Píseň duše✓|²⁰²³

IV.

Mariana

,,Fakt jo? To se opravdu stalo?" vyhrkla napjatě Kara a Karmen jen mlčky pokývla hlavou na znamení souhlasu.

,,Jo, takhle to bylo. Nejlepší na tom bylo snad to, že si myslel, že jsem si dělala jen srandu. Ne. Já to myslela smrtelně vážně," podotkla po vteřině Karmen, zatímco si opatrně usrkla již přichystanou kávu z hrnku.

Od našeho příchodu jsme takhle klábosily už několik hodin. Karmen nám vyprávěla hlavně zážitky z jejích cest do zahraničí. Sem tam jsme naslouchaly ale v mnoha případech se řehtaly jako koně. Mezi námi třemi panovala opravdu příjemná atmosféra. Ačkoli nám počasí zrovna moc nepřálo.

V polovině odpoledne totiž začalo šíleně lejt a zdálo se, že tomu tak bude i přes noc.

Ještě, že jsem měla volno. Noční směnu bych v tomhle ospalém počasí snášela hůře. Především k ránu. To na mě většinou padají první spací krize.

,,To je blb že takhle nalítnul," přikývla jsem po chvilce. Karmen se usmála.

,,No jo, ale má co chtěl." Dodala v krátkosti a už jsme se k tématu již dále nevracely. I Karmen se to přestávalo líbit, a tak jsme konverzaci raději utnuly.

Ano, pořád jsme si i po tolika letech měly co říct.

,,A kdy-"

,,A kdy vůbec přijde?" Řekla Kara nastejno s Karmen stejnou větu a ve mě to vyvolalo další vlnu smíchu. Telepatie, že jo. Přesně takhle fungovala telepatie. Opravdu to mnohdy bylo vážně legrační.

,,Mates?"

,,Nevím kde se ten vocas zase fláká," vzdychla naše blonďatá kamarádka a znovu se zeširoka usmála.

,,Hmm,"

Po vteřině někdo zaklepal na dveře. V místnosti nastalo mrtvolné ticho a ve mě se naply snad všechny svaly v těle.

Kdopak to asi mohl být? Že by ten zmiňovaný Mates? Těžko říct.

Zas a znovu se mě zmocnil tentýž pocit, jako tuhle v baru a u nás před domem.

Ačkoli jsem se to všemožně snažila potlačit a ignorovat, nedalo se to. Ba naopak. Sílilo to. Nevěděla jsem, čím to bylo a co to bylo. Jakoby mě vážně něco uvnitř mě chtělo někam zavést.

,,Jestli jsi to ty tak pojď dál a hlavně se zuj,"

,,A vem si čistý pantofle dneska jsem tu vytírala." Houkla Karmen do předsíně a krátce na to se otevřely dveře.

Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jakmile můj pohled zabloudil do chodby, mé srdce na vteřinu vynechalo několik úderů a mě zaplavilo horko.

Krucinál vždyť je to ...

To si ze mě děláte srandu. Ne, opravdu. Někdo tam nahoře si ze mě musí snad střílet.

Ano, stál tam přesně ten týpek, se kterým jsem se tuhle srazila v baru.

Naše pohledy se střetly znovu. Ano, viděli jsme se, jenže tohle bylo něco úplně jiného. Zvláštního. Něco, co jsem už někdy musela zažít, ale zároveň to zažívám úplně poprvé.

Že bych měla dejavu? Po delší době?

Jeho modré oči se nyní v šeru chodby tak zvláštně lesky. Jeho pohled mě naprosto přitahoval. I když jsme se už jednou viděli, připomnělo mi to domov. Hledět mu do očí pro mě znamenalo, že jsem našla cosi dávno ztraceného.

Nebo jsem měla jen halucinace?

Těžko říct.

Je to on.

Konečně.

Tak by to mělo být.

Domů.

Vrátila ses domů.

Mates.

Je to on.

Zas a znovu se ozval tentýž tichý hlásek v mém nitru. Jak jsem již jednou řekla, stále sílil. Opravdu to bylo něco, co již znám i když to vidím úplně poprvé.

,,Nějak jste se oba zasekli," hihňala se Kara a já znovu zrudla. I onen klučina se přistihl, že mi do očí civěl zjevně déle, než sám chtěl. Své pohledy jsme okamžitě rychle sklopili.

Tohle bylo tedy hodně nevšední.

,,Asi se neznáte," vstala po momentě Karmen a přešla k nám oběma. I hoch se zdál mou přítomností být zcela zaskočen, ale Karu s Karmen zjevně znal moc dobře.

,,Ano. Vlastně ještě ne. Viděli jsme se tuhle v baru, ale nikdo nás zatím neseznámil," zazubil se po momentě onen chlapec a Karmen se spokojeně usmála.

,,Mariano, tohle je Matyas. Matyasi, tohle je naše Merry," zaculila se má kamarádka, zatímco jsem nervózně natahovala svou dlaň k tomu hochovi. Hoch ji bez váhání vtiskl do té své a oba si potřásli rukama na přivítanou. Nejen, že jsem v jeho očích spatřila cosi zvláštního, cizího, ale přitom povědomého, projel mnou zcela jiný pocit.

K čemu to přirovnat.

Asi k tomu když se dotknete něčeho, co je pod elektrickým proudem. Volty projedou celým vaším tělem a vás to spálí na popel. Jenže tohle mě na popel nespálilo. Ba naopak. Příjemně mě zamrazilo v zádech a po chvilce se dostavila taktéž první vlna vzrušení. Toho příjemného.

Znovu jsem zrudla jako paprika a Matyas se zdál být celou situací také překvapen.

,,Ano. Někde jsem tě už viděl. Odněkud tě znám,"

,,Ale teď nemluvím o tom večeru v baru." Hlesl téměř potichu. Tak potichu, že jsem to slyšela snad jenom já. Tak tohle bylo už hodně divný.

Jo, sice se zdál pohledný, milý, ale v něčem byl prostě zvláštní.

Zažila jsem už mraky setkání, jenže tohle bylo poněkud neobvyklé. Tohle jsem zažila snad poprvé za svůj doposud krátký život.

Sakra.

A místo toho, abych zareagovala jako slušně vychovaná mladá žena, stal se pravý opak.

,,Jo tak tos byl ty, kdo nedával pozor hmm?"

V místnosti nastalo opět hrobové ticho. Tohle chování nikdo nečekal, i mě samotnou to zaskočilo to ano, ale chtěla jsem mu to dát pěkně sežrat.

I samotný Mates netušil, co k tomu říct.

,,Ano. V ten večer jsem měl na spěch. Omlouvám se," pronesl výmluvně a já se drobet zastuděla. Vzpomněla jsem si na to, jak ho krátce poté hledali ti cizí týpci.

Jo, vážně měl na spěch.

,,Sakra...teď jsem se chovala taky blbě. Promiň,"

,,V pořádku,"

,,Nee, běžně se takhle nechovám,"

,,Jak jsem řekl, vše je v pořádku. Nic se nestalo."

Takhle jsme se dohadovali nějakou dobu dokud nezasáhla Karmen.

,,Nechci nic říkat, ale vystydne vám kafe," pronesla krátce na to a s Matesem jsme rezignovaně sedli ke stolu.

Od té doby nikdo z nás neřekl ani hlásku ačkoli se domnívám, že témat ke konverzaci bylo určitě spousta.

___________________________________________

Ahoj!
Přináším novou část. Tak snad se bude líbit.❤️ Doufám, že se všichni máte dobře.☺️ Předem se omlouvám za případné překlepy a nedostatky. Užijte si čtení a u dalšího pokračování zatím naviděnou.☺️

-StephanyeH🌞