The Place I Called Home

Nova The Black Widow

Byla to už rutina. Po večeři se vždycky odebrali spolu nahoru. Většinou ani jeden z nich nic neřekl a zapadl do svýho pokoje. Tentokrát ale když se Nova zastavil u svých dveří, Jordan tam zůstal stát taky. Ještě s klikou v ruce se na něj zmateně otočil a prohlédl si ho. Nic neřekl, neměli domluvenej film nebo cokoliv jinýho. Proto nejdřív nechápal, na co vlastně čeká.

„Máš něco na srdci?“ zeptal se nechápavě.

„Vlastně jo. Můžu na chvíli k tobě? Chtěl jsem s tebou něco probrat.“

Nova si ho prohlédl od hlavy k patě. „Seš těhotnej?“

„Co?“ Jordan stáhl obočí k sobě.

„Vypadáš docela nervózně.“

„To znamená, že jsem těhotnej?“

„Vypadáš tak trochu.“

„Jakože jsem tlustej?“

Nova převrátil očima. „Vypadáš nervózně jako šestnáctiletá holka, co se chystá svý mámě říct, že si upíchla s někým děcko na párty, na kterou se vyplížila minulej víkend a neví kdo je otec.“

„To je divně specifický. Znáš někoho takovýho?“

„Tady na malým městě se vždycky proflákne všechno. Takže těhotnej nejsi?“

„Ne, fakt nejsem. Můžeš být v klidu, mami.“

Nova se pobaveně usmál a potom se mu otočil zády. Vkročil do pokoje, ale nechal dveře otevřený na znak toho, že může jít dál. Svalil se na svou postel, uložil se na bok a hlavu si podepřel rukou. Jordan za sebou zavřel dveře a potom se posadil na Novovu točící židli u stolu. Trochu se pošoupl jeho směrem k posteli a pořád se mu vyhýbal pohledem.

„Tak o co jde?“ Trochu se začínal bát, že si mu začne vylívat srdíčko.

„Našel jsem si tu pouť, jak jsi říkal. Platí to vůbec pořád?“

Nova by lhal kdyby to tak trochu neřekl v zápalu momentu, ale koneckonců, když už to bylo na stole, tak neměl důvod z toho teď vycouvat. Jde jenom o pouť.

„Jo. Jel bych tam až v poslední den. Atrakce jsou za polovic.“

Jordan pokýval hlavou a olízl si rty. „Víš, přemýšlel jsem. Našel jsem kousek odtamtud hotel. Napadlo mě, že bychom tam mohli přespat. Na jednu noc. Abys mohl pít. A nemuseli jsme se starat o to, jak se dostaneme pozdě večer domů. Co na to říkáš? Všechno zaplatím.“

Nova se na něj zůstal chvíli jenom dívat. „To je všechno? Čekal jsem, že mě požádáš o ruku.“

„Chceš, abych tě požádal o ruku?“

„Když u toho budou ohňostroje, holubice, celej taneční sbor a v pozadí bude zpívat Ed Sheeran, tak nemám nic proti.“ Nova pokrčil rameny.

„Posloucháš Eda Sheerana?“

„Sem tam něco. Některý písničky má dobrý.“

„To bych od tebe nečekal. Každopádně, co na to říkáš?“

Nova si ho sjel pohledem. Jordan měl na sobě kraťasy. Okem zavadil o to tetování, co měl na stehně. Chtěl se ho na to zeptat, ale zapomněl. „Říkám ano.“

„To odpovídáš na tu žádost o ruku nebo hotel?“

„Záleží na tom?“

„Jo, jestli si tě vezmu, tak si jsem docela jistej, že mě zabiješ, abys všechno po mně zdědil. A ještě se úplně nechystám umřít upřímně.“

Nova se pobaveně usmál. „Začínám bejt předvídatelnej. Proč jsi z toho byl tak nervózní?“

Jordan se na moment odmlčel. Potom se zhluboka nadechl. „Bál jsem se trochu, abys to nebral jako . . . já nevím, že na tebe v nějakým směru tlačím? Asi.“

Zabralo mu pár vteřin, než pochopil, jak to Jordan myslel. Ani ho to nenapadlo. Nahlas by to nepřiznal, ale těšil se a byl rád, že s tím Jordan přišel. Což ho vzápětí trochu vyděsilo. Něco v hlavě mu říkalo, že by měl hodit zpátečku, protože nevěděl, kde má tenhle vlak konečnou stanici.

Ale ať už to bylo cokoliv, neposlouchal.