Život s kouzly

Nový domov a kamarádi co se vyplatí

Ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem, že se něco stane, venku bylo pošmourno a bylo vidět že se schyluje k bouřce. Byla jsem ráda že dnes mám volno je sobota a přes víkendy mají více času a já potřebuji taky nějaký volnou chvíli jen pro sebe anebo na své koníčky.

Ale teď teprve jsem si vzpomněla na ten divní sen, o kterém ani nesmím nikomu říct. Ale proč? Co byl ten pes zač? A proč si mám dávat pozor komu věřím? Byla jsem ze všech těchto myšlenek, které se mi honily hlavou velmi zamotaná a ať udělám nebo si pomyslím cokoliv nic my na tyto otázky neodpoví. Říkal až přijde čas, ale kdy přijde? Najednou na mě promluvila mamka, které jsem si přes to přemýšlení ani nevšimla.

„Broučku nejsi nemocná vypadáš celá zvadlá?" řekla mamka se strachem v hlasu.

„Ne jsem v pohodě mami nic mi není." odpověděla jsem s hranou bezstarostností.

Mamka se po této odpovědi mě asi nechat být, protože jen nad tím mávla rukou a odešla se nasnídat. Já jsem je oblékla a udělala ranní hygienu. Potom jsem sešla dolů kde už byla na stole připravená snídaně. Při snídani na mě rodiče jen starostlivě koukali ale to není nic nového. Divím se, že se taťka nezeptal na své obvyklé otázky: no a jak se máš? Našla jsi si nové kamarády? anebo Nu což ty tu takhle sedíš nechtěla bys místo sedění si jít hrát ven s dětmi anebo dělat něco užitečnějšího? A většinou k tomu přidá sedět umím taky a vidíš že by teď někdo z nás seděl? No samozřejmě že ne tak vstaň a di dělat něco smysluplného.

To mě vždy dokáže tak naštvat, ale dnes ne je ticho jako v hrobě. První mne napadlo že se nějak pohádali, ale to jsem si pak řekla že je blbost, protože se pořád drželi za ruce. No tak jsem z toho vyšla s tím, že nevím nic.

A tak jsem se po snídani zvedla a šla do svého pokoje. Tam jsem si sedla na postel a zkusila si začít číst. Mamka mi pučila Romea a Julii od W. Shekspira je to docela dobrá kniha. Ale mam radši trochu jiné téma. Po nějaké době jsem se do knihy začetla a velmi mě překvapilo, když už mě mamka volala na oběd. Po obědě, ke kterému bili mamky palačinky jsem se šla projí t šla jsem jen kus od našeho domu. Díky tomu jsem si všimla malého kočáru s dvěma zapřaženýma běloušema. Který zastavil před naším domem.

Protože mě velmi zajímalo, kdo to je a proč zastavuje před naším domem, tak jsem se pomalým krokem rozešla k domu. Než jsem tam ale došla z kočáru vyšla velmi krásně oblečená paní s černou kočkou, která jí šla za zády. Neváhala a šla rovnou ke dveřím a zaklepala. Po chvíli jí otevřela moje mamka a pustila jí dál.

Já jsem přišla k domu a vešla dovnitř všimla jsem si rodičů a té paní, jak o něčem vzrušeně debatují. A když si mě všimly rodiče mne pobídly abych si sedla a mamka povídá „ zlatíčko já vím že je to asi trochu divné ale tato paní by tě ráda vzala na svou školu, je to velmi vážené paní a doufám že se rozhodneš rychle". Neváhala jsem ani chvíli a přijala to. Paní nám pak oznámila že si pro mě přijede zítra a ať se sbalím. A poté se rozloučila a mě zbyla jen radost ze studia a nervozita ze školy obecně ve které jsem nikdy nebyla. Mamka mě poslala se zabalit a poté hned spát.

Dnes mi chvíli trvalo, než jsem usnula. Když jsem usnula zdál se mi sen zase o tom psovi, ale tentokrát byl v kleci a kňučel nechtěla jsem se na to dívat, a tak jsem sebou začala házet až jsem spadla z postele a tím jsem se probudila. Když jsem byla vzhůru uvědomila jsem si, že to byl jen sen a radši jsem se už spát nepokoušela.

Rozhodla jsem se projít, než odjedu. Šla jsem od potoka k radnici od radnice k mlýnu a takhle jsem obešla celou vesničku kde bydlím. Pak jsem se vydala zpátky k domovu, kde jsem se nasnídala a už jen vyčkávala, než přijede kočár. Uplynulo pár hodin, než kočár s paní přijel. Nastoupila jsem do něj a rodiče mi tam pomohly dát věci.

Pocestě mi paní povídala o škole, že je její ředitelka, že se jmenuje Elen Deviróa že budu mít pokoj se dvěma podobně starými děvčaty. Ta představa mě trochu děsila,protože jsem se o pokoj nikdy s nikým nedělila, ale aspoň si najdu přátele.