Tom Riddle x Reader cz

Marné okamžiky a nevyřizené účty

Minulý večer po hádce s Brumbálem jsem byla na dně, cítila jsem se bezmocná, smutná a nepochopená. Jak může srovnávat mou oblibu mezi žáky s váhou jejich života?! Nechápu jsem jeho tok myšlení, možná mě chtěl jen podpořit, ale tady jde o víc než o mě. Jde o životy dětí, co mají vše před sebou, ne o mě, postarší (ale stále krásnou (t/j) vypadá ve na 36) ženu, která má zkušenosti prakticky se vším. Až na počit být matkou, ale to už je vedlejší... obecně dnešek je celý příšerný, pořád je mi zima a začínám na sobě cítit náznaky nemoci. Aby toho nebylo málo, tak jsem měla kopu hodin, protože ano, jsem častým záskokem za učitele, kteří jsou nemocní. No to že začínám být sama nemocná je asi taky vedlejší, k tomu mě dneska vyloženě sral Draco Malfoy. No a když už je o Malfoyovích řeč, dostala jsem ke všemu dopis od Luciuse Malfoye, ve kterém si stěžuje, že se mám k jeho synovi chovat jako k jiným studentům. Že třeba jako k Harrymu, kterého podle něj favorizuju, což je naprostá blbost... možná jen trošku kvůli tomu, že je synem Lily a Jamese, ale to je taky vedlejší. Poslední dobou mi taky hodně chybí staré dobré časy mého studia a lidi z těch času, Lily, James, Remus, Sirius... někdo, ke komu má láska nevyhasla ani po tom, co ho obvinili ze zabití dvanácti mudlů a strčily do Azkabanu. Tomu jsem ale nevěřila, on nebyl jako jeho rodina, proto ho taky vydědili. Protože se lišil, proto, že si pokoj vyzdobil plakáty mudlovských dívek a vlajkou Nebelvíru. Cenila jsem ho za to, že dokázal prosadit svůj názor i přes takové riziko. Sice byl jedním z hlavních šikanátorů Snapea, kterého jsem měla celkem ráda, nikdy jsem mu to ale neřekla. Vlastně mě jeho sympatizování s černou magií celkem lákalo, ale objevil se Tom a nějak jsme se začali bavit. Vlastně kdyby ne ta jeho debilní banda tak... no počkat, Riddle ty lidi řídil, což znamená, že musel vědět že proti mě jdou, takže teď jsou tu jen dvě možnosti. Za prvé: měl o mou osobu zájem už dřív a poslal je na mě, protože mi četl myšlenky a věděl, že si za ním půjdu stěžovat nebo za druhé: neměl s tím nic společného a až když jsem se mu (asi jako jediná na škole) postavila, začal se o mě zajímat. Obojí je stejně pravděpodobné a ani jedno není jasně vyloučitelné, teď s časem, mi to příjde logické. No teď tady ale nejde o to všechno, jde tu spíš o mé marné okamžiky a nevřízené účty. Marných okamžiků jsem tu zmínila až moc, teď je ale čas vyřídit mé účty s některými lidmi čili za prvé: vysvětlit Uršule co byl Riddle zač, za druhé: promluvit si vklidu a Brumbálem, za třetí: říct Snapeovi, co jaký mi vždycky doopravdy přišel a za čtvrté: odepsat Malfoyovi na dopis. Tak... mám práce až nad hlavu, k tomu málo času a absolutně nulovou motivaci, super! Takže teď jdu směr dívčí koupelna, jdu poměrně nervózní, protože vím, že si Uršula pamatuje, že jsem se s Riddlem bavila ~uff... nádech, výdech a jdeme "Uršulo! Tady (t/j), musím s tebou mluvit" chvíli na to vyletěla ven "Co chceš?" křikla jako vždy uražená na vše "Hele Uršulo, vím že jsem se s Tomem bavila, ale já s tím co dělal neměla nic společného. Vlastně... myslím že jsem byla tím jediným, kvůli čemu se krotil" začala jsem "To si asi moc myslíš!" koukla na své tělo ducha "Je mi to vážně líto Uršulo, vím že kdyby se to nestalo... mohli bychom tu teď učit spolu, byla jsi velmi nadaná, že?" odpověď na svou otázku jsem znala, pokoušela jsem se ale o bližší komunikaci, s Uršulou se hold musí jednat jako s dítětem "Všichni mě chválili, jak jsem šikovná" posmutněla "Vím, vím že jsi měla sny a přání a... celý život před sebou, omlouvám se... omlouvám se že jsem ho nedokázala zastavit, že jsem o všem věděla, ale chtěla jsem ho chránit. Nechtěla jsem, aby Tom propadl zlu, nerušila jsem ale kam až se posune... promiň" řekla jsem smutně, bylo mi jí líto a věděla jsem, že jsem tomu mohla zabránit "Neobviňuj se, mě už to stejně nevrátí a on..." zčala, ale nedokončila "On je stále naživu, lidé říkají že je mrtvý, ale on není. Vytvořil sedm viteálů, které někam ukryl... dva z nich už jsou zničené, ale jeho duše kterou ztratil se svou první vraždou tam někde stále je, rozdělená na pet dílů a dokud ty díly někdo nezničí, on, bude stále naživu" Uršula asi nevěděla, co na to má říct, z jejího výrazu jsem ale vyčea smutek a hněv zároveň "No nic, já... už musím jít, mám toho ještě hodně na práci, tak třeba zase někdy" rozloučila jsem se "Ahoj" odřekla další věc mám za sebou, tudíž teď je na mém seznamu klidný rozhovor s Brumbálem. Přišla jsem k jeho kabinetu a pár krát zaťukala, když jsem obdržela souhlas o vystoupení dovnitř, udělala jsem to "Dobrý den Albusi"~proč mu jednou tykám a jednou vykám?! "Tušil jsem že příjdeš, co tě trápí?" řekl klidně "Ten včerejšek, jak sem po vás začala řvát, omlouvám se, silné emoce. Vím... myslel ste to dobře, ale je to pravda, zkrátka ještě nejsem tak dobrá na to, abych mohla studenty stoprocentně ochránit. Myslím že doslova každý bradavický učitel by to svedl lépe ode mě, což mě znepokojuje, protože život každého studenta je pro mě důležitý, nikoho nefavorizuju ale... jste si doufám jist že Harryho budu mít vždycky nejradši a pokud se Tom pokouší o získání svého těla, je to pro mě ještě důležitější" vysvětlila jsem "Chápu, vím jak sis byla s Lily a Jamesem blízko" pravda "S Lily strašně moc a James... byl prostě James" pousmála jsem se "Jen ať příště víte, že pokud je v ohrožení Harryho život a já jsem vůči tomu bezradná, je to pro mě ta největší porážka. Slíbila jsem jim, že se o něj postarám, ale vy ste ho dal jim, mudlům u kterých ste věděl jací jsou... tak nechci selhat aspoň tady a o žádné vaše moudrosti v tu dobu nestojím. Když selžu, ztratím ho a on zase ztratí někoho, kdo ví jací byli jeho rodiče doopravdy. Že James nebyl jen nafoukaný šikanátor, byl to taky skvělý kamarád a chytač. Že jeho matka nebyla jen klidnou a pilnou žákyní, ale že když chtěla, dokázala to vážně rozjet a že jeho rodiče byli tím nejkrásnějším párem v Bradavicích..." slzy už mi mimovolně kapaly z očí, ale já to netěšila a z radostí a smutkem zároveň vzpomínala na své zesnulé přátele "Tak už jdi, vidím že tenhle rozhovor pro tebe není nejjednodušší" jen jsem se pousmála a s mírným přikývnutím z kabinetu odešla, už venku jsem si těžce povzdechla, myslela jsem na ně a nešlo ani popsat jak moc se mi po nich stýská "Uf... další věc zamnou, tak co mě čeká teď?" řekla jsem si pro sebe ~Snape! připomnělo se mi, tak jsem se opět s nádechem a výdechem udala do dalšího kabinetu. Pár krát jsem zaťukala, bez odezvy, no když jsem zaťukala asi po páté, dveře se otevřeli a v nich stál naštvaný Snape "Co chceš?" řekl svým klasickým tónem "Myslím že bychom se na to měli posadit, bude to na trochu dýl" uhnul mi ze dveří a mírným pohybem ruky mi naznačil abych si sedla "Tak co mi chceš?" zopakoval otázku "Víš jak jsi mi pomáhal s černou magií a obranou proti ní? Sám víš proč jsem to potřebovala a... jsem ti za hodně věcí vděčná Severusi. Když jsem se kamarádila s Poberty, tak mě to taky táhlo k černé magii, jen jsem to nedávala najevo. Vždy jsi mi přišel jiný než ostatní, chtěla jsem tě blíž poznat, ale vždy mi to něco nebo někdo překazil. Já teď vpodstatě ani nevím jak ti to říct, ale... nějak jsem k tobě vzhlížela a možná ti to tak nepřišlo, ale vadilo mi to jak se k tobě James choval. Nejen James, všichni Poberti, nebylo to vpořádku i kdyby si černou magii miloval sebevíc, i když jsi miloval Lily sebevíc. James si to uvědomoval, ta šikana byla i kvůli tvému přátelství s Lily, které ti James záviděl. Možná mi to nebudeš věřit, ale i Lily tě měla celou tu dobu strašně moc ráda, jen ji to hrozně ranilo a čekala vpodstatě jen na omluvu. Kdyby ses jí omluvil a možná se přestal zajímat o černou magii, možná by to všechno dopadlo jinak. Nečekám že se mi teď vrhneš do náruče nebo něco, ale myslím, že bys to měl vědět" chvíli zamýšleně koukal do země, ale pak se jakoby otřásl a řekl "Dobře, chápu" ~jen dobře a chápu?! "Co víc bys k tomu chtěla slyšet?" řekl mírně nechápavím tónem "Cokoli jiného, ale nevadí, nech to v hlavě uležet, všechno to promysli a uvidíme" na to už jen přikývl "Jo a nelez mi do mysli, mám s tím špatné zkušenosti kvůli... ty víš komu. Tak zatím!" když už jsem zavírala dveře, uslyšela jsem lehce zmatené "Zatím" pousmála jsem se a dveře domknula, ~zajímalo by mě, co pak si asi myslel, pomyslela jsem si. Tak Snape už vše ví, sice pochybuju že na mě přestane koukat tím svým chladným pohledem, ale přece jen jsem v jeho odčích dostřehla tu malou jiskřičku a to jak se jeho obojetný výraz na vteřinu změnil v mírný úsměv. Teď je řada na Malfoye, dorazila jsem k sobě do kabinetu a usedla za stolem, vytáhla jsem papír, brk a začala psát: Milý Luciusi, jsem velice potěšena tím, že sis našel chvíli svého drahoceného času na někoho, koho tak moc nenávidíš. K tomu co jsi psal, já se nechovám k Dracovi jinak, protože je tvým synem. Upřímně MÁM něco proti tobě, ale NEJSEM taková svině na to, abych si to vylévala na Dracovi. Myslím, že je to chytrý chlapec a k tomu s velmi velkým potenciálem. Myslím že se rád učí novým věcem, ale to byl i ty víš kdo, tak si na Draca dej pozor, ať neskončí jako ty víš kdo. Tvůj syn by byl hodným chlapcem, jen bohužel nemá vychování na správném místě a za to můžeš jen a jen ty. Naučil jsi ho pohrdat mudly a sloužil někomu, kdo sám nebyl čisté krve a pak ho zradil... kdo jsem abych tě soudila? Ale já neměla na výběr a ty jsi to udělal sám, z vlastní vůle a zatáhl do toho Narcissu, která než poznala tebe byla jiná. Pokud do toho hodláš zatáhnout i syna, nedělej to, jinak ho před tím varuju... vysvětlím mu, kdo je Lord Voldemort doopravdy zač a kdo jsi vlastně ty zač, pak se od tebe doufám odvrátí. Zalepila jsem dopis do obálky a poslala s ním Irenu (mohji sovu) věděla jsem, že se to Luciusovi líbit nebude, ale někdo musí Draca chránit. Vím... Draco není můj syn a teoreticky bych se neměla srát do jeho vychování, ale zažila jsem věci, které si Lucius nezažil, protože se k „Voldemortovi“ přidal dobrovolně. Já si jsem plně vědoma toho, co se stane když si začneš něco s Tomem Riddlem - utrpí na tom tvá rodina, přátelé, známí, vlastně všichni které máš rád. Uff... co se Malfoyům týče, tak už by toho pro dnešek užstačilo, stejně toho  na mě bylo až až a teď chci už jen na večeři a do postele.