Druhý den se probouzím vcelku brzo. Jimin pořád spí, ale sklenička je prázdná. Potichu se zvednu a odejdu naplnit skleničku do kuchyně.
Položím mu ji vedle postele a jdu do koupelny a obleču se.
Nasnídám se a jdu si sednout k televizi.
Podívám se na mobil a mám tam zmeškaný hovor od Namjoona. Vytočím ho zpět.
"No ahoj Hobi, promiň že volám tak brzo, ale máme problém. Musíme prý zajet do tý školy v Gwangju ohledně náboru na ty nový tanečníky. Už jste se s Jiminem vrátili? Mohli byste tam spolu zajet?"
"No," úplně mě to zaskočí. "Už jsme se vrátili, ale Jiminovi je zle. Teď spí a určitě nemůže zase někam jet, spíš potřebuje dohled, kdyby se to třeba zhoršilo nebo něco. Tak já pojedu sám? Ale bylo by dobrý, aby někdo přijel sem a byl tady s Jiminem."
"To nejde, prý by bylo lepší, kdyby vás jelo víc, ale jelikož jsme každý někde pryč, tak jsem jim řekl vás dva, protože jsem věděl, ze se vrátíte nejdřív. Tak to je blbý s tím Jiminem. Myslíš něco vážného že to je?"
"Vypadá, že se z toho vyspí. Ale pár dní potřebuje ležet určitě. Byl jsem rád, když jsme v pohodě dorazili na byt, měl toho plný kecky za cestu zpátky. Ale je tu Jungkook, věděl si o tom?" pozvednu obočí.
"Aha? Nevěděl. On nikam nejel?"
"Prý ne, takže tady byl sám celou dobu. Jestli jste teda taky odjeli nějak jako my nebo po nás."
"No ale co teď? Já můžu přijet, ale nestihnu to do odjezdu. Oni chtějí jet co nejdřív. Jo a bude to i s přespáním."
Povzdechnu si. Jimina s Jungkookem tady nechat nemůžu samotný, já abych jel sám nejde. S Jiminem jet nemůžu. A s Jungkookem nechci. Může mi někdo poradit, co mám dělat?
"Joone, kdybysme počkali na tebe?" ale to mi stejně nepomáhá. Sakra.
"No ale stejně to asi teda vypadá, že budeš muset jet s Jungkookem." řekne opatrně, protože si uvědomuje 'vážnost' situace.
"To snad... a co až se vzbudí Jimin? Zaprvé, že tu už nejspíš nebudu a pak až se dozví, že jsem jel sám s Jungkookem?!" zvednu lehce hlas.
"Co se děje hyung?" řekne opatrně Jungkook, který akorát přišel do místnosti.
Otočím hlavu na něj a nevím, jestli dřív rozdrtím telefon u svého ucha nebo zabiju pohledem osobu, na kterou právě zírám.
"To je Kook? Dej mě nahlas."
Jak řekne, tak udělám.
"Už tě slyší Joone." řeknu stroze.
"Ahoj Kookie, hele pamatuješ, jak jsme měli kdysi vybírat z nějaký školy ty tanečníky k nám? Tak oni se ozvali a manažer mi akorát včera večer volal, jestli jsme schopný tam v nejbližší době zajet. Já jim řekl, že se akorát vrátili Hobi s Jiminem a zejtra, tedy dnes, že by mohli určitě jet. No jenže jak víš, Jimin nemůže a jediný vy dva jste teď volný pro to tam zajet."
Jungkook na mě hodí pohledem. "Co je s Jiminem?"
"Je nějaký nemocný a musí ležet," odseknu.
"Tak mě to problém nedělá tam s Hobim jet," řekne už trochu víc nahlas, aby to slyšel i Joon na telefonu. "Kdy se má jet?"
"No.. dnes. Co nejdřív, jen bych zavolal, nebo vy můžete zavolat manažerovi, že vás můžou vyzvednout. Jen si zabalte nejnutnější věci, je to teda s přespáním Kookie, takže i kartáček a tak.."
Jungkook se na mě usměje a mě neuniknou ti jeho čertíci v očích.
"O jakým přespání se tady mluví, Hobi hyung?"
________________________
