Píseň duše✓|²⁰²³

VI.

Mariana

Na večer jsem se obzvláště netěšila. Nejen, že byla teprve první polovina týdne za mnou, ale přes týden do baru moc lidí nechodilo. Narváno jsme tu měli vždy přes víkendy. Takže jsme si s holkama mohly nudou ukousat nehty na nohou i rukou.

Noční směny jsem měla raději právě přes víkend. Čím více lidí, tím rychleji mi směna utíkala, jenže i s tolika lidmi nebyl téměř žádný čas se zastavit a dát si alespoň cigáro. Vždy jsem se najedla, když opadl ten největší nápor.

Prostě mazec, ale dýška byly pořád.

Všechno zkrátka mělo své pro a proti.

Sice jsem dnes sloužila s Monou a Iri - opravdu fajn, sympatické holky. S nimi je sranda vždy. Jedna pronese nějakou trefnou poznámku a druhá ji doplní, takže se většinou smíchy chytám za břicho lapajíce po dechu - i tak se mi na směnu z nějakých důvodů moc nechtělo.

Sama jsem pořádně netušila proč, prostě nechtělo, i když tam byl hrozně fajn kolektiv i vstřícné vedení.

V rámci možností.

Ihned po příchodu - bylo mým zvykem si vždy dát napřed kafe - jsem si zrovna chystala právě ono zmíněné kafe, přišla Ira s nadšeným výrazem ve tváři.

Ale proč? Z čeho měla najednou takovou radost?

Dostala přidáno?

Pinďa ji pozval na rande?

Pinďa - o pár let starší kluk, několik let u nás drží kasu, nedávno se spolu dali dohromady. Dost dlouho po sobě pokukovali.

Za tohle jsem Pinďu obdivovala, protože musel nést opravdu velkou zodpovědnost. Něco se nedejbože ztratí, veškerá odpovědnost padá na vás. Toho jsem se vždy chtěla vyvarovat. A hlavně mít čisté svědomí. Nerada bych domů odcházela s doměnkou, že jsem musela něco doplácet, když chybělo - což se dělo opravdu málokdy, většinou zbyly peníze navíc a ty se pak rozdělily mezi nás.

Na to jsem zakroutila hlavou a všechny mé doměnky hodila za hlavu. Proč bych se tím měla zbytečně zabývat?

No ne?

I tak mi přišlo nezdvořilé, kdybych se nezeptala, namísto ignorování.

,,Co tak dobrá nálada?" Vylezlo ze mě, zatímco jsem si lžičkou míchala ono zalité kafe.

Ira se znovu zazubila.

Kdyby se raději vymáčkla než to takhle protahovala.

Na to jsem si povzdechla a promnula si jedno oko.

,,Tak to vyklop," vybídla jsem ji znovu.

Na moment se odmlčela.

Pak mi znovu pohlédla do tváře.

,,Prej přijde nějaký nový člověk," zajásala.

Já znovu vydechla.

Nový člověk? Pořád nabírají, i když vedení tvrdí, že má personálu dost?

,,K nám na bar, či někdo na úklid?" Nedalo mi to a znovu vyzvýdala. I přestože už tu měly dvě uklízečky. Jednu na denní směnu a druhou na noční.

Leda na protisměnu. Magda prý odchází do důchodu, možná na její místo, i tak jsem byla skeptická.

Nebo jsem tomu nechtěla věřit. Či to nebyl náhodou její další povedený vtípek.

Bohužel nebyl, protože se zanedlouho ve dveřích objevila naše provozní.

,,Díky Bohu že jsi přišla," začala a já na vteřinu svraštila obočí. Zněla tak naléhavě.

Něco jsem provedla? O průšvihy já nestála. Kór ne v práci.

,,Co se stalo?" Vypadlo ze mě po vteřině a postarší blondýna mi znovu pohlédla do očí.

,, Nic mimořádného, ale tohle bychom měly probrat asi jinde," hlesla a odešla do svačinové místnosti. Já ji krátce poté následovala.

,,Mohu prosím vědět, o co jde?" Pídila jsem se, neboť jsem chtěla vědět, co mi chtěla, proč si mě zavolala.

,,Už dlouho o tobě víme, že jsi hrozně šikovný člověk,"

Netrvalo dlouho a mě polila první vlna horka.

Ajeje.

,,To víte, učím se od těch nejlepších," zazubím se s rostoucí dávkou nervozity.

,,Ano,"

,,Totiž chtěla jsem tě požádat, přijde nový člověk a já potřebuju, aby jej někdo zaškolil, pro začátek. Dál, pokud to zvládne, bude muset sám a vím, že ty jsi zodpovědný člověk," hlesla a přitom mi pohlédla do očí. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi hleděla do duše.

Opravdu si myslela, že jsem byla až tak zodpovědná?

Já tedy pochybovala. V několika případech.

Proč nepožádala Monu, Irču? Vždyť to těm holkám také jde tak dobře.

Proč já?

,,Ano, to jsem už slyšela,"

Starší blondýna se zeširoka usmála.

,,Ptáčci si zpívali," dodala jsem krátce.

Ačkoli jsem to nedávala znát, vnitřně jsem umírala touhou. Kdo to asi mohl být?

,,Ano, to mi došlo,"

,,A kdy k nám nastoupí?"

,,Snad dnes večer, měl přijít ještě s několika nezbytnými dokumenty,"

Sakra.

Zas a znovu mě polil zvláštní pocit.

Ne, to prostě nemohla být pravda.

_________________________________________

Žiju! 😁

Jako důkaz posílám pokračování.
Sice kratší část, ale příště se rozepíšu o trochu více. 😁 Do té doby se mějte krásně!

-StephanyeH