Dvůr Bolesti A Naděje I. ✅

Kapitola III.

,,Za tři týdny je Calanmai," pronesla mezi praním prádla Alira, podala Ilarii vypranou várku která byla připravená k sušení. Opřela se o necky, čekajíc až jí Namid přinese další prádlo a tak využila chvíle aby si odpočinula a popovídala.

,,Vím," odpověděla jen a dál se věnovala své práci, aniž by se na ní jedinkrát podívala.

,,Blíží se tím pádem tvoje narozeniny," dodala opatrně Alira a obejmula svou přítelkyni, která už od rána byla myšlenkami úplně někde jinde.
Raději se neptala na její včerejší rozhovor mezi ní a jejím otcem, ať byl vladař Nočního Dvora jakýkoliv, na svou dceru hlas ani ruku nevztáhnul.

Když se jí na to zeptala, odpověděla že je jen unavená a že toho moc nenaspala.
Ale důvodem toho proč toho moc nenaspala, byly Rhysandovi noční můry při kterých se ho měla dotknout jen ona.

,,Víš že je neslavím, tudíž je to pro mě běžný den," otočila se a vzala si svůj už osmý koš od rána, aby ho mohla pověsit na jakési terase, na kterou jako jedinou měli přístup.

A tak aspoňl na ní využívala čas kdy mohla trávit mimo toto vězení, i když to bylo na tak krátkou dobu.

,,Já vím, ale jednou ti přichystáme takovou oslavu jakou jsi ještě neviděla," oči se jí zářili, když uviděla na tváři Ilarii úsměv který mnozí, včetně nich viděli tak zřídka.
Většinu času nosila kamennou tvář, ale laskavé oči nikdy zamaskovat nedokázala a tak je směřovala dolů.

,,Budu se těšit," vyklouzla rychle ze dveří a zamířila chodbou, kterou osvětlovali jen louče na zdech které tmavou jí osvětlit zcela nedokázali.
Pokaždé měla pocit že jí něco ze stínů pozoruje, ale pokaždé když se ohlédla bylo vše stejné jako předtím.

Nyní stála u ústí tunelu který vedl na onen balkón, a byla si jistá že temnota na ní v tuto chvíli zírala.

Jenže tentokrát přemýšlela nad slovy které Alira pronesla, jindy nad nimi jen mávla rukou a dál nad nimi nepřemýšlela.

Ale teď to bylo vše jiné.

Její čtyřicáté páté narozeniny, které měli být přesně za tři týdny a šest dní.
Nikdy je neslavila, neboť ten den strávila zavřená v pokoji čekajíc až se její otec vrátí.
Jindy se vrátil ještě téhož dne později večer, jindy zas až druhý den a jeho první kroky vedli do koupelny kde strávil několik hodin.

Nevyčítala mu to, ale vždy se těšila až vyjde a obejme jí.
Vždy se jí omluvil, i když netušila proč neboť nic z toho nebyla jeho chyba.

Ale teď nad ničím z toho nechtěla myslet, ne, chtěla si užít svou chvilku během které krmila své zvířecí miláčky.

,,Tak kdepak jste?"
Než stihla postavit koš na zem, pět dospělých havranů již sedělo na zábradlí a netrpělivě čekalo na svou paní.
,,Že jsem se ptala," opatrně vytáhla ukořistěně maso, které začala pomalu krájet na menší kousky aby jim nezaskočilo.

,,Asro, Naya, Dharo, Orlon, Ren a Tariq..." když došlo na šestého havrana, nejmenšího z nich nikde nebyl a jeho obvyklé místo na výběžku pod balkónem bylo prázdné.

,,Tariqu!" Volání zůstalo bez odezvy, a tak se Ilaria začala strachovat že jednoho z jejich děťátek se stalo Amarantinou obětí.
Jasně jí dala najevo, že pokud se jeden z nich objeví v její blízkosti bude mít svůj osud zpečetěn.

Když už se chtěla rozběhnout na balkón který byl pod tímto, slabý zvuk drápů zacinkal o zábradlí.
Tariq veselé poskakoval z jednoho místa na druhé, když si všiml že Ilaria už k němu míří.

,,Hlupáku, copak nevíš že se nesmíš toulat když tu nejsem."
Ještě poměrně malý samec na ní nechápavě zíralo, jako kdyby snad provedl něco strašlivého.
,,Už jsem chtěla udělat největší hloupost svého života," tou hloupostí myslela Amaranthu, ale když věděla že je její havran v pořádku nemusela se za ní obtěžovat.

Podala mu poslední kousek masa, který jí zbyl a on si ho s radostí z její ruky vzal.
Zbytek se nyní chtěl mazlit, skákali a popolétli sem a tam aby zaujali její pozornost.
A i když všechny po jednom pohladila, tak jim to nestačilo a nechtěli jí nechat aby dodělala práci kvůli které sem znovu přišla.

,,Slibuji že jak to jen pověsím tak se vám budu věnovat," musela se usmát, když se její smečka alespoň na chvíli uklidnila a místo toho jí krákáním popoháněli aby to dodělala co, nejrychleji.

Šest havranů které chovala na balkoně, jí kdysi přinesl její otec.
Spadlé hnízdo s šesti holátky našel na jeho návštěvě Jarního Dvora, a přišlo mu jako dobrý nápad je přinést své dceři jako společnost a zároveň i její propustku na pár hodin ven.

Asra, největší samice která se většinu času držela v ústraní a byla plachá nyní přelétla na šňůru kde vyselo prádlo a začala vyvádět.

,,Nech toho, copak chceš aby to Alira musela prát znova? Notak přestaň," když jí chtěla sundat a vrátit na její původní místo, tak se samice rozhodla vrátit se na něj sama a Ilaria která se za ní rozběhla díky tomu přišla na to proč tolik vyváděla.

Její otec byl venku, kráčel k malému jezírku u kterého stáli dvě osoby.

Původně myselala že míří za Amranthou, jenže při lepším pohledu uviděla ženu která na sobě měla bílé šaty, tmavé vlasy o něco tmavší než měla ona sama.
A hlavně, Rhysand jí objal. Kdyby to byla Amarantha, nikdy by nic takového neudělal aspoň né tak dychtivě jako teď.

Nevěděla kdo to je, a tak nechala práci prací a společně se svými havrani se rozhodla za ním jít.

Tariq se nechal nést v náruči, zatím co Asra a Orlon seděl každý na jednom rameni.
Zbytek letěl blízko ní, přičemž hlukem který udělali dali strážným kteří Ilarii hlídali vědět že opostila své běžné místo.

Než však došla ke všem třem, muž a žena zmizeli.
Stihla však zachytit úsměv, který jí žena věnovala aniž by Ilaria věděla proč.
Muž který vedle ní stál, měl podobný výraz ale oba v něm měli jednu společnou věc.

Lítost.

Lítost když viděli jí, a její otec stál a tvářil se jako kdyby ho, někdo něčím přetáhl a zároveň seřval.

Když si všiml že za ním stojí, pohladil jí po vlasech a usmál se jako to dlouho předtím neudělal.

Byl to upřímný úsměv, takový který předtím vždy věnoval pouze jí.

,,Slibuji, že až přijde čas tak ti vše vysvětlil."

,,Slibuješ?"

,,Nikdy předtím jsem ti snad lhal?"

Pravda, každý slib který jí dal vždy dodržel.

Včetně toho, že nedovolí aby jí někdo ještě někdy ublížil.

A tak se těšila až jí řekne kdo byla ona žena, která mu byla tak moc podobná.