-10-

121 7 1
                                    

Regulus

Je tady. Sirius říkal pravdu, je v pořádku. Sedí tu a konečně se směje se svými přáteli. Konečně jsem povolil svá napjatá ramena a alespoň na malou chvilku si dopřál kapku klidu.

James

Všechno dění kolem mě je takové zpomalené a zamlžené, jako bych viděl skrz neprostupnou mlhu. Zachoval jsem se jako pitomec, když jsem zjistil o tom že si Lily někoho našla. Překvapilo mě to a já nevím...bylo toho na mě moc...i přes to byla má reakce moc...moc přehnaná. Kluci si o mě dělali starosti... Jsem hlupák když jsem to přehlížel, už nedopustím aby se o mě báli kvůli mým pitomím emocím, už nebudu ten důvod, který jim přidělává starosti. UŽ NE, UŽ NIKDY.

---

Je to pár dní co jsem se opětovně dostal do provozu. Právě teď sedíme na snídani a i s holkami se smějeme nějakému vtípku co právě Sirius vyvedl. Snažím se aby můj úsměv vypadal jako obyčejně, upřímný a šťastný, ale jak se snažím sebevíc pořád mám pocit že to není dost. Co když v něm uvidí tu přetvářku, co když můj úsměv nebude dost upřímný? Co když...?

Doopravdy se culím jen v noci, kdy na plánku pozoruji jméno jedné osoby, kterou jsem se ve své mysli pokoušel zahnat do toho nejtemnějšího kouta, již dlouho, ale to teď nejde. Dříve onoho člověka alespoň zastínila Lily, ale teď už se tak neděje. Ve Velké síni si zásadně sedám zády ke stolu kde tato osoba sedává, jsem si totiž jist, že kdybych tak nečinil, nedokázal bych odtrhnout zrak.

Regulus

,,Bartemiusi! " vyjekl Evan ,,Musíš konečně začít s přípravou, jinak bude pozdě!" dnes už asi po sté, (to je teprve ráno), Ev peskoval Bartyho aby začal s přípravou na NKÚ.

,,Musíš začít s přípravou!" pitvořil se Barty vysokým hláskem - jakoby se snažil napodobit ten Evanův ,,Jo a co když nezačnu? Co uděláš Evíku!?" uchechtl se a s jiskřičkami v očích čekal na jeho reakci. Blonďák se už už nadechoval aby mu něco naštvaně odsekl, ale to už jsem nevnímal - začíná mě z nich pobolívat hlava, neustále se hašteří. Divím se že je to pořád baví. Podepřel jsem si hlavu a mezi čekáním než mi vychladne černá káva, jsem sledoval Jamesova záda.

Z jejich spíše vtipné "hádky" je přerušil přílet sovy. A jelikož Barty je štístko, tak mu jedna ze sov upustila denního věštce přímo na hlavu, načeš Ev vyprskl smíchy. Dotyčný, jenž má štěstí na sovy ho propaloval pohledem, ale nakonec se začal smát také. Já se jen s pobaveným úšklebkem natahoval pro ty noviny, kterým momentálně ani jeden z těch dvou nevěnoval pozornost. Avšak přede mnou také přistál dopis. Obálka byla nadepsána úhledným, úzkým písmem. To písmo bylo matky. Proč by mi posílala dopis, nikdy nic neposílá. Přepadla mě vlna úzkosti, stáhlo se mi hrdlo, lehce se roztřásli ruce, které jsem ihned sevřel v pěst abych třes zarazil. Co nejrychleji jsem vstal od stolu a i s dopisem co nejrychleji vypadl z Velké síně.

Přidal jsem do kroku. Ať tam napsala cokoli, nebude to nic pěkného. Nevěřím že by mohlo být. Je sobota, tudíž nemusím spěchat na žádnou z hodin. Po chvilce hledaní jsem se zastavil, nacházel jsem v jednom z nejvyšších pater hradu. Vlastně to nebylo ani tak patro jako spíše Astronomická věž, nejvyšší bod hradu, jenž je dostupný - občas sem chodívám když chci být sám, nohy mě sem nesou zcela automaticky. Pomalým krokem jsem došel k zábradlí a svezl se po něm dolů na zem, tak že jsem se o něj opíral zády.

Na krátký okamžik jsem si dopis přidržel před očima, jestli je doopravdy adresován mě. Byl. Obrátil jsem ho v třesoucích se rukách a jal se pomalu roztrhnout obálku.

18.10.1976

Regulusi Arcturusi Blacku,

jsi téměř dospělý muž. A s narůstajícím věkem přibývají povinnosti, to ty přece víš. Proto ti oznamuji že jsi zasnouben s dcerou, jedné velice bohaté a významné, čistokrevné rodiny. Dohodnuto je to již týden, našemu rodinnému jménu váš svazek jedině přilepší. Vaše svatba se bude konat dne 27.7. roku 1976 - toto léto. Při vánoční, rodinné večeři probereme různé podrobnosti.

Očekávám že jsi již před nějakou dobou začal s přípravami na NKÚ, požaduji od tebe brilantní výsledky, zakazuji ti pošpinit jméno naší rodiny, jako tvůj bratr, špatnými výsledky těchto nadmíru důležitých zkoušek.

PS: Vyřiď mé nejvlídnější pozdravy Bellatrix a Narcisse.

Matka

Po prvním přečtením jsem obsah toho dopisu přečetl znovu asi ještě tisíckrát. Nějak se mi nedařilo pochopit co tam napsala a že to skutečně myslí vážně. Nebyla to otázka, nýbrž oznámení.

Ruka s papírem mi klesla do klína. V očích mě nepříjemně štípalo jak se ve mě všechno bortilo. Tohle přece nejde! Co James, co můj James!? Vím že nikdy nebude můj, ale tohle - jsem zasnoubený? Týden? A v létě si mám někoho vzít, někoho koho ani neznám a navíc je to holka?! Ani se neobtěžovala mi napsat dříve nebo se zeptat? Ale to bych chtěl příliš, aby se ptala co chci já...můj názor je tady naprosto bezvýznamný.

Z očí mi pomalu odkapávaly drobné slané kapičky jako korály, slzy, nechal jsem je. Nikdo tu není jen já, tak proč bych nemohl. Mám snad právo na to cítit hněv, smutek a všechny ostatní emoce... a nebo snad ne?

------------------------------------------------------------------------------------------------

Hello! Po nějaké době jsem tu s další kapitolou a musím se pochlubit je to zatím ta nejdelší - 835 slov příběhu >⁠.⁠< Moc děkuju za přečtení, překonali jsme 200 přečtení (vrátím se z tábora a kouknu sem a jakože cože, když jsem odjížděl tak tu bylo tak 150 :⁠-⁠D)

Lásku, -Rainbow-Charlie- ^⁠_⁠^





Co když to není jen o nás?Kde žijí příběhy. Začni objevovat