Dvůr Bolesti A Naděje I. ✅

Kapitola XXII.

,,Aliro!"
Sen byl tak skutečný, možná proto že se v něm spojili vzpomínky a události posledních pár hodin.
Když se prudce zvedla, ještě poměrně zmatená začala prudce oddechovat a při tom si všimnout že tu s ní ještě někdo je.

,,Ilario uklidni se, klid už je to z části za námi."
Byla to Rhena, seděla kousek od ní na posteli a hladila jí po ruce kterou měla obvázanou, vlastně obě měla včetně prstů samotných.
Za hýbala s nimi aby se ujistila že s nimi nic nemá, Rhena se na ní s pochopením dívala a jen přikývla když věděla o co jí její neteř chtěla požádat.

Podala ze stolku černé rukavice, které vypadali jako úplně nové.

Rozhodně to nebyly žádné z těch které měla, neboť tyhle byly nebyly z látky ale kůže velmi příjemné na dotek.

,,Alira je mrtvá, že? Stejně jako Sorin."
Při vyslovení jeho jména ucítila jak se jí slzy derou do očí, ale potlačila je, teď ne, teď nemohla brečet.

Tam někde uvnitř to cítila že na to přijde čas, až bude i samotě a bude moc svůj vztek a žal pustit na plno aniž by se bála že někomu ublíží.

,,Jsou, bohužel. Moc mě to mrzí," přejela jí rukou po té její, než si ji přitáhla k sobě a opatrně obejmula než ji po chvíli nechala aby si mohla natáhnout ony rukavice.

,,A kde je Namid?"
Z části jí překvapilo že svou přítelkyni zde nevidí, ale z té druhé věděla že se se starala o těla svých příbuzných.

,,Teď je v bezpečí, nějakou dobu bude na mém dvoře než se rozhodne kde chce přesně žít. Udělali jsem jí azyl, než se vše aspoň nějak z části uklidní."
Překvapilo jí že si Rhena její žádost pamatovala, vždyť to bylo před poměrně dlouhou dobou a ještě ke všemu to bylo řečeno když pospíchala a byla již na odchodu.

,,Co se teď vlastně bude dít dál?"

,,Nejdříve počkáme až se zde dořeší nějaké záležitosti, pak dohlédneme aby odsud všichni odešli a pak půjdeme domů."

,,Domů?"

,,Rhysand ti nikdy neřekl o Velarisu?"

,,Ne, neřekl. Nikdy se o něm otec nezmínil."
To Rheně vysvětlovalo proč se Ilaria tak podivně tvářila, když řekla že půjdou domů.

,,Rhysande," zavrčela na něj ihned, když si všimla jak stojí mezi dveřmi a obě pozoruje se značnou úlevou že jsou v pořádku.

,,Bylo to tak bezpečnější," přestal se opírat o rám dveří a přešel k nim, trvalo mu to však mnohem déle než obvykle.
Jeho chůze byla trhavá a na některých místech které neskryla košile, byly škrábance a odřeniny.

,,Tati, já to chápu že bylo bezpečnější mi o tom neříct. Velaris je nějaká část Nočního dvora?"

,,Ano, dalo by se říct že je to hlavní město."
Natáhl ruku aby Ilarii pomohl vstát z postele, ale ta jen zavrtěla hlavou a posouvala se pomalu ke kraji postele odkud jí už pak pomohla Rhena jelikož byla nejblíž k ní.

,,Takže tam teď zamíříme?"

,,Samozřejmě, teď je to i tvůj domov."
Byla nervózní, snad ještě víc než kdy předtím.
Dneškem skončila jedna kapitola jejího života a ona nevěděla jak na to reagovat, což její otec i teta velmi dobře chápali.

,,Rhysande, měli bychom si pospíšit než oba odejdou."
Nemusela ani dodávat jména, Ilaria ihned moc dobře věděla koho tím myslí a z jedné osoby se jí akorát chtělo zvracet.

,,Ilario, počkáš na nás na druhém balkoně na severní straně?"
Rhysand ji rychle obejmul, než mu stačila odpovědět.

,,Ano počkám, nevadilo by kdybych si ještě pro něco došla a vzala sebou...domů?"