Naplánovaná láska

8. Část

Trochu jsem povyskočila leknutím, když se zaklepání znova na mé dveře ozvalo. Hluboce jsem se nadechla a vydechla, když jsem přecházela ke dveřím, které jsem prudce otevřela. „Ty umíš klepat jo?" Škádlivě jsem se zeptala Leclerca, který měl ještě ruku připravenou na klepání na mé dveře. Obešla jsem ho a čekala než mi něco odpoví. Místo slov mi nabídl jeho paži, abych mu svou ruku propletla tou jeho. „Však tu ještě nikdo není nemusíme se držet." Řekla jsem mu zmateně, když jsem jeho ruku už měla provlečenou. Podíval se na mě ale nepromluvil ani slovo. Dovedl mě ke svému autu, kde mi otevřel dveře abych si mohla sednout. Věnovala jsem mu ještě víc zmatený pohled. „Můžeš mi říct co děláš?" Zeptala jsem se ho když nasedl vedle mě v autě. „Co co bych měl dělat?" Zeptal se mě s klidem v hlase. „Ne víš co radši buď nedostupný a ani na mě nemluv." Vyhrkla jsem na něho. Věnoval mi jen jeho zhnusený pohled, který jsem nechápala a nedokázala poznat o co mu jde. Po pár minutách ticha jsme dojeli k zajímavé velké restauraci. Okolo bylo plno krásných aut které určitě museli patřit ostatním jezdcům. Vystoupili jsme z auta a Leclerc mi opět nabídl paži. Tentokrát jsem neváhal a propletla svou a jeho ruku. „Usmívej se prosím." Řekl arogantním hlasem. Já jen převrátila oči „Nenávidím tě za tohle všechno." Ani nevím proč jsem to řekla, ale chtěla jsem a tak jsem i udělala. On se na mě opět zhnuseně podíval a při tom udiveně zvedl své obočí a hlavu otočil zpátky směrem ke dveřím restaurace. Otevřel dveře a došli jsme k velkému stolu kde už seděli snad všichni jezdci a jejich přítelkyně. Jako první jsem se snažila najít Kiku, která už na mě mávala u volného místa vedle sebe. Na chvíli jsem se zastavila a snažila se podívat kolem sebe. Byl to nádherný velký sál s jedním dlouhým stolem a plno židli. Podívala jsem se na Leclerca, který zmáčkl mou ruku a nervózně vydechl. Trochu jsem rukou škubla bolestí, ale snažila jsem se jeho strach na sobě nepoznat. Přiblížili jsme se k lidem u stolu a Leclerc mě seznamoval s ostatními jezdci, které už jsem samozřejmě znala ale nechtěla jsem se ztrapnit jak u seznámení s Landem, kterého jsem nikde nezahlédla. Nevím proč mě to vůbec zajímá jestli tu je nebo ne, ale chtěla jsem mu aspoň pogratulovat k dobrému umístění na kvalifikačním závodě. Po seznámení se všema u stolu jsem si sedla na volné místo vedle Kiki. Na proti mě si samozřejmě sedl Leclerc, který se na mě nervózně usmál. Úsměv jsem mu oplatila, ale poznala jsem že je nějaký nesvůj ani neměl náladu si na mě stěžovat, což byla jeho nejoblíbenější věc vůbec. Snažila jsem se to neřešit a většinu času jsem se bavila s kiki, kterou jsem začala opravdu dobře poznávat. Po předkrmu jsem se omluvila a snažila se najít WC. Po chvíli zmateně hledající záchod jsem viděla cedulku WC, která ukazovala směrem za roh. Lehce se k ní rozběhla, když z zpoza rohu do mě narazila mužská hruď s krásnou vůní. Odrazila jsem se od osoby a chytla se za čelo, jelikož to byla celkem dost rána. „Ježíši jsi v pohodě?" Zeptala se mě osoba. „Jo to nic není." Odpověděla jsem neznámé osobě to té doby než mi došlo k do to je. „Vím že mi nejde odolat ale měla by jsi přestat do mě narážet." Řekl s úsměvem Lando Norris. Zčervenala jsem snad úplně všude a začala se nervózně smát. „Ehh jsi v pohodě? Vypadáš trochu no..." ani svojí větu nedokončil jelikož jsem zazmatkovala a vytáhla ze své kabelky mobil, abych se upravila. „Ne že by jsi nevypadala v pohodě vypadáš opravdu nádherně ale byla jsi ze mě dost v šoku?" Vyhrkl koktavě. V tu chvíli jsem to nevydržela a musela jsem snad celá vybuchnout z toho jak jsem z jeho komplimentu zčervenala. Začala jsem se smát a on se ke mě přidal, jelikož mu nejspíš došlo co teď řekl. „Tak to děkuju, ale byla jsem fakt v šoku jelikož jsem se dost lekla." Řekla jsem rychle přímo do jeho krásných, hlubokých, okouzlujících očí, které zíraly přímo do těch mých. Asi minutu jsme nic neříkali a jen se dívali v blízkosti do naších očí. Do té doby než se vedle nás objevila Kika, která se na nás podezíravě koukala. Lando uskočil aspoň o dva kroky dozadu a já se otočila ke Kiki. „Kde jsi a co ti tu tak dlouho trvá za chvíli  se podává hlavní chod. A ahoj Lando co tak pozdě?" Řekla Kika s otázkami v očích. Lando se nervózně usmál „ No měl jsem ještě nějakou práci, ale teď už jsem tu a půjdu si sednout." Řekl Lando zmateně. Čemu jsem se trochu začala smát, když už odešel dost daleko aby to neslyšel. Kika mě nacpala do dveří záchodů „Co to bylo?" Vyhrkla Kika. „Co jako bylo?" Zeptala jsem se jí. „No však to každou chvíli vypadalo že se políbíte." Řekla s vykulenými oči. „Cože ne prosím tě ne nevím co jsi viděla ale tohle ne však ho znám tak dva dny."  Vykulil jsem na ní oči zase já, protože jsem nevěděla o čem to mluví a ani jsem nechtěla. Kika na mě udělala zvídaví pohled. „Ježiši však mám Charlese." Řekla jsem ji do očí. „No moc to tak nevypadá." Pověděla mi Kika a v ten moment se otočila a odešla zpátky ke stolu. „Cože jak to myslíš?" Zeptala jsem se jí během toho co už odcházela. Najednou se v půlce cesty zastavila a otočila se. „Jak to myslíš?" Zopakovala jsem jí. „Ne ja sama nevím jak vy to spolu máte ale to jak se na tebe kouká vypadá že tě má určitě rád, ale občas mi přijde že z tvojí strany...no prostě že mu neprojevuješ tolik zájmu. Což je divně protože Charlese znám už dost dlouho a vždy měl holky spíš jako doplněk a nikdy se ani pořádně nezamiloval." Snažila se mi Kika vysvětlit. „můžu ti věřit?" Zeptala jsem se jí s vážným tónem svého hlasu. Ta jen kývla na souhlas a snažila se pečlivě poslouchat. „Nenávidím Leclerca a on zas mě a nechodíme spolu je to jen jako vlastně ani nevím pořádně proč tohle musím dělat ale je to prostě práce která má prospět ve slávu Leclercovi i mě." Řekla jsem snad na jeden nádech. Kika se na mě vyděšeně koukala. „Dobře tohle je ještě zajímavější než jsem odhadovala, ale každopádně jsem věděla že k němu nic necítíš ale ani tu nenávist a z jeho strany už vůbec né." Vyhrkla Kika. „Hele ja sama nevím a nechci teď nic řešit." Řekla jsem jí do očí. „Dobře když nechceš tak nechceš chápu to." Položila mi její ruku na rameno. „Děkuji, ale už by jsme se měly vrátit k ostatním. Podívala jsem se kolem stolu a viděla Landa sedět vedle Leclerca, který si s Landem povídal. Usedla jsem s Kikou ke stolu a upravila si vlasy.

Po dezertu jsme se všichni rozloučili a postupně odcházeli ke svým autem. Však Leclerc ještě zůstal sedět u stolu. Byli jsme tam jen mi dva a on zoufale hleděl do stolu. „Hej Leclercu co ti je?" Zeptala jsem se otráveně. Čekala jsem na jeho odpověď, když v tom vstal od stolu a koukl se mi přímo do očí. Stál přímo naproti mě a já v jeho očích jsem nedokázala přečíst absolutně nic. Prohlédl si můj zmatený obličej. „Ale nic Loreyová" řekl zoufale a rozešel se ke dveřím. Dívala jsem se na to jak se vzdaluje a snažila se pochopit co se děje. Rychle jsem ho dohnala a nasedla k němu do auta, kde už Leclerc seděl. „Nechápu že mě tak nenávidíš." Řekla jsem mu otráveně. „Já zase nechápu co děláš v mém životě celé tohle je úplně k hovnu akorát mě rozptyluješ." Zařval na mě přes celé jeho auto. „No já nevím kdo tady potřeboval nějakou další děvku." Oplatila jsem mu ječícím tónem. Šlo vidět že se naštval ještě víc a zmáčkl tvrdě svůj volant. Nastartoval auto a rozjel se plnou rychlostí. Na chvíli jsem se bála, jelikož jsem seděla vedle naprosto cizího chlapa,  který seděl za volantem plný vzteku. Chytla jsem se bezpečnostního pasu a zavřela oči. Najednou se mi vybavila bouračka mých rodičů. Bouračka mě a mých rodičů byla jsem v tom autě s nimi a já jako jediná přežila. Vyčítám si to do teď že já zrovna přežila zrovna já. Leclerc najednou zpomalil, když mi ukáply slzy ze zavřených očí. „ Jsi v pohodě Mckenzie?" Zeptal se mě starostně. Ja jen zakývala hlavou na souhlas pustila své ruce z pasu a utřela si své stékající slzy. Opřela se o okno auta a snažila se pozorovat hvězdy na obloze.

Po chvíli jsme dojeli na hotel, který byl nádherně osvícený. Leclerc mě šel doprovodit až k mému pokoji. Otevřela jsem své dveře vstoupila dovnitř on stál opřený ve dveřích se zaujatým a smutným pohledem zároveň přímo na mě. Podívala jsem se mu do očí a zase se snažila číst ale bez úspěchu v jeho očích se ztrácím nemám šanci nic zjistit. „Leclercu nevím co ti bylo ani co se stalo ale už nikdy nejezdi takhle naštvaný za volantem ať už se děje cokoliv nikdy!" Řekla jsem mu se sklopenou hlavou. „Vždyť jsem jezdec formule jedna." Snažil se mě rozesmát. Ja se na něho smutně podívala „Bože ja tě tak nenávidím. Dobrou Leclercu." Řekla jsem mu tichým hlasem. Jeho úsměv uvadl jako při našem prvním pracovním pohovoru. „Dobrou Kenzie." Skoro až zašeptal. Já jemně zavřela dveře a snažila se soustředit a nerozbrečet se přímo na místě. Po chvilce jsem se odhodlala zajít do sprchy a udělat si veškerou hygienu. Dala jsem si horkou sprchu, která nejméně trvala tak hodinu a půl poté jsem se doplazila ke své posteli a vzala svůj mobil do ruky. Kde na mě čekalo oznámení od mé společné kamarády s Chrisem.

Zoe_brown: Ahoj Kenzie vím že je to možná trochu divné ale chtěla jsem se tě zeptat jestli jsi pořád s Chrisem?

Nevěděla jsem co tím myslí q proč se na to ptá, ale já už byla na všechno unavená a rozhodla jsem se zprávu vyřešit někdy jindy. Položila jsem mobil na noční stolek a usnula snad do minuty.

Chtěla bych se moc omluvit že jsem přes víkend nic nevydala, ale chtěla jsem si odpočinout snad úplně od všeho. Budu se vám to snažit vynahradit přes týden, jelikož bych neměla mít tolik školných povinností. Doufám že se vám líbila tahle část.