Život ve stínech - Ztráta kontroly

5)

Byl to kluk vyžší a štíhlejší postavy. Když vešel do třídy všechny holky se najednou napřímily na židlích a nadšeně zavzdychaly takovým tím vzdechem kdy naznačovaly, že si našly nového idola.
A měly k tomu důvod.

Ten kluk se výrazně lišil od ostatních. Nejen, že vypadal dospěleji než tihle kašpaři co si říkali chlapi. Vyzařovala z něj autorita.
Vlasy, které se ježily do všech stran, měl bílé a padaly mu do obličeje.
Ruce v kapsách a skloněná hlava mě trochu zaskočily.

Kdo by se v první den školy choval takhle? Vždyť díky chování si spolužáci dělají posudek jací jste.

Napadlo mě jen jediné rešení proč se tak chová. Nechtěl být středem pozornosti.
To se mu ale nedařilo. Všichni si ho upřeně prohlíželi a některé holky se začaly dokonce upravovat.

,,Takže třído. Tohle je váš nový spolužák, Jared Stenhard."řekl učitel a pomocí ruky ho dotlačil až před tabuli. Sedl si na svůj stůl a upřeně ho pozoroval.

,,Budeš muset sedět až v té zadní lavici. Doufám, že ti to nevadí. Jiné volné místo, jak vidíš, tu bohužel není."

Jared kývl nepatrně hlavou a už se chtěl vydat ke své nové lavici přitlačené ke zdi na úplně opačné straně třídy než jsem seděla já, ale učitel ho zastavil.

,,Jarede, když už jste tady co kdyby jste nám o sobě něco řekl. Zrovna jsme se představovali než jste nás s panem ředitelem vyrušili."hlasitě se svému vtipu zasmál. Nikdo se k němu, ale nepřidal.

Jared se na učitele podíval z pod vlasů, které mu spadaly do obličeje. Učitel se na stole napřímil a tak nějak podivně se zatvářil. Jako kdyby dostal strach. Zavrtěl se a odsunul se od Jareda tak dál jak mu to jen ten jeho stoleček dovoloval.

Jared z něho nespouštěl oči ikdyž začal mluvit.
,,Takže, pro začátek vám řeknu pár věcí o sobě. Jmenuju se Jared Stenhard. Zrovna jsme se sem přistěhovali s celou mojí rodinou." Přestal učitele týrat svým pohledem a sklonil svůj pohled k zemi.
,,Vlastně s mou adoptivní rodinou. Jinak mám rád samotu."

Hlas měl velmi příjemný. Nikdy jsem nic podobného neslyšela. Sice byl trochu hrubý a podrážděný, ale i tak byl hezký.

Jared se zašklebil na učitele. Nebo to tak alespoň vypadalo.
Bez dalšího slova prošel uličkou mezi lavicemi. Všichni se za ním otáčeli a nespouštěli ho z očí. On si jich nevšímal a s rukama v kapsách a skloněnou hlavou došel až ke své lavici. Posadil se, ruce položil na desku lavice, sklonil hlavu a zřejmě přestal vnímat okolní svět.

,,Tak třído!"okřikl nás profesor. Aby tomu dodal na důrazu pořádně několikrát zatleskal.
,,Teď se znovu vrátíme k představování. U koho jsme to jenom skončili? A u vás. Tak nám o sobě něco řekněte." Ukázal na jednu holku s holčičkovskými copy v předních řadách. Ta se postavila a začala o sobě mluvit hodně pisklavím hlasem.

Barča do mě strčila loktem. Otočila jsem se na ni.

,,Co na něj tak koukáš?"zašeptala mi do ucha. Nemohl mi ujít její úsměv. Prstem přitom naznačovala koho myslí.

,,Já na něj nekoukám."ohradila jsem se.

,,Vážně?"

,,Opravdu ne. Ty to nevidíš teď se koukám před sebe."řekla jsem trochu víc nahlas.
Potichu se zasmála.

,,Já myslela předtím."řekla s úsměvem v hlasu.

Na tohle jsem jí už neodpověděla. Vlastně jsem ani neměla co. Můj chabý pokus ji vykolejit selhal.