Mrzí mě to.
Mrzí...
Vždyť víš, že tě mám ráda.
Byl jsi jeden z mála, co měl u mě speciální místo v srdci.
Speciální místo v první řadě...
Nic ale zpátky nejde vrátit, víme to oba.
Naše krásné vzpomínky, nám vzal čas... minulý čas.
To speciální místo... tam vždycky budeš mít, to ale nic nemění.
Tu lásku jsme mohli mít, ale každý z nás, nastoupil do jiného vlaku a to mění situaci.
Do rozjetého vlaku se těžko nastupuje a ještě hůře se zastavuje, aby změnil směr.
Na zažloutlým papíře... píšeme jak nám puká naše srdce.
Pak ten dopis bereme do ruky a čteme ty rozpité řádky, rozpité jsou od našich slz...
Číst příběh, který se stal tak dávno ale minulost ho pohltila.
To bolí, protože jsem si přála něco jiného.
A všechno tak rychle utíká, že to odloučení nás dva odcizilo.
A jak léta plynou dál, tak naděje a síla slábne... na to slepit dohromady zpět, ty kousky rozbitého srdce.
Aby jsi chápal... nechci nic vyčítat nebo svádět, kdo z nás udělal větší chybu.
Chyba byla na obou stranách.
Mrzí mě to a omlouvám se, jestli jsem ti někdy ublížila. Vím že i Ty máš srdce.
Mrzí mě to... že to s námi nedopadlo.
Koleje ale nejdou zabrzdit a ten náš vlak nám ujel... a tak mi dovol prosím... všechny ty naše krásné vzpomínky na nás dva, uložit na ten A4 zažloutlý papír, jako připomínku toho, že může existovat i taková láska.
Láska, která dokáže být natolik hluboká a bezpodmínečná... se do nás vpila a nedokázala vyprchat.
Víš že tě mám ráda a nebo tě miluju.
Naše láska má ale háček... nikdy nepřišel vhodný čas.
S láskou tvá...
Já ty romantické příběhy vážně žeru.😄 (inspirováno filmem poslední dopis od milence) ⬅️ nádherný film. 🥰
YOU ARE READING
Vlna Emocí
Poetry(sbírka básní) Lavina emocí která se řítí jako velká smršť co nejde zastavit. Když cítíš, to jen tak nezastavíš. Třeba se v nich najdeš i Ty.
