Tom Riddle x Reader cz

Povědomí předmět

Čekala jsem, že se Riddle bude chtít vrátit, ale že to bude hned Harryho prvním rokem v Bradavicích by mě vůbec nenapadlo. Od toho incidentu už nějaký čas uběhl a já jsem teď ještě opatrnější, než předtím. Od doby, co se mu podařilo skrýt jako parazitovi na hlavě Quirrela, si pořádně prověřuju každou novou nebo podezřelou osobu tady na škole. Nic se nedělo do dnešního odpoledne, kdy jsem se klidně procházela po chodbách Bradavic. Zrovna jsem prošla kolem Ginny Weasleyové, která s mým příchodem prudce zaklapla nějakou knížečku. Přišlo mi to divné, tak jsem přišla pár kroků blíž "Vše vpořádku?" dívka přikývla "Vyděsila jsem tě?" Ginny nesouhlasně kývla hlavou, což mi taky přišlo divné, nikdy nebývala málomluvná. Když už, tak mi přišla nesmělá, to nám ale nikdy v komunikaci nebránilo. Dnes se chovala neobvykle, byla nějaká nesvá "Hah, taky jsem jako malá měla deník" řekla jsem, když jsem spostřehla její nezdařený pokus o schovaní ho za hábitem "Zapisovala jsem si tam své přání, sny a pocity z různých situací" pokračovala jsem a přisedla si k ní "Byl váš deník kouzelný?" odmlčela se dívka "To rozhodně" pousmála jsem se "Jen radím si deníček hlídat, ne všichni žáci jsou milý, mohli by se ti ho pokusit sebrat" vstala jsem a začala odcházet, když mě na onom deníku něco zaujalo - blýskl se na něm zlatý nápis, který jsem nestihla přečíst, protože si ho Ginny schovala do tašky. Chvíli po tom se naše pohledy setkaly a mě přešel mráz po zádech, před chvíli jsem s ní mluvila a byla jsem si jistá, že takový výraz nikdy před tím neměla. Byl to chladný, zbavený emocí výraz, nevím přesně jak to popsat. Otřásla jsem se a šla dál svým směrem, měla jsem pomoct Snapeovi s úklidem skladu s přísadami do lektvarů, ale myšlenkamy mi stále kolovala jen ta situace. Napadlo mě, že bych nejdřív zašla za Brumbálem a vše mu oznámila, ale zatím jsem si to rozhodla nechat pro sebe. Merlin přece ví, co se děje, třeba měla ta holka jen špatný den. Snažila jsem se na to nemyslet, ale moje tělo se zdálo nespolupracovat, cestou jsem narazila do tří studentů a pohyblivé schodiště mě poslalo úplně někam jinam, což se přičinilo k tomu, že jsem zabloudila ~a to jsem to tu s Poberty přečesala tolikrát, povzdechla jsem si a o další půl hodiny zpožděná jsem vstoupila do skladu "Pozdě, jako obvykle" rýpl si Severus "Milý, jako obvykle! Buď rád, že jsem se vůbec dostavila" protočila jsem očima "Tak co mám dělat?" nic, mlčel "Jen ti připomenu že mě ta tvoje ignorace začíná srát, navíc........ pořád jsem ti neopustila to, co jsi udělal Potterovím" vyčetla jsem, věděla jsem že to neudělal přímo, ale tehdy večer jsem slyšela většinu z rozhovoru mezi ním a Riddlem "Nic jsem neudělal a oba dobře víme, kdo je zradil!" bylo vidět, že jsem ho tím rozčílila, ale byla to pravda "Ne! Nevěřím tomu, Sirius s Jamesem byli jako bratři" argumentovala jsem, házeli jsme po sobě argumenyty. Vypukla hádka, která ale netrvala dlouho "Jdi a neukazuj se mi na oči" řekl Snape "Víš to, jen si to nechceš přiznat! Snažíš se to hodit na Siriuse, ale i kdyby, tak seš k tomu taky přičinil, přiznej si to!!!" křikla jsem a s prásknutím dveřmi odešla, na incident s Ginny Weasleyovou jsem dočista zapoměla. Bylo už těsně před večeří, proto nemělo smysl jít na pokoj, šla jsem tedy rovnou na večeři. Najedla jsem se a šla na pokoj, na večeři jsem viděla Ginny, díky čemuž jsem si vzpoměla na situaci s deníkem, který se mi zdál podezřele známí. Měla jsem pocit, jakobych ho už někdy viděla, jen jsem si nemohla vzpomenout, kde. Zapřemýšlela jsem nad tím, co přesně na něm upoutalo moji pozornost a vybavila jsem si zlatý nápis. Nepřečetla jsem ho, ale mohla jsem jasně říct, že to byly tři slova. Povzdechla jsem si ~vždyť je to jen deník, promyslela jsem si načež jsem otevřela dveře do svého pokoje. Vybalila jsem si věci a nachystala materiály na další den, hned po té jsem se převlékla a s myšlenkou na deník jsem začala koukat do stropu. Chtěla jsem situaci dostat z hlavy, ale nešlo to, po chvíli jsem to ale z hlavy vytěsnila a vzala si knížku. Tak jsem se začetla, že jsem na celou situaci dočista zapoměla, připomnělo se mi o ní až před spaním. V daný moment jsem si řekla, že to nic není, to jsem ještě ale netušila, co vše dokáže malá hloupá knížečka v rukou bezbranného dítěte...