Zní to furt tak nereálně, když se zamyslím nad tím, že budu tak dlouho pryč. Jsem z toho nadšená a nervózní zároveň. Získám praxe, které se mi budou do budoucna hodit, podívám se na nová místa, poznám nové lidi, ale zároveň je přede mnou taková ta černočerná tma, do které musím nejdříve vejít, abych zjistila, co se za tím závojem skrývá.
Táta mě vysadí před letištěm, rozloučíme se a s kufrem se vydám na domluvené místo. Pozdravím se se všemi přítomnými a ještě počkáme na pár meškajících lidí.
První zastávka – Berlín.
ČTEŠ
Ava Garcia: snít nebo žít?
FanfictionPřemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo žít ve světě, o kterém jste snili? Jaký to asi musí být pocit, když má s Vámi život větší trpělivost? A co kdyby Vám neutíkal čas, jako písek mezi prsty? Ava, studentka vysoké filmové školy v Londýně, s...
