Be mine again 15+

2.5K 71 11
                                    


Blížili se Jiminovi narozeniny, což měla být jedna z největších párty za celé léto a Jimin je plánoval oslavit na verandě našeho skromného domu. Nevím zda se mám těšit nebo naopak strachovat. Mám z té párty podivný pocit, především proto že nejsem v rozpoložení slavit.

Jimin je můj spolubydlící a kamarád, žijeme spolu víc než rok v domě co nám pořídili naši rodiče. Znám Jimina sice z vysoké nějaké tři roky, ale naše rodiny se znají déle a rozhodli se o finance na náš dům podělit.

Dnes přicházím z práce totálně vyždímaný. Nakládat bedny, krabice a všechny různé krámy dá dost zabrat, ale dnes jsem měl fušku. Pracuji jako skladník, ne že by má práce byla nějakým způsobem záživná, nemám si však proč stěžovat. Prachy jsou úžasné, kolektiv skvělý a zábavný, přičemž s trochou elánu si práci též užiji. Beru pozitivně i fakt, že nemám potřebu chodit do posilovny, když denně nakládám tak tisíc těžkých krabic, také je to na mém těle znát.

V tuhle chvíli se nemůžu dočkat, až se v klidu posadím a objednám jídlo, poněvadž vařit se mi v tomhle stavu nechce a Jimin svůj hlad vyřešil pravděpodobně stejně jako ho vyřeším já. Zrovna se vrací s prázdnými boxy od jídla.

,,Nechceš někdy taky něco uvařit?" vrhnu na něho jízlivý pohled, po kterém se na mě překvapeně podívá než si založí ruku v bok, jenž prohne a arogantně mi opětuje pohled.

,,Nechceš se taky někdy po cestě z práce stavit v obchodě, koupit nějaké suroviny, z kterých bych mohl vařit?" uculí se, kdy rázem nasadí otrávený výraz plný únavy.

,,Tak sorry. Vždycky na to zapomenu." kaji se se sklopeným pohledem a frustrovaně si prohrábnu své dlouhé kadeře.

,,Tak mi pak nevyčítej, že nevařím. Ani nejsem tvůj muž." ušklíbne se ironicky nad poslední poznámkou.

,,To bych si dal." podotknu drze k jeho výroku. Jimin se uraženě zamračí a vyhodí prázdné boxy po jídle do odpadkového koše. 

Vyťukávám v mobilu svou objednávku, když mi cinkne zpráva od někoho, koho bych nečekal a srdce se mi na moment zastaví. Po pár vteřinách se mi však o maličko uleví při zjištění, že odepsal do společného chatu Jiminovi párty, jenž Jimin vytvořil pro zvané.

,,Ty jsi pozval Taehyunga?" vyprsknu naštvaně na svého spolubydlícího, který na mě zůstane jen nechápavě zírat.

,,Samozřejmě." křivý obličej do výrazu jako by to mělo být logické, že pozve mého bývalého na svou párty.

,,Jimin-iie, víš jak to bude blbý?" zvednu se rozhořčeně od stolu únava neúnava.

,,Co je mi po tom, Jungkook-ah?" máchne rukama do vzduchu. ,,To sis vážně myslel, že nepozvu na své narozeniny svého nejlepšího přítele, kterého znám od dětství a s kterým jsem si hrával na pískovišti, když ty ses ještě učil chodit na nočník?" pozvedne důrazně obočí, přičemž mi sklapne.

,,S-spíš... jsem si to neuvědomil." zamumlám si pod vousy a znova se posadím.

,,Poslyš..." sedne si naproti mě, ,,jsou to skoro dva měsíce. To ty ses s Taehyungem rozešel, tak nevím o co ti jde. Navíc..." opře se do židle, ,,Taehyung má v plánu přijít se svým novým klukem, takže mu bude tvá přítomnost pravděpodobně ukradená." pronese jen tak.

,,On už má nového kluka?" protáhnu udiveně obličej.

,,Jo, chodí spolu asi tři týdny." odpoví nezáživně, co si kontroluje zprávy na mobilu.

|TAEKOOK| Oneshot |Kde žijí příběhy. Začni objevovat