Svět Kolem Mě

Irena

Ráno mě táta v sedm probudil ze zlého snu, ve kterém jsem dostala trojku z biologie. Fuj.

"Natálko, máš přichystáno do školy?" zeptal se mě u snídaně.

"Jo, mám" odpověděla jsem.

Je pátek - můj nejoblíbenější den v týdnu. Máme totiž dvouhodinovku těláku, a taky to je poslední den týdne.

Počkat, tati, nemáš být v práci?" ptám se ho s pusou plných kukuřičných lupínků.

,,Mám, ale až od devíti"

,,Aha"

Uklidila jsem si misku a hrnek od kakaa a šla si vyčistit zuby.

Hned potom jsem popadla tašku.

,,Tati já už asi půjdu" Bylo půl osmé a mně jede autobus v sedm třicet osm a já jsem ještě musela... no počkat, mám to někde napsané. Jo tady to je:

1. Nasnídat se

2. Vyčistit si zuby

3. Obléknout se

4. Učesat si vlasy

5. Vzít si tašku!!!

6. Jít na zastávku

7. Jet do školy

Už jen potřebuju jít na zastávku a jet do školy.

. . .

Autobus mě vyklopil před školou a já teď co nejrychleji běžím do školy protože už je 7:53.

Bez dechu docházím do své třídy - 6.B. První hodina je matika, aneb můj nejoblíbenější předmět. Psali jsme test ze zlomků.

Je tam taková holka, Irena. Je strašně nepříjemná a na mě snad nejvíc. Ale stejně má už kamarádku, jmenuje se Amálie. Už jsem Irenu párkrát slyšela pomlouvat mě i ostatní. Fakt nechápu, proč se s ní holky baví. Já se snažím si najít alespoň jednu kámošku ale zatím je to u mě samá voda.

Otázka dne:

Proč má Irena kámošku když je na lidi tak ošklivá?

Proč já žádné kamarády nemám když tu jsem už druhý měsíc?

Tak teď mám pět minut přestávku a potom mám češtinu. "Chystáš se na pětku z češtiny?" ozval se hlas za mnou. Věděla jsem přesně kdo to je. Kdo myslíš?

Jo, trefa - Irena. Rychle jsem se otočila a řekla naštvaně: "Ne, já si chystám učebnice na češtinu!"

Čeština mi moc nešla, a minulý rok jsem na staré škole dostala trojku na vysvědčení. Ale Irena pořád říká že dostanu pětku.

Tak teď mám pět minut přestávku a potom mám zase český jazyk. Psali jsme diktát z češtiny.

"Jé!" paní učitelka mi podala sešit s opraveným diktátem.

Držte mi palce! otevřu sešit a je tam....... za 1.

"Uff" oddechnu si.

,,Hm" Na to Irena. Zřejmě se mi dívala přes rameno. Všimnu si, že zakrývá svou známku ale já ji stejně vidím - má dvojku. To máš za ty pomluvy, říkám si v duchu. Už je hodina, já jdu.

Teď je půlhodinová přestávka a potom mám Španělštinu.

"Seřaďte se, půjdeme na velké hřiště!" oznámí nám asistentka. Velké hřiště je vlastně jedno ze tří školních, ale my mu říkáme velké protože máme ještě dvě menší. Seřadíme se a jdeme.

Venku je zima a ještě k tomu fouká studený vítr.

"Za chvíli zmrzneš, ty tiňtítko hubená!"

"Cha cha chá cha cha chá!" ozve se smích za mnou. Otočím se a stojí tam Irena s Amálií.

"Nechte mě být!" bráním se.

"Jéžiši, ty seš nuda" řekne Irena.

"Jo, seš nuda" opakuje po Ireně Amálie.

Už mám na krajíčku, dokud si nevšimnu že mi běží nějaká holka na pomoc.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě aniž by to holky slyšely.

"Jo, v poho."

"Ach jo, ta Irena pořád musí pomlouvat to co chce a nemá. A Amálie - chudák nemá vlastní život."

Hlasitě se zasmějeme. Tohle jsem zrovna potřebovala.

"Co je tady tak k smíchu? Je to snad můj zlatý řetízek který mi koupil tatínek za tři káčka?" Řekne Irena spíš jako informaci než otázku.

Amálie hned překládá: "Káčko znamená tisíc, abyste věděli."

Nevěděla jsem co na to říct a tak tam jen stojím. Vidím tu dívku která mě zachránila jak už dávno odchází. Doběhnu ji a zeptám se:

"Počkej! Jak se jmenuješ?"

"Eliška, a ty?"

"Natalia, ale všichni mi říkají Natálko nebo Natko" odpovím.

"Můžu ti říkat Naty?" zeptá se Eliška.

"Šestá bé odchází!" ozve se asistentka místo mě.

"Tak ahoj, a jo, můžeš mi říkat Naty, pokud se ještě uvidíme."

"Jasně že jo! Tak ahoj."

Ta holka má ale sebevědomí! Takovou kamarádku bych chtěla mít.

. . .

"Tak teď mám španělštinu" vzdychnu. Sedla jsem si a s údivem zjistila, že jsem ve třídě s Eliškou! Ten fajn pocit mi ale přerušila učitelka s první otázkou:

"Tak, Natálie řekni nám jak se řekne španělsky "Třída je plná dětí". Chvilku váhám a potom řeknu: "Los niños están llenos de clase."

"Nesouhlasím." nato paní učitelka " Amálie, ty nám to řekni, a správně!" Tahle učitelka mě nemá ráda. A upřímně, já ji taky ne.

"La clase esta len de niños" řekla Amálie.

"Výborně." pochválí ji učitelka. Amálie na mě vyplázne jazyk.

Trhej si trávu! pomyslím si.

. . .

Po hodině jsem si nachystala věci na výtvarku (poslední hodinu) a nasvačila se.

"Na místa" řekla paní učitelka. "Napíšu vám na tabuli postup jak vyrobit 3D přání které dáte svým blízkým k Vánocům. Každý si vybral nějaký motiv, vybrala jsem si vánoční stromek. Dala jsem si na něm záležet. Ale když si Eliška, která seděla vedle mě oddechla z práce, sfoukla mi barevné odstřižky papíru na moje přání když jsem zrovna lepila. Takže teď mám odstřižkové přání. Teď mi to trvá dvakrát déle (ale Eliška mi aspoň pomohla). Je konec hodiny a konečně jdu na oběd.

Na obědě jsem si opatrně přisedla k Elišce.

,,Můžu?"

,,Nesmíš!" Na milisekundu zvážním než se podívám na Elišku která se chechtá nad svým jídlem. S úsměvem na tváři si přisednu. Měli jsme zrovna lososa a bramborovou kaši, to já miluju. 

Doma to ale bylo horší.