Bridge to Paradise

8

,, Ty mi nemáš co poroučet Deidaro. Ano, naše rodina je na tebe hrdá za všechno co si do teď udělal, ale já znám jedno tajemství, které tě potopí ke dnu" ( bratr Deidari)

Chvíli jsem ho pozoroval a přemýšlel jsem co mám udělat. Než abych něco řekl rozletěly se dveře dokořán a stála v nich Deidarova máma.
,, Co tady děláte? Pojďte na oslavu už krájíme dort!"( máma)
Podíval jsem se na Deidaru a usoudil jsem že to bude lepší než aby jsme tady byli s jeho bratrem. Já a Deidara jsme teda šli s jeho mámou na dort, zatímco jeho bratr se nějak divně ploužil za náma, co má v plánu udělat?

Po chvíli jsem vypustil svého bratra z hlavy a rozhodl jsem se si užívat oslavu. I Obito vypadal že se trochu uvolnil.
Koukali jsme jak se předávají dárky a když bylo po všem, tak už jsme seděli u jednoho ze stolu s dortem na talíř.

Všiml jsem si že ten jeho bratr přišel. Všichni zasedli a začali jíst, ale on začal zvonit lžičkou na sklenku.
,, Chtěl bych udělat proslov.." (bratr)
Všichni kromě mě a Deidari přikývli a on se pustil do proslovu. Nejdřív říkal něco o téhle rodině, že je za ní rád a takový. Potom se ale obrátil na nás dva.
,, A chtěl bych se také omluvit mému bratrovi za moje chování, vždy byl mým vzorem, ale chtěl jsem na vyšší příčku jak on.... Ale já teplouše za vzory neberu"( bratr)
Všichni ztichli a koukali na něho.
,, Nechtěl bys nám říct tvůj milostný život? Že se nezajímáš o ženy ale o muže jako je tenhle cvok?! A že jediný kdo to věděl od tebe byla máma!?" ( bratr)

Chvíli jsem se koukal na mého bratra a nevěděl co mám říct.
Jak může někdo být takovej kretén. Podíval jsem se kolem a všichni se na mě dívali. Na Obita jsem se raději ani nekoukal.
Vstal jsem od stolu a s tichým omluvte mě jsem se zvedl. Udělal jsem jen pár kroků než jsem slyšel že někdo jde zamnou.

Jeho bratr se vydal za Deidarou.
,, Teď takovej frajer nejsi co? Jseš jenom namyšlenej blbec kterej si hraje na dámičku!" (Bratr)
Pomalu to ani nedořekl a Deidara mu dal pěstí. Než jsem se nadál začali se spolu rvát. Ostatní na ni pokřikovali ať toho nechají, že se to vyřeší jinak. Chtěl jsem nějak zasáhnout, ale jakmile jsem se chtěl zvednout Deidari máma se zvedla dřív.
,, Tak dost!" ( máma)

Zrovna jsem mu chtěl vrazit znovu, když v tom jsem viděl mámu, za chvíli i cítil.
Doslova nás vzala za uši a vytáhla nás na nohy. Jen jsem slyšel stěžování mého bratra. Když jsem si ho prohlédl, tak mu tekla krev z nosu ale nic víc. Taky jsem ho nestihl praštit tolikrát.

Ona je tam začala poučovat jak se chovají. Tomuhle jsem se musel trochu zasmát protože jejich výrazy mluvili za vše. Potom je pustila a obou dala pohlavek.
,, Omluv se Deidarovi, hned teď! A taky Obitovi za urážky, kdyby ne tak spíš dneska venku!" ( máma)
,, Omlouvám se..."(bratr)

Podíval jsem se na něj.
,, Asi jsem tě neslyšel " řekl jsem a pořad jsem se držel za ucho, bolí to jak čert.. Podíval jsem se ke stolu k ostatním a ty se jen smáli takže bych řekl že to vzali dobře?
Pořad mi ale bylo trapně se podívat na Obita..

Koukal jsem se na nebe. Pořád jsem tak tolik nevstřebal to co se stalo.
,, Tak si kup naslouchátko a ty a ten tvůj kumpán chudej jeďte zpátky!" ( bratr)
To mi nedalo a musel jsem se zasmát. Skoro všichni se ke mně otočili.
,, Aha... Nevěděl jsem že já s 1 bilionem v bance jsem chudej. Asi mě pořád nepoznáváte, ale jsem to já ten Obito Uchiha, kterej vlastní skoro polovinu továren a firem v Evropě a jestli nepřestaneš s timahle řečičkami tak ti zaručuju že budeš mít problémy." Jinak to ani nešlo.