Naplánovaná láska

7. Část

Skoro celou noc jsem nespala nebylo mi dobře jak po psychické tak i po fyzické stránce. Brzo ráno mi zazvonil budík, který jsem se hned snažila vypnout, aby mi z toho nevybuchla hlava. Vůbec se mi nechtělo vstát z postele bolela mě opravdu hodně hlava. Vstala jsem z postele a přešla ke své kabelce, kde jsem si vytáhla prášek proti bolesti. Chvíli jsem měla v plánu zavolat Camilovi a říct mu že nemůžu nikam letět, ale nemohla jsem musela jsem tam bohužel letět za každoů cenu. V koupelně jsem si udělala rychlou ranní hygienu a převlékla se do pohodlného oblečení. Přece jen jsme měli být šest hodin v letadle, proto jsem si vzala šedé tepláky k tomu pohodlné bílé tílko a k tomu šedou mikinu na zip. Na nohách jsem samozřejmě měla bílé Conversky. Stále mě bolela hlava tak jsem si šla udělat teplý čaj, než přijede taxi, které mě odveze na letiště. Po vypití čaje jsem měla ještě chvíli času tak jsem si pobrala všechny důležité věci a vyfotila na instagram svůj kufr a přidala jsem to na svůj příběh. Hned po přidání fotky před mým bytem zatroubilo auto, které bylo nejspíš muj odvoz na letiště. Dala jsem si všechny své věci do auta a nasedla. Během půl hodinové cesty na letiště jsem opět přemýšlela na Chrise. Nemohla jsem si pomoc ale pořád jsem ho milovala a chtěla jsem s ním trávit co nejvíce času, který on ale se mnou asi ne. Určitě měl tolik času mi zavolat, ale neudělal to. Chtěla jsem mu zavolat ale nechtěla jsem aby mi zase o něčem lhal jako on rád dělá. Přestala jsem nad tím přemýšlet, když auto zastavilo před letištěm. Došla jsem k letadlu kde jsem bohužel viděla Leclerca a jeho tým nebo kdo to byl nejspíš nějací lidi co mu pomáhají, protože je určitě neschopný. „Dobré ráno Mckenzie." Vyslovil Leclerc když jsem se přiblížila k letadlu. „No dobré." Odbyla jsem ho ospalým hlasem. Nastoupili jsem do jeho soukromého letadla, když v tom na mě znova promluvil. „Ale co tak ospale byla rušná noc?" Řekl ironicky. „Hahaha moc vtipné." Odpověděla jsem mu rychle a posadila se na proti jemu. Sedadlo jsem si trochu posunula dozadu, abych si trochu mohla lehnout. „Jak se na víkend těšíš?" Zeptal se mě zvláštně. „Prosím tě nemluv teď na mě." Znovu jsem ho odbyla slovy. Zavřela jsem oči a cítila při pomalém usínání vzlet našeho letadla. Nejspíše jsem usnula, jelikož mě lechce vzbudilo jak mě někdo přikryl dekou která voněla po vanilce a citrónu. Koutkem oka jsem chtěla zjistit situaci, která se právě odehrávala. Jediné co jsem viděla byl Leclerc, který stál nad mnou s zvláštním pohledem v očích nedokázala jsem přečíst nic z jeho očí, proto jsem své polootevřené oko opět zavřela a dělala že spím. Po asi další hodině jsem se probudila. Leclerc se na mě zmateně podíval. Vstala jsem a chytla jsem ze za hlavu jelikož se mi zatočila. Vzala jsem svou tašku a znova si dala prášek proti bolesti. „Doufám že jsi v pohodě nehodlám dělat že chodím s mrtvolou." Vyhrkl a díval se při tom zamyšleně z okna. Protočila jsem oči v sloup a neřešila jeho slova.

Po asi dvou hodinách jsme přistáli. Z letiště jsme jeli přímo na hotel, kde jsem s Leclercem čekali na recepci než nám přidělí dva pokoje. Po pár minutách čekání jsme dostali oba dva své klíče za což jsem byla moc ráda, jelikož bych nezvládla být ve stejném pokoji kde je on a ještě k tomu 3 noci. Šla jsem si na svůj pokoji vybalit své věci. Dala jsem si pořádnou sprchu oblékla si černé společenské kalhoty a k tomu bílý top s krátkým rukávem. Venku bylo celkem teplo proto jsem si nebrala nic na sebe. Byl pátek což znamenalo že je kvalifikační závod. Charles tam samozřejmě musí být a ja vyhrát co nejlepší místo na nedělní závod a já jako jeho milující přítelkyně tam taky nesmím chybět. Vůbec se mi tam nechce budu se na něho dívat z jeho stáje s plno cizími lidmi. Čekání na Charlese jsem si zkrátila přemýšlením opět na Chrise. Nechápala jsem to co se semnou děje, ale přece byl to můj přítel, kterého miluju a on mě také jen je na služební cestě, tak to prostě občas bývá. Za chvíli se Chris už konečně vrátí domů já už nebudu dělat ozdobu Leclercovi s budeme všichni šťastní. V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře, které jsem hned otevřela. Stál tam Leclerc, který si povzdechl „Psali už o nás v novinách a ví že se jedná o tebe, takže celý týden se musíme k sobě chovat jako krásný pár. Tak prosím tě nebuď furt protivná taky mě to nebaví, ale musíme chápeš to" vymlel rychle ze sebe. „Cože no to nee! Ale nějak to zvládnu ježiši hlavně už pojď." Odpověděla jsem mu nervózně.