Broken ▬ ᵛʰᵒᵖᵉ, ᵗᵃᵉʰᵒᵖᵉ

1.: Nebo posnídal novorozeně

Šatny byly před začátkem vyučování vždycky přeplněné k prasknutí. Bylo až pozoruhodné, kolik lidí se dokázalo vtlačit do uliček mezi skříňky, aniž by se vzájemně ušlapali. Skoro tolik, co do nesmyslných teen seriálů, v nichž se pořádají mejdany každý víkend v jiném rodinném sídle, haha. Hoseok se snažil vytáhnout ze skříňky učebnici bez pohmožděniny, zlomeniny nebo fraktury lebky a zmizet dříve, než ho zmizí někdo jiný podrážkami bot.

Prodral se skrze dav ke schodišti a rozhodl se odporoučet se do patra dřív, než nastane očistec i tady, až se všichni opozdilci rozhodnou, že dostat se do třídy před vyučujícím je jejich nové životní motto.

„Kámo, tyvole nauč se chodit, ty jsi úplně piča!"

Salva smíchu dolehla k Hoseokovým uším dřív, než vystoupal schody do mezipatra. K jeho nohám se dokutálelo několik propisek, lepicí páska, ořezávátko a kus – to byly nůžky? Zhluboka se nadechl, aby uklidnil záchvat agrese, a posbíral těch několik školních potřeb, které zjevně nepatřily k vybavení interiéru školy.

Podle očekávání, Taehyung seděl na zemi, mnul si loket a smál se jako debil. Hoseok mohl vidět záda těch kryplů mizejících za rohem. Nečekali na něj, samozřejmě, proč taky, že ano. Když mu něco provedli – vysypali mu batoh, nebo mu podkopli nohy, jak tomu bylo nejspíš i tentokrát, nikdy mu nepomohli. A Taehyung neřekl nic, vůbec nic, jen se smál jak primitiv, zatímco spěšně sbíral své věci i sebe z podlahy, a pak běžel za nimi. Jako pes. Aport, Taehyungu, výborně, dostaneš kostičku.

Hoseok kolem něj procházel právě ve chvíli, kdy chlapec vstával. Beze slova mu vrazil pomůcky do dlaně a šel dál. Taehyung ho o pár vteřin předběhl a zařadil se po boku Jimina, který chlapce objal kolem ramen jako nejlepšího kamaráda. Hoseokovi se z nich chtělo zvracet. Z Jimina, který se na něj usmíval jako svatost sama, z Namjoona, který něco šeptal do ucha Jacksonovi, načež se ten skřet začal řehtat jako pominutý. Z Taehyunga, který Jimina nechal, aby na něj familiárně sahal a pokračoval v urážkách na jeho osobu.

„Yah!" křikl na něj Seokjin, jakmile se zjevil ve dveřích.

Hoseok mávl ke staršímu kamarádovi a snažil se prokličkovat kolem studentů natlačených v uličce mezi lavicemi.

„Máš úkol z matiky?" zeptal se ho spolužák dřív, než se Hoseok stihl prosmýknout kolem jeho těla ke své židli.

„Ne asi," protočil očima a posadil se vedle, batoh na klíně.

Ještě aby neměl úkol, tyvole. Sice na školu dost mrdal, ale neudělat úkol do matiky? Pud sebezáchovy mu to nedovolil. Seokjin evidentně pud sebezáchovy neměl. On byl celkově trochu pomalejší. Jestli za to nemohla ta rána do hlavy, kvůli které byl několik měsíců v kómatu. Vyhrabal z batohu sešit. Seokjin se k němu naklonil, očima vyhledal třetí příklad čtvrtého úkolu, který měli vypracovat. Hoseok ho nechal opsat si chybějící postup rovnice.

„Jo tak!" vykřikl nadšeně, když si prohlédl postup řešení a zjistil, kde udělal chybu.

Takže úkol měl, no. Nehodlal se omlouvat za to, že mu křivdil. Ostatně špatně vyřešený úkol je stejný pokus o sebevraždu jako neudělaný vůbec. Hoseok počkal, dokud si Seokjin nezkontroloval i zbytek, a schoval sešit do lavice dřív, než by se mohl objevit profesor Hwang a vykostit je za podvádění.

Profesor přišel se zvoněním, přesný jako hodinky. Zamračený obličej, svraštěné obočí a otrávený pohled už takhle zrána, jo? Dnešek začíná opravdu úchvatně. Ještě by to chtělo neohlášenou písemku, test nebo rovnou předčasnou závěrečnou zkoušku z jaderné fyziky. To se tak akorát hodí na průměrnou hodinu matiky.