Out of My System

V. a "working" meeting

LOUIS

,,Furt tě to nepřešlo?" ozve se ode dveří dílny. Vyjdu zpod auta a zadívám se na osobu stojící velmi důležitě. Pouze protočím oči a odložím klíč, který mám již delší dobu v ruce. ,,Už ti mohlo dojít, že to nemá cenu. Ten krám už nic nezachrání. Jen ty tu jak debil pičuješ a lítáš kolem toho jak kdyby to bylo tvé dítě. Vzpamatuj se, děkuji."

,,Ani neděkuj. Myslím že už jsem přišel na příčinu. Jen budu nutně potřebovat objednat pár dílů. Pak už to budu konečně moct položit na zem." ruce si otřu o montérky a s úsměvem se podívám na tu nádheru, která je díky zvedáku vysoko nad zemí.

,,Jsi jak prase." okomentuje mě s nakrčeným nosem. Očima skenuje mé ruce špinavé od oleje.

,,Aby ses neposrala. Jsi tu s náma už dlouho. Mohla sis všimnout, že má mechanik špinavé ruce." ani se na ni neotáčím. Odcházím k pultu se svým nářadím a začnu si schovávat věci, které jsem vytáhl. Následně kufřík zavřu do skříňky. Když procházím kolem Alice, dodám: ,,Špinavé ruce jsou znakem čistých peněz."

,,Kam jako jdeš?" zaječí na mě, když nasedám do svého auta. Nenápadně protočím oči a opět vylezu ven.

,,Je pátek, to snad víš. A já ti říkal, že v pátek budu odcházet dřív. Navíc jsem tu šéf já. Měj se." s úšklebkem nasedám na místo řidiče a třísknu dveřmi. Ale jen tak přiměřeně. Přeci jen mám to auto rád.

Přes handsfree jsem si našel číslo Jehněte. Přeci jen se musíme domluvit kde se sejdeme. Stále kontroluji i silnici. Nechci zapadnou někde do škarpy. Tohle auto nestálo pár liber. Autem se ozve pravidelný zvuk vytáčení telefonu, který se během chvilky zrychlí. Nebere to. Kde do prdele je?! Zatnu zuby a snažím se uklidnit. Nejdřív flirtuje a pak mi to ani nevezme. Tak ať si nasere.

Odbočím do ulice, ve které bydlím. Auto zaparkuji před garáži na příjezdové cestě. Vylezu z auta se svými věcmi a vydám se k hlavním dveřím. Boty skopnu někam pod věšák a vydám se do kuchyně. Věci odložím na jídelní stůl a jdu dál ke kuchyňské lince.

,,Ahoj zlato." své ruce stočím kolem pasu a bradu si opřu o rameno osoby přede mnou. Sleduji omáčku bublající v hrnci na sporáku.

,,Jsi tu brzo, miláčku. Nečekala jsem tě tu tak brzy." otočí se na mě Jane.

,,Měl jsem mít nějakou schůzku ohledně toho volného místa, ale neozývá se. Tak uvidím." pousměji se a políbím ji pod ucho.

,,Ned-" nestihne t doříct, neboť se ozvě vyzvánění mého telefonu. Urychleně jej vytáhnu z kapsy na mém stehně a podívám se na jméno volajícího. Jehně.

,,Kdo to je?" optá se Jane a snaží se nahlédnout na displej mého telefonu. Tvrdě se na ni podívám, okamžitě se stahuje. ,,Promiň."

,,Něco jsme si o tom říkali." vrčím na ni. Sere mě, když někdo nedělá to co mu řeknu. ,,Jedu pryč, přespím ve svém bytě. Ráno se za vámi stavím. Měj se." ani nečekám na odpověď a už sedám do svého auta a odjíždím. V autě znovu vytáčím přes handsfree Jehně.

,,Ano?" ozve se jemně z reproduktoru.

,,Zdravím. Omlouvám se, že jsem to nevzal hned. Vyjížděl jsem zrovna z práce. Co si přejete?"

,,Jen se chci domluvit kdy se sejdeme." výborně. Jsem rád že to jde lehce.

,,Můžu právě teď. Kde vás vyzvednu?"  ptám se hned. Na co to odkládat.

,,Ehm, víte kde je vysoká zdrávka? Poblíž..." nenechám ho to doříct, protože já přesně vím, kterou myslí.

,,U toho nového Starbucksu. Jsem kousek od toho. Mohl bych tam bylt během pěti až deseti minut." zabočím doprava a najedu na cestu, která vede k zadní části kavárny.