Jimin pohled
Jakmile nechám Hoseoka chvíli osamotě, hned se k němu nasáčkuje ten debil. Akorát jsem si chtěl k němu jít sednout a koho tam nevidím?
"Hlavně klid," chytne mě za rameno Taehyung.
"Já fakt nechápu, o co se furt snaží. Je fakt tak blbej?!" vyprsknu.
O něčem se tam spolu chvíli baví a Jungkook vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. To je taková herečka! Kdyby nebylo těsně přes vystoupením, tak mu dám proč brečet!
"..Mine, slyšíš mě?" zatřese se mnou Taehyung.
"Neslyším, a ani slyšet nechci. Chci ho jen chytit po krkem a -...."
"To stačí," a táhne mě z jejich dohledu pryč.
"Kdy jdeme na řadu?" zeptá se Taehyung Namjoona.
"Snad už po nich půjdeme. Je to nekonečný co," řekne naším směrem.
"To je," vzdychne Taehyung.
Já zmerčím pohyb za sebou tak se otočím a jakmile poznám Jungkooka, udělám pár rychlých kroků, chytnu ho za košili a hodím s ním o zeď, stále držíc jeho košili. Držím ho tam přimáčklého a jen se mu dost vytočeně dívám do očí.
Ten se na mě kouká s ledovým klidem a to mě vytáčí samozřejmě ještě víc.
"Nenamáhej se, Jimine. Aby ti zbyly síly na vystoupení." mrkne na mě Jungkook.
Přimáčknu ho ještě víc ale to už mě kluci od něj začínají odendávat.
Nemůžu ani mluvit jak naštvaný jsem, jenom ho probodávám pohledem. V tom přijde Hoseok a přitáhne si mě do objetí.
"Mine, lásko. Prosím uklidni se, za chvíli prý už jdeme na řadu."
Není nic víc, než tenhle Hoseok. Obmotám kolem něj ruce také a pevně ho zmáčknu. Postupně to ze mě vyprchává a přichází ten krásný pocit tepla z lásky.
Po chvíli už jdeme na řadu a svou mysl už přepínám jen do pracovního režimu.
~~~~~~
Hoseok pohled
Vystoupení dopadlo naštěstí dobře, akorát jsme v šatně zkoukli rychle záznam a vypadá to v pořádku.
Dáme si ještě jídlo před tím, než nás zase odvezou domů.
Doma se jen vystřídáme v koupelnách a jdeme spát. Dneska toho máme všichni dost a těšíme se do postele podle mě všichni.
"Tak dobrou hyung," dá mi pusu Jimin než zaleze do své postele.
"Dobrou Mine, dneska jsme to zvládli na jedničku." usměju se a už se balím do peřiny a usínám jako nemluvně.
~~~~~~
Další dny, možná týdny, máme volno.
Namjoon pořád pracuje na dalších a dalších písničkách, Yoongi skládá hudbu. Sem tam jim někdo z nás pomůže, na co se zrovna cítí. Já například jedu spíš texty, Jungkook někdy pomůže Yoongimu s beatem. A tak se různě střídáme.
Když máme ale teď více volna, přemýšleli jsme, že bychom si udělali takový jakože prázdniny každý po svém. Někdo odjede prý za rodinou, někdo tady zůstane a nebo se to různě prostřídá, ale každý člen si vymýšlí vlastní program.
My s Jiminem jsme se rozhodli, že bychom mohli vypadnout někam spolu.
"Hyung, nepojedeme spolu někam úplně pryč?" řekne mi Jimin jednou v posteli, tulící se k mé nahé hrudi.
"Tak můžeme, rád strávím nějaký čas jen s tebou a mimo všechny naše povinnosti a trable," přimáčknu si ho na sebe víc.
"Tak se ráno podíváme, kam bychom mohli jo? Já už jsem teď dost unavený."
"Jasný hyung, dobrou a sladké sny." řekne mi Jimin, ale já už ho vnímám jen tak napůl.
________________________
