Why? [ Alex Albon & George Russell ] F1

5 - Gól

"Panebože Albone,, slyšel jsem z dálky. Neuvěřitelně mě bolela hlava, měl jsem zavřené oči a pískalo mi v uších. "Jseš v pohodě?,, ten hlas se přibližoval, zněl vyděšeně. Najednou jsem cítil jak mi někdo rovná hlavu,"Notak prober se,, až teď jsem ho poznal, jeho vůně ho prozradila, používal furt tu samou. Okamžitě jsem otevřel oči."Co-co tady děláš,, vykuňkal jsem ze sebe těžce."Spíš co tady děláš ty?,, trochu jsem se pousmál.
Když jsem se trochu rozkoukal a probral, pomohl mi na nohy,"Hele jseš fakt celej? Nechceš hodit do nemocnice radši?,,. Zavrtěl jsem hlavou "Ne díky to bude dobrý, moje kolo je na tom hůř, mohl by jsi mě hodit spíš domů prosím?,,." Jasně že jo sedej,,.

Po chvíli mlčení v autě se prolomilo ticho "Hele, co ty a George?,, trochu jsem se lekl, možná jsem se bál, že něco ví. Koukal jsem na něj hloupě. "No, jakože jestli jste už v pohodě po tom všem?,, Obava ze mě hned opadla. "Asi úplně ne, ale je to lepší,, řekl jsem dost nejistě. "Tak co tady teda děláš v příkopě Alexi?,, usmál se na mě. "No byl jsem si vyčistit myšlenky po tom co-,, hned jsem se zarazil, málem jsem se prozradil. On hned vykulil oči "Po čem?,, "No potom jak jsme se poprali. No víš, ale nevybral jsem zatáčku,,. "Jo to jsem si všiml,, usmál se. Po chvíli dalšího mlčení jsem prolomil ticho naopak já. "Víš myslel bych si, že zrovna ty by jsi mě v tom příkopě nechal po tom co se mezi náma stalo,, řekl jsem nervózně.
Chvíli bylo ticho, "Víš, právě proto bych tě tam nenechal,,. Řekl naprosto upřímně. Zarazil jsem se a usmál se přímo od srdce, věděl jsem že on je taky rád. Když, jsme zastavili před mým bytem, vylezl jsem z auta a otočil jsem se na něj, "Moc ti děkuju Pierre,, usmál jsem se a on mi úsměv opětoval, "Nemáš proč, elsker,, řekl dánsky a v tu chvíli jsem zabouchl dveře. To slovo mi vrátilo moc vzpomínek a už jsem ho nikdy nechtěl slyšet.

Oba dva dny jsem proležel doma a snažil jsem si vyléčit bolest v kotníku na čtvrteční zápas. Sice můj kotník nebyl úplně fit, ale dalo se to, nebo jsem si to alespoň myslel.

Jakmile jsem přijel na stadion, uviděl jsem George, přesně toho člověka co jsem vidět nechtěl. Šel jsem do šatny se převléct do dresu, "Jseš v pohodě po tom tvým držko pádě?,, prudce jsem se otočil, strašně jsem se George lekl, neslyšel jsem ho přicházet, stál ve dveřích od šatny. "Jak o tom víš?,,
George se usmál a přišel blíž "Pierre mi to řekl,, mrkl na mě. Až teď jsem si uvědomil, že vlastně nemám tričko a George si mě celou dobu prohlíží. Beze slova jsem si uklidil věci do tašky a přetáhl si přes hlavu dres. George byl celou dobu opěrný o zeď vedle mě. Ani jsem se na něj nepodíval, když jsem odcházel, ale provokativně jsem do něj žďouchl ramenem.

Fotbal není něco co by mi zrovna šlo a tak jsem přeci jen větší část strávil na střídačce. Asi 20 minut před koncem utkání jsem šel hrát, prohrávali jsme 2:4, řekl bych, že to je na výkon jezdců formule docela fajn výsledek.

Charles se pohyboval na středu hřiště s míčem a přihrával si s Carlosem, já jsem byl něco jako útočník, "docela pech,, pomyslel jsem si.
Najednou Carlos přihrál Pierrovi. Na Pierra z leva zaútočil protihráč. Věděl jsem že teď je to na mě, Pierre mi přihrál míč, já ho nohou zabrzdil a vystřelil na bránu. "Dámy a pánové je to góól, Alexander Albon střílí v 74 minutě třetí gól,,. Slyšel jsem z rozhlasu. Začal jsem se radovat, viděl jsem jak ke mně běží Pierre, Carlos a George aby jsme si plácnuli.
Když mi George nastavil jeho ruku, abych si s ním plácnul, chvíli jsem přemýšlel zda to udělat, věděl jsem ale, že na nás kouká spousta lidí a tak jsem ruku přijal.

Dalších šest minut se nic zásadního nedělo, po chvíli běhání sem a tam, jsem pocítil lehkou bolest v kotníku. "Sakra to snad ne,, pomyslel jsem si a možná trochu zašeptal. Když jsem hře nevěnoval největší pozornost, a soustředil se zejména na svůj kotník, tak ke mně přilétl míč. Strašně jsem zazmatkoval a snažil se protihráči s míčem vykličkovat, jenže on se rozhodl že bude faulovat. Přišlápl mi kotník, jo ten kotník co mě začal bolet. Ihned jsem spadl na zem, válel jsem se tam dobrou půl minutu než se začalo něco pořádnýho dít, jako první ke mně přiběhl Lando. "Kámo jsi v pořádku?,, zavrtěl jsem hlavou že ne. Lando začal ukazovat na střídačku, aby sem přišli zdravotníci. V ten okamžik přišel i rozhodčí, který se mě ihned ptal jestli je ta bolest tupá."Jo je,, řekl jsem mu neklidně. Začali ke mně přibíhat všichni lidé, i hráč co mi tuhle bolest způsobil. Zamračil jsem se na něj, ale když jsem viděl že mi podává ruku a omluvá se, ruku jsem přijal a kývl na něj.

"Albone,, vyhrkl George. Na tváři se mi objevil úsměv, hned jak jsem si, ale uvědomil, že se směju jsem přestal. Pierre si George všiml a přišel k němu, bylo mi jasný, že Pierre si myslí, že ke mně nejde v dobrém. On šel v dobrém, bál se o mě. Ale to Pierre nevěděl a neměl jsem sílu to teď vysvětlovat.
"Už ho kurva nech bejt,, zakřičel Pierre po Georgovi a strčil do něj. "Však mu nic nedělám kámo uklidni se,, "Ne? Neděláš? Tak proč mu v neděli tekla krev z nosu a v pondělí skončil v příkopě?,, viděl jsem, jak ho George chce obejít a jít zamnou, protože já už byl na nosítkách. "Kurva mluvím na tebe,, George jen zavrtěl hlavou a zamával mi, pak odešel na druhou stranu, byl jsem rád že se nepoprali.

"Pane Albone, máme špatnou zprávu,, lehce jsem znervóznil. "Jsou to přetrhané vazy,, zamyslel jsem se a chtělo se mi brečet, když mi došlo, že za to může vlastně i George.
"Super,, pomyslel jsem si.