Tears from heaven [wixie]

VI.

Bez zadýchání vystoupal na vrchol východní věže Bradavického hradu, a když se konečně ocitl v prostoru, kde ho neobklopovaly zdi, uvolněně se rozhlédl po ztemnělé krajině. Na vyvýšené hradbě zahlédl sedět drobnou postavu.

„Už jste tu zase, Hermiono," konstatoval a ze zvyku si uhladil plášť, než se posadil vedle ní.

„Přemýšlím, jaké by to bylo, jen tak spadnout dolů a zemřít." Její pohled zůstal netečný, když mu odpovídala.

S odleskem smutku ve tváři chvíli tiše shlížel na dívku vedle sebe a pak si ji bez řečí přitáhl do náruče.

„Víte, že to nejde," zašeptal jí do vlasů. Tak, jako pokaždé...