Kdyz to doctes, jdi na druhy dil😏
,, Chceš mě potkat ? Tak otevři dveře v tvé ložnici."
,, Proč ?" zachvěla jsem se, ,,Je to nebezpečné.."
,, Takže chceš mě potkat, nebo ne ?"
Nádech, výdech.. dveře jsem otevřela. Nikde nikdo.
,, Děláš si srandu...
Jsem o krok dále, ale pořád jsem na stejném místě. - Takhle jsem popsala své myšlenky, hned z rána. Háček je v tom, že nastal den, na který jsme všichni čekali. Víte co tím myslím, že ?
Vstala jsem z postele a zamířila ke dveřím. Zkameněla jsem, když se přede mnou objevila šťastná Jenn, která mi pískáčkou pískla do tváře. ,,Všechno nejlepší, ženo !" vykřikla. Nemohla jsem zachovat vážnou tvář. Její tělo si mě hodilo do hřejivého pláště. ,, Děkuji," řekla jsem s úsměvem.
Vstoupila jsem do obýváku, kde byla krásná výzdoba. Balónky, čepičky a pod. Zasmála jsem se. ,, Není mi přede deset, ale je to krásné." ,, Strč se. Pro tebe vše," odvětila a zavedla mě do kuchyně na výbornou snídani.
Jelikož jsme obě nezadané, udělaly jsme si klíč od našich bytů a vyměnily si jich. Myslím, že je to to nejlepší, co jsem mohla udělat !
Snídaly jsme, no překvapení na dnes ještě není dost.
,, Víš, že nikdy s dárečkama nečekám," usmívala se od ucha k uchu a podala mi něco zabaleného v papíru. Bylo to měkké, něco jako oblečení, ale za to malé. Trhala jsem papír, až jsem dospěla ke... Kukle ? Jenn se začala smát. ,,To aby jste se stalkerem více hodili," smála se na plnou pusu. Rozesmála mě a kuklu jsem si nasadila. ,, Sluší mi to ?" ,,K tomu pyžamu, samozřejmě."
Ale narozeniny nejsou o dárcích.
Všichni čekáme na tu chvíli, kdy se dozvíme, jaký dárek pro mě má Dominik. Na to si chvíli počkáme.
Jennifer mě vyhodila ven, ať jdu běhat, aby mohla vše připravit.
Běhat jsem nešla, ale šla jsem se projít na bruslích. Netušila jsem, že na mě někdo čeká. Netušila jsem, že mě něco donutí zastavit. Pamatujete si tu bytovku, kde bydlí stalker ? Asi tam na mě čekal, protože udělal gesto prstem které znamenalo, že mám jít k němu. Neváhala jsem. Když jsem se k němu dostavila, ukázal mi telefon, kde bylo napsáno ”VŠECHNO NEJLEPŠÍ !“ . Nikdy jsem neměla na tohle srdce a pokaždé, když mi někdo gratuloval, chtělo se mi brečet. Obejmula jsem ho a poděkovala mu. Po chvilce jsem se narovnala, do ruce mi strčil kartičku na které bylo napsáno V SEDM VEČER. Nechápala jsem. Začal psát, cinkla mi zpráva.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Chtěla jsem se tě zeptat, proč tohle děláš ?" snažila jsem se mluvit klidně a furt se usmívat. Ukázal na kartičku, věnoval mi malou pusu na čelo, zamával a odešel.
Potěšila mě ta pusa na mým čele, ale cítila jsem se strašně.
Pobrala jsem se domů, kde vše bylo nachystané. Poděkovala jsem jí a čekala na svou odplatu.
Určitě nemusím říkat, jak to chodí, když máte narozeniny. Rodina a blízký přátelé.
Povídali jsme si a popíjeli, dokud pri mně nepřistál lahodný dort. Všichni začali zpívat, zfoukla jsem svíčky a začala dort krájet.
Čas plynul rychle, když nic nebylo na práci. Na mém telefonu se rozsvítila obrazovka, klikla jsem na zprávu, aby se mi otevřela konverzace.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Znělo to strašně a já jsem se vylekala, když jsem se podívala na čas. Nevědomky jsem se snažila vejít doq ložnice. ,,Beck, kam jdeš ?" zeptala se Jenn, když si mě všimla. ,,Jdu si jen něco vzít, klidně pokračujte," odvětila jsem a vybrála se do ložnice.
Otevřela jsem dveře a trošku se začala bát. V ložnici nikdo. ,, Ještě mě tu někdo zabije," řekla jsem nahlas a chtěla se otočit zpět ke dveřím ale.. Chytila jsem skoro infarkt, když se přede mnou objevila Černá Vrána. ,,Dobře, jen klid, Rebbecco," upokojovala jsem se. Muž v kukle plachtil rukou ve vzduchu, naznačoval, že se mi zdraví. ,,Taky tě ráda vidím. Řekneš mi, co se děje ? Ty zprávy zněly vážně..," přestala jsem mluvit. Jako náhle jsem přestala, spojil naše rty. Nevěděla jsem proč a nevěděla jsem, proč tu vlastně je, ale spolupracovala jsem. Přichytil si mě, abych nikam neutekla. Trochu se ke mě naklonil a při posledním polibku, mě jemně kousl. Zašklebila jsem se, on se narovnal a nastavil ke mně jeho levou ruku. Podívala jsem se na něj, jeho pohled říkal, ať mu sundám rukavici. Chytla jsem jeho těžkou dlaň a jednoduše rukavici sundala. Uviděla jsem velkou dlaň, na které bylo něco vytetované a vytetované i na druhé straně. Neme neměla jsem čas, na to, to luštit a tak jsem se vrhla na druhou ruku, která byla nejnebezpečnější. Zavřela jsem oči a zlupla rukavici. Když jsem se podívala, už mi to došlo. Opět jsem jen zkameněla a nevyšlo že mě ani jediné slůvko. ,, Dík, to už zvládnu sám," řekl a sundal si bundu a tričko. Když si sundal kuklu, na hlavě měl síťku, která mu držela jeho vlasy. Usmál se na mou zmatenou tvář.
,,By-byli jste dva," řekla jsem tiše, když jsem viděla polonahého Dominika, jak se mi směje. ,, Všechno nejlepší, psychopatko !" vykřikl. ,,Jak to ?! Jak to ? Byly jste dva !" křik jsem mu opětovala. ,, Dobře, vše ti vysvětlím."
Nepamatovala jsem si ho, ale udělal všechno pro to, abych si vzpomněla. Viděl mě na párty a kontaktoval mě. Dával mi určité věci, čímž jsem dostávala flashbacky z minulosti. Řetěz který tam byl, byl jeho, protože jsme se v jeden den pohádali, z nervů si ho vytrhl a opilý hodil na zem. Skrýval se za neznámým číslem, přitom se se mnou vídal a snažil se mi pomoct vše vyřešit. A pomohl. Tvrdil, že stalker není a když jsem viděla obou na jednom místě, jeden z nich byl klaun. Vše měl promyšlené, je pořád možné, že pravá láska pořád existuje ? Co bude dál ? Konec ? Tohle byl jen začátek.🤫
