Píseň duše✓|²⁰²³

V.

Matyas

Nějakou chvíli jsme ještě seděli u Kaarmen a neustále si povídali. K tomu popíjeli kafe a ujídali nějaké zbylé cukrovinky. Byly dobré to ano, jenže po tom setkání jsem měl natolik stažený žaludek, že se do mě vešla sotva jedna.

Ano, bylo vidět, že jsme se dlouho neviděli.

Nebo alespoň já je.

Kara s Marianou se jistě vídaly velmi často.

Usoudil jsem to z jejich posledního rozhovoru ve kterém se Karmen svěřila, že se nedávno vrátila ze zahraničí.

U všech za tu dobu proběhly určité změny, jen já poslední období stagnoval. Sám jsem netušil proč, prostě se tak dělo.

Jedinou výjimkou byli týpci Franz a Markus. Den ode dne, čím dál tím více mi pili krev. Od naší poslední půtky v hospodě nedaleko si zkrátka nedali pokoj. Pořád po mě něco chtěli, alespoň Markus o tom neustále mlel, častěji jak kolovrátek. Připomínal mi to každý moment, kdy jsme se my tři setkali tváří v tvář. Nikdy to nedopadlo dobře.

Nebýt mých přátel, ti dva by mě zbili do fialova. Ještě, že v pravou chvíli zasáhl Evžen a dal jim oběma pořádně do držky.

Doufám, že si to ti dva nakonec rozmyslí a dají pokoj i když mi něco nevědomě říkalo, že to ještě zdaleka není konec.

S těmi dvěma jsem se střetl před několika měsíci v mém bývalém zaměstnání, zrovna jsem dokončoval nějaké důležité papíry a chystal se k odchodu. Naneštěstí se ve dveřích mé kanceláře objevili tihle dva, že prý shání nějakou práci, při které se tolik nenadřou. Společně jsme prodiskutovali několik zásadních bodů, dal jim pak dotazník a oni poté bez dalších poznámek odešli.

Na druhém pohovoru, kdy jsem s nimi řešil zdejší podmínky, to už bylo o něco horší. Ano, snažil jsem se s nimi jednat opravdu slušně, ale proběhlo tam něco dalšího. Z nějakého cizího důvodu jsme si od té chvíle vzájemně nesedli. Práci sice dostali to ano, ale nesedli jsme si.

Určitě to znáte sami, s někým se seznámíte a buďto proběhnou sympatie a hned si spolu takzvaně sednete nebo naopak. Tady to bylo spíše naopak. A stávalo se to intenzivní, až mě to donutilo ze zaměstnání odejít. Jenže ti dva si vždy našli cestu, jak se setkat. Možná by jeden řekl, zapřísáhlý ezotorik, že je vše řízené zhůry, že si musíme něco vyřešit.

I já jednu dobu měl takové tušení. Dokud jsem se nesetkal s ní, v ten moment mi nejenže někoho připomněla, ale připomněla mi zároveň dávno ztracené, to mě donutilo se znovu zamyslet.

Tak strašně bych si přál vědět, proč jsme se setkali zrovna my čtyři. Já, Markus, Franz a Mariana. Určitě i tohle muselo mít nějaký význam, alespoň dle ezotoričky. Víc mi ta baba odmítala prozradit. Jen, že se to časem vyřeší a já v tom prsty tentokrát mít nebudu.

Moc mi nepomohla.

Jak říkám, typická baba cikánka, jež se živí jen výklady karet, v nichž většinou byly pouze polopravdy.

Jenže co když to polopravdy nebyly?

Sakra.

,,Co je? Seš nějak mimo?" Po momentě mi Karmen nepatrně žďuchla do ramene a to mě přimělo vrátit se zpět do reality. Vážně jsem měl zásek.

,,Ale niic, jen jsem vzpomínal na uplynulé týdny," zazubil jsem se a znovu koutkem oka pohlédl na onu pihatou slečnu. Ne, vážně bych po ní měl přestat tak pokukovat. Už to bylo po několikáté, co jsem se takhle přistihl.

,,Nekecej. Určitě ti je smutno po Franzovi a Markusovi. Těch německejch se člověk jen tak nezbaví to je pravda," zahihňala se po vteřině a mě se zkroutil obličej. Opravdu nerad jsem se o nich bavil, vždy jsem se během rozhovoru na téma Němečtí, tak nepříjemně ošil, až se mi zježily úplně všechny chlupy.

Když jsem myslel úplně tak úplně.

Ty německý ksichty bych vymazal z paměti všech.

,,Ty mi ani nepřipomínej, Evžen je nedávno trochu zpacifikoval, tak snad dají pokoj,"

,,A když ne, hrubá síla se ozve znova." Poznamenal jsem již výhružněji a jako na důkaz toho, že myslím vážně to, co jsem řekl, jsem holky spřažil pohledem.

,,Já ty dva prostě nepochopím."

,,Hmm, moje slova," přidala se k rozhovoru také Karolína. Mariana se tvářila, že neví, o čem je řeč. Taky ne, ta jména zaslechla úplně poprvé.

,,Myslím si, že na ně jednou taky dojde. Za to, jak se chovali. Teď nemyslím přímo tebe, mluvím obecně. Člověk se na ně jen podívá a už z nich táhne zlo." Podotkla stroze Karmen a já jen mlčky kývl hlavou na znamení souhlasu.

,,No jo, máš pravdu. Já už je ale řešit nechci. Ne prozatím," posoudil jsem po momentu a ostatní též kývli hlavou na znamení souhlasu.

Díky Bohu že Mariana neví, co jsou ti dva zač. Snad se do toho nezaplete i ona, jenže i osud má bohužel zvláštní smysl pro humor.

____________________________________________

Ahoj!
Po delší době vydávám další kapitolu, tentokrát z pohledu Matyase.😁 Poslední dobou jsem prostě neměla čas ani psát. Bylo toho zase hodně nu.😁 Tak snad vše zvládáte i vy. :)

-StephanyeH