Už nikdy

21. kapitola - Olivie

Asi mi muselo přeskočit. Občas jsme s Brightem skončili v kuchyňce nebo koupelně rovnou v práci. Každý den jsme si dopřávali pravidelnou dávku orgasmu minimálně jednou a někdy i třikrát.

Dokonce jsem se mu nabídla, že mu pomůžu odstěhovat věci z Deanovy dílny.

Janis mi to samozřejmě dala sežrat. Hned mezi dveřmi budovy si na mě počkala a tvářila se jako by ji bolely tak tři zuby.

„Kolik vám toho ještě zbývá?"

„Měl jsem jen tři kufry a dvě krabice."

„Já se ptala kolik toho ještě máte?"

„Máme hotovo. Jen jsem mu trochu pomáhala s úklidem a zabydlením." snažila jsem se jí vysvětlit.

„Večeře je hotová, tak ať to není studené."

Říkala to nejspíš jen mně, ale po tom celodenním shonu mi bylo jasné, že Bright šilhal hlady stejně jako já.

„Tak pojď. Jdeme!" poplácala jsem Brighta po zádech.

Janis nebyla vůbec nadšená. Možná mi chtěla u večeře něco vyčítat nebo mi vynadat, že trávím víc času s Brightem než s ní. Byla to pravda a dokonce jsme si brali poslední dny i stejné směny v práci i pauzy. Možná už si toho všimla i Janis.

Dělala jsem jakoby se nic nestalo a nehodlala jsem ji nic přiznávat, ani kdyby na mě uhodila.

Vlastně jsem vůbec netušila, co si od toho slibovat. Bright byl do sexu blázen. Nepovídali jsme si jako kamarádi o jeho rodině nebo dětství. On se občas vyptával mě, ale o sobě nechtěl mluvit ani slovo. Takže vidina toho, že by tohle všechno mohlo přerůst v něco víc, mi nepřišla reálná.

Sotva jsem za ním zavřela dveře, Janis na mě vystartovala.

„Máte spolu něco?"

„Jak tě to napadlo?" vysmála jsem se jí a šla do kuchyně, abych sklidila nádobí.

„Mám oči a vidím, že tě hltá pohledem. A on se ti taky líbí."

„Janis, nechci chlapa. Jsem takhle spokojená."

„Řekla jsi mu vůbec, že jsme spolu ve vztahu?"

„Ví to všichni."

Tím jsem si nebyla jistá. Neviděla jsem důvod, proč bych to měla Brightovi říkat. Nebylo mezi námi nic víc než sex. Nehodlala jsem nic komplikovat. Bála jsem se, že mi zase ublíží, když se do něho zamiluju. Ačkoliv, když jsem si bohužel už svými city jistá nebyla.

Když jsem s ním nebyla, chyběl mi. Jako bych byla závislá po jeho dotycích.

Po nepříjemném rozhovoru s Janis jsem nemohla dlouho čekat na její jednání. Hned ráno na mě čekal Bright u auta, abychom se spolu vydali do práce.

„Hele nechtěl jsem ti to říkat, ale přeci jen mi to nedá a musím se na něco zeptat."

Postavila jsem se k němu a příliš nechápala o co šlo.

„Stalo se něco?"

„Byla za mnou ještě večer Janis."

„Co?"

Došlo mi, že mu určitě vyprávěla o tom, že spolu chodíme, aby ho odradila.

„Jo. Moc jsem to nepochopil, ale vy dvě spolu chodíte?" začal se usmívat a vypadal zmateně.

Dala jsem si ruce v bok a s nádechem jsem si snažila něco vymyslet.

„Nechci to úplně rozebírat do detailu, ale nechala jsem ji v tom. Když jsme se s Percym rozešli, nabídla mi, abych u ní bydlela. I ona prošla nějakým hodně bolestivým rozchodem a byla spíš ve fázi, že nechtěla žádného chlapa ani vidět. I já ten večer něco takového říkala ze vzteku a z opilosti. Byla jsem tak strašně opilá, že jsem se vzbudila někdy k ránu s ní nahá v posteli." začala jsem se smát.

„Cože?" zarazil se a i jeho to rozesmálo.

„Nechtěla jsem to dál řešit. Nechala jsem ji u toho, že spolu chodíme."

„Tak proto na mě celou dobu tak jedovatě koukala a byla naštvaná, že s tebou nemohla na tu svatbu."

„Je mi to fuk. Jen jsem chtěla mít kde bydlet. Beru ji jako kámošku."

„Vy dvě spolu spíte?" culil se.

„Chtěl by ses přidat nebo jsi jen zvědavý?" podala jsem mu klíčky od auta, aby řídil.

„Janis mě moc nepřitahuje."

Bright to pochopil a nedělal z toho vědu. Nic se mezi námi nezměnilo.

„Přijdeš odpoledne?" objal mě okolo pasu před skříňkou a vlepil mi pusu na tvář.

„Chceš, abych přišla?"

„Jo potřeboval bych tam uklidit." začal se smát.

„Brighte!" okřikla jsem ho a věděla, že si dělal legraci.

Okolo poledne přišla Janis na směnu a rovnou si mě vzala stranou.

„Chtěla jsem se omluvit za ten včerejšek. Byla jsem za Brightem a vysvětlila mu to. Nevím, proč jsem to udělala. Asi za mě mluvily hormony. Mám své dny a všechno mě rozhodí."

„V pohodě, Janis. S Brightem jsme o tom mluvili. Jsme opravdu jen kamarádi."

Pousmála se a dala mi pokoj. Vydýchávala jsem vzniklou situaci, když jsem si přehrávala náš rozhovor s Janis. Měla své dny. Do háje, kdy já měla naposledy své dny? Okamžitě jsem lovila ve své kabelce diář, abych se podívala na poznačený datum. S úlekem jsem se posadila na lavičku a zírala do podlahy.

Srdce mi bušilo jako o závod. Měla jsem rozhodně dva týdny zpoždění. Nemuselo to hned nic znamenat, pokud bych se však neoddávala posledních několik týdnů divokým radovánkám s Brightem. Podle platíčka s antikoncepcí, kterou jsem bohužel flákala a brala, jak se mi zlíbilo, mě to znepokojilo ještě víc.

Chtělo se mi brečet, křičet a musela jsem vědět s jistotou, jestli to tak bylo. Polední pauzu jsem protáhla asi o dvacet minut, protože jsem se musela uklidnit cestou do nedaleké lékárny. Asi deset minut jsem stála přede dveřmi drogerie a snažila se zhluboka dýchat. Odvážila jsem si koupit těhotenský rychlotest a s roztřesenýma rukama si ho rovnou v práci udělala. Byla bych jinak nepoužitelná po zbytek dne.