. Viděla jsem spoustu obrázků a lidí, jak drželi kytaru, takže jsem je napodobovala, ale opravdu jsem neměla jediné tušení, jak se na kytaru hraje. A při pohledu na pouliční muzikanty se to zdálo velice komplikované.

Trey se zvednul a přisunul si ke mně židli, aby seděl naproti mně. Začal mluvit a vysvětlovat mi, jak to funguje u kytar. Akordy a noty. Položil mi jednotlivé prsty na struny a nějaké i mezi struny, různě od sebe. Zabrnkala jsem na každou strunu a poté jsem postupně projela všemi strunami brnkátkem.

Naučil mě více akordů a pak se mě snažil naučit celou písničku. Sice jednoduchou, ale stále se to zdálo těžké – soustředit se na držení strun a brnkání najednou. Zasmála jsem se a zavrtěla jsem hlavou.

„To asi nepůjde." hlesla jsem a pořád jsem se usmívala. Podívala jsem se na Treye, který se na mě díval. Usmíval se na mě a oči mu zářily.

Naklonil se ke mně a kousek předtím, než se jeho rty dotkly těch mých se mi nejistě podíval do očí. Jako kdyby se ptal o povolení. A pak propojil naše rty.

Mám na vás důležitou otázku. Koho shipujete? Protože si jsem jistá, že je tady pár lidí pro Johnathana a pár pro Treye. Ptám se Vás na váš názor. Mehehe, a jak jste spokojeni s tím, že je tady pusa? ^^ -K