The Place I Called Home

Happy Birthday, Jordan

V pondělí dopoledne se před domem Lovellových objevil kurýr se zásilkou a hledal Jordana. Nova ani netušil, že tady taková služba funguje, pro všechno si vždycky chodil na poštu.

„Nic jsem si neobjednal,“ zamumlal zmateně Jordan. V ruce držel celkem malou krabičkou. Se zrakem stále upřeným na ni se posadil na houpací křeslo na verandě.

Nova zůstal stát vedle něj s rukama založenýma na hrudi a stejně zvídaným pohledem. „Nemáš vůbec tušení, co by to mohlo bejt? Co když je to bomba?“

Jordan převrátil očima. „Proč by někdo zrovna mě posílal bombu?“

„Bůhví, kolik máš ve skutečnosti nepřátel. Třeba si sem jenom zdrhl, protože jsi se zapletl se špatnejma lidma. A teď na to doplatíme všichni. Možná bys to měl jít otevřít jinam.“

Jordan vzhlédl a nevěřícně se podíval na Novu. „Víš o tom, že máš fakt bujnou fantazii?“

Nova se spokojeně usmál a pokrčil rameny. „Už to otevři. Ať to máme aspoň rychle za sebou.“

Jordan se zhluboka nadechl a potom začal rozbalovat. Jako první na něj vykoukl malý lísteček, na kterém bylo napsané Všechno nejlepší, Jordane. Poznal mámy písmo. Když ho dal na stranu, uviděl krabičku, na které byly vyobrazené zlaté hodinky. Dárek k narozeninám.

„Ty máš narozeniny?“ zeptal se Nova.

„Mám,“ zamumlal Jordan. „Ale nijak to neřeším.“

„Proč jsi nic neřekl?“

„Tebe zajímá, že mám narozeniny?“ Vzhlédl k němu a tázavě se na něj podíval.

„No jasně, však to je důvod proč chlastat.“

Jordan by lhal kdyby řekl, že nedoufal v trochu jinou odpověď. „Neslavím narozeniny. Nechci, aby se z toho dělala nějaká věda. A už vůbec nestojím o nějakou oslavu.“

Nova převrátil očima. „Tak letos uděláš výjimku.“

„Nechci dělat výjimku. Chci, aby to zůstalo tak, jak to bylo do teď.“

„Jestli sis nevšiml, tak věci už nejsou zdaleka tak jak byly do teď.“

Nova měl pravdu. Jordanovi se prakticky celej život obrátil vzhůru nohama. Podíval na hodinky, které byly jako připomínka toho života, který za sebou nechal.

„Každej rok dostávám to samý. Hodinky, boty nebo řetízky. Sice to jsou drahý věci, ale rodiče to dělaj jenom proto, aby si to odbyli. Že mám narozeniny jim hlásí jejich osobní asistenti. Byl to jedinej den v roce, kterej měl být pro mě. Ale oni ho vždycky udělali stejně o sobě. Nemám je kvůli tomu rád.“ Jordan stiskl rty do úzké linky a otevřel krabičku s hodinkami. Byly tak lesklý, že v nich viděl svůj odraz.

„Jordane, Jordane . . .“ zamumlal Nova dramaticky a zavrtěl hlavou. „A právě proto bys je měl oslavit se mnou. Přepíšeme ti vzpomínky. Místo těch špatných dáme dobrý.“

Jordan se na něj podíval trochu skepticky. „Jak můžeš vědět, že budou dobrý?“

„Se mnou je všechno dobrý.“

„Tím bych si nebyl tak jistej popravdě.“

Nova ho probodl pohledem. „Nech všechno na mě. Zařídím to.“

Jordanovi se nechtělo na Novovi nechávat nic, bál se, kam to všechno povede. Ale Nova mu absolutně nedal žádný prostor k tomu, aby protestoval nebo se vyjádřil. Blonďák otevřel dveře od domu jenom aby si z proutěného košíku na botníku vzal klíče od auta.

„Kam jedeš?“ zeptal se zmateně Jorda a postavil se na nohy, zatímco Nova už scházel schody.

„Do města. Vyzvednout pár věcí,“ odbyl ho. Ani se na něj neohlédnul, prostě nastoupil a odjel.

„Kam jel?“ ozvalo se Jordanovi za zády.

Když se otočil, uviděl tam stát Caluma, který se stejně zmateným výrazem díval na auto, které po prašné cestě ujíždělo z ranče.

Jordan pokrčil rameny. „Řekl mi jenom, že do města.“

„Divný,“ zamumlal Calum a potom se podíval Jordanovi do rukou. „Kde jsi to vzal?“

„Dárek k narozeninám. Od mámy.“

„Máš narozeniny?“ zeptal se překvapeně Calum. „Proč jsi nic neřekl? To abych do toho města jel taky. Asi vezmu rovnou i Penelope.“ Nenechal ho ani odpovědět a zapadl zpátky do domu.

Jordan zůstal stát na verandě s těma předraženýma hodinkama v rukou. Odhadoval, že budou stát minimálně pět tisíc dolarů. Podíval se na ně dolů a zhluboka se nadechl. Prohlédl si je ze všech stran. Ani se mu nelíbili. Nebude je nosit jako všechny ty předtím a zůstanou ležet na dně jeho šuplíku. Nebo taky ne. Potom si uvědomil, že potřeboval do města taky.