Píseň duše✓|²⁰²³

VII.

Mariana

V ten večer, kdy jsme si s holkama myslely, že už nikdo další z hostů nepřijde, se náhle otevřely dveře.

Někdo do nich vstoupil, ale jak jsem měla sklopenou hlavu, nezaznamenala jsem jej.

Holky se zatím vytratily na rychlou kouřovou, takže obsluha neznámého zbyla na mě.

Jako vždycky.

Když jsme tu všechny, nepřijde téměř nikdo, zůstanu sama, dveře se netrhnou.

Krátce poté jsem se konečně odhodlala a spolu s odhodláním popadla tácek a mířila si to rovnou k onomu neznámému, který právě dorazil k nám do baru.

Už z dálky jsem si všimla, že s sebou nesl nějaké papíry, ale nijak jsem to nerozebírala. Určitě si přišel jen něco vyřídit, dát si něco k pití a zase odejít.

,,Dobrý večer," pozdravila jsem po vteřině onoho cizince. On poté zvedl svou hlavu od papírů a mě zničehonic polilo horko.

,,Moment, já myslel, že si tykáme přeci," zazubil se po momentě onen chlapík a celou si mě od paty po hlavu prohlédl. Já málem umřela studem.

Takže se mé tušení přeci jen potvrdilo.

,, Ježíšmarjá," začala jsem s rudými tvářemi. Na to jsem se pleskla do čela.

Má nervozita pracovala ve velkém.

,,Promiň, já jsem tě nepoznala, byl jsi zády," pronesla jsem tichým tónem plaché laně. Teď bych se hanbou mohla propadnout do západního Německa. Opravdu jo.

Zato Mates byl poněkud klidný, dokud i jemu nezačaly hořet tváře. Hleděl na mě tak..tak... Netušila jsem, jak ten pohled popsat.

,,Nedáš si něco k pití?" Optala jsem se jej po chvilce opravdu trapného ticha. Trapné bylo spíše pro mě. To už opravdu trpím sklerózou, že hned zapomenu?

,,Jasně," znovu se tak zářivě usmál.

Prosím, nedělej mi to ještě horší.

Měl tak nádherný úsměv, zatímco já tam před ním stála jak opařená.

Jo, opravdu je ten svět malej.

Současně jsem se zpátky ke stolu přihnala i se sklenicí vody, kterou jsem mu také položila na stůl.

Mates po mě znovu vrhl významný pohled.

,,Nečekal jsem, že tu budeš dělat," znovu navázal konverzaci.

,,Vždyť jsem přeci tuhle zmínila, že tu dělám,"

,,Jo takhle. Tak to jsem asi neposlouchal,"

,,Asi sis zrovna seděl na uších, říkala jsem to minimálně třikrát,"

,,Hmmm,"

,,Ale taky je to několik týdnů, co jsme se naposledy viděli u Karmen," dodal krátce.

,,Máš pravdu no," usoudila jsem nakonec.

,,Taky sem nečekala, že půjdeš zrovna k nám, já bych na tvém místě šla kamkoli jinam, jen né sem,"

On znovu vydechl a hluboce se mi podíval do očí. Tak hluboce, až mě z jeho pohledu zamrazilo. Po vteřině jsem pohledy musela přerušit. Znervózňoval mě už jen tím, že tu byl přítomen.

,,Asi to bude znít divně, ale něco mi říkalo, že mám jít právě sem," hlesl, jakoby to mělo být nějaké velké tajemství. Ta věta zněla tak zvláštně. Smysl určitě nějaký měla, jen jsem jej zatím neznala. On očividně ho.

Kdyby jen zatím...

Sakra.

,,Matesi!" Zaslechla jsem za mými zády naší vedoucí. Než jsem se nadála, už k nám mířila s nadšeným výrazem.

,,Ahoj Eriko," pozdravil ji pro změnu onen hoch a ona si sedla ke stolu naproti němu.

,,Jak tak koukám, už ses stihl dokonce seznámit," zazubila se znovu Erika, energii radosti by mohla přímo rozdávat. Bo mě by taky teď bodla. Má nálada se rovnala bodu znechucení a nudy, jenže jak tak koukám, ode dnešního večera nudou trpět rozhodně nebudu.

,,Jojo, my se známe už z dřívějška," zas a znovu po mě vrhl jeden z jeho významných pohledů, kterými mě čestoval už od samotného začátku.

Krucinál. Radši bych měla co nejrychleji zmizet.

,,To je pravda," kývla jsem nakonec a poté se z placu okamžitě vytratila. Ty dva jsem nechala za sebou s doměnkou, že ji jen předá papíry, podepíše smlouvu a ona jej pak šoupne na druhou směnu. Jo, tohle by mi vyhovovalo.

Za tak krátkou chvíli mi dokázal rozladit všech sedm čaker. Najednou jsem se cítila hrozně zvláštně, jakobych to znovu byla já.

Achjo. Co se to tady děje?

Nejprve Karmen, poté bar. Jakoby nás dva něco stále vracelo dohromady.

Ano, bylo to pouhých pár týdnů, ale i přesto ve mě tenhle pocit i nadále setrvával. Nemohla jsem se toho zbavit.

Držel se mě jako smůla od stromu.

A k tomu jsem právě JEHO měla zaškolit.

Holky se současně vrátily z kouřové a já je ihned napodobila. Mé nervy totiž pracovaly na plné otáčky.

Přitom se mi hlavou honilo jen jedno.
Co se bude dít dál? Zajímavé to začalo být už teď.

__________________________________________

Ani na tenhle příběh nezapomínám! :3
Hold mě až dneska políbila múza, jak se říká. 😁 Do dalšího pokračování se mějte krásně. Mír a lásku!

-StephanyeH