Raněné duše

Kapitola 20

Hned po té, co domluvil s Colinem, vysvětlil Ellie, proč mu volal. Nemohl si dovolit, jen tak odvézt ženu od Jonesů, bez toho, aby o tom věděli. No mohl, jeho postavení mu mnohé umožňovalo. Jen musel myslet na budoucnost a případné dobré vztahy z její rodinou, pokud chtěl udržovat nějaký, i když jen přátelský vztah z Ellie. Neměl zájem nic komplikovat a tím, že určité věci oznámí předem, nic nezkazí.

Už byli na cestě do jeho auta, když mu v tom zazvonil mobil. Nechtěl to vzít, no když uviděl na displeji Declanove jméno, okamžitě to zvedl.

„Decku, copak se děje?" Zeptal se ho z ostra. Nepočítal s tím, že by dnes musel řešit práci.

„Ahoj Nicku, taky tě zdravím. Nic vážného, jen nějaké předávkování, v jednom z našich klubů. Já jen, abys to věděl, kdyby něco." Řekl mu Declan v rychlosti, protože ke klubu právě dorazila záchranka a musel se věnovat lidem od ní. Hned na to se s Dominikem rozloučil a řekl mu ať si užije večer a že se možná u něj zastaví. Pokud nebude mít jeho přítel, náhodou nějaké jiné plány.

Ve chvíli, kdy posadil Área na zadní sedačky jeho vozu, Declan mu s přáním hezkého večera a upozorněním na brzkou návštěvu, složil hovor. Chápal to, protože si byl jistý, že v klubu, měl v té chvíli, dost jiných starostí. Jakmile si Ellie zapnula bezpečnostní pás, vyrazil z parkoviště. Počas jízdy si spolu povídali a dokonce se i zasmáli.

Ellie neměla tušení, kam ji to vlastně veze, ale z nějakého důvodu, mu věřila. Asi po patnácti minutách, se ocitla před velkou bránou, přes kterou Dominik jen projel. Ochranka ho v klidu pustila, tak usoudila, že je všechno v pořádku. Jen nechápala, proč nejdou na hřbitov. Vždyť ji slíbil, že ji vezme za Chrisem, pomyslela si. Ve chvíli, když si všimla, že zastavuje před nádherným honosným domem, nebo spíš vilou, došlo jí, že je asi u něj doma.

Chvíli po tom, co projel bránou, zastavil u svého domu. Vystoupil z auta a pohlédl na Ellie, která měla nechápající výraz ve tváři. V tom obešel svůj vůz a otevřel ji dveře. Vzápětí na to pustili Área a nechal ho volně pobíhat.

Nejistě stála u auta, protože nevěděla, co zrovna u něj doma dělají. Ne, že by se cítila vyděšeně nebo tak. Věřila mu, jen byla překvapená. Když si z venku prohlédla jeho dům, musela uznat, že byl opravdu nádherný. K jeho postavení se dokonale hodil. Chtěla by vidět, jak vypadá zevnitř, ale neodvážila se ho zeptat.

Viděl na ní, že je dost překvapená a nad něčím usilovně přemýšlí. Neměl v úmyslu ji vyvést z míry, no chtěla jít za Chrisem, tak ji tam vzal. Pravděpodobně čekala nějaký hřbitov. No on nikdy neřekl, že by ho tam pohřbil. Nelíbila se mu představa, že by byl jeho malý bráška, tak daleko od něj. A tak daleko od místa, kde se narodil a vyrůstal. Tak ho dal pohřbít, přesně tam, kde jsou pohřbení i jejich rodiče, a celá jejich rodina z tátovi strany.

„Vítej u mě doma, Ellie." Řekl jí s úsměvem na rtech a pozoroval její překvapený výraz. „Slíbil jsem ti, že tě vezmu za Chrisem, no a to taky udělám. Jen chviličku počkej, pro něco si zaběhnu." Řekl jí v rychlosti a už běžel směrem do domu. Když už měl jít, navštívit svého malého brášku, nesměl tam jít bez svíček, které by mu mohl zapálit na hrobě. Už dlouho za ním nebyl. Povětšinou, si s ním povídá u něj, v jeho pokoji. Nikdy neměl rád hřbitovy, zdají se mu takové neosobní.

Zůstala sama, na dvoře u auta a čekala. Pomalu se začala rozhlížet kolem. Všimla si, že Áres pobíhá po okolí, jako by to tam znal. Rozešla se za ním a uviděla krásnou dřevěnou verandu, spojenou s kuchyní. V dálce uviděla strom, o kterém ji vyprávěl Chris. Říkal ji, že jako malý, se tam s bratrem hráli. Podle všeho, by na stromě, měl být něco, jako dům.

Vyprávěl ji tehdy, jak z toho stromu, jednou spadl a zlomil si levou ruku. Snažil se totiž vyšplhat po laně, namísto toho, aby šel po schodech, které vedli přímo, do jejich domečku. No a nakonec se neudržel. Musela se usmát nad představou, jak se jako malý, proháněli právě po tomhle dvoře.

Hned, jak vběhl dovnitř, zastavil ho Jeffrey. Zaujal ho pes, na kterého ho upozornila Berta, že jim pobíhá po dvoře. Dominik mu řekl, že o psovi ví a víc to neřešil. Přešel ke skříni, kde měl hřbitovní svíčky a dvě si hned vzal.

Když už chtěl vyjít na dvůr, zastavila ho nabroušená Berta, která měla výhrady, ohledně toho pekelného stvoření, jak ho nazvala, co se jim prohání po dvoře. Dominik ji zpražil svým pohledem a tím ji patřičně poslal, do jistých míst. Nezapomněl ji říct, ať si zvyká, protože ten pes se u nich v domě, bude vyskytovat častěji a pokud se jí to nelíbí, ví kde jsou dveře. Na to už mu Berta neměla co říct. Důrazně ji ukázal, kde je její místo v jeho domě a zdálo se mu, že to pochopila.

Pak se už rozešel za Ellie, vzal to přes kuchyň, ze které se dalo hezky přejít na dvůr, přes skleněné zasunovací dveře. Už držel kliku ode dveří a chtěl je otevřít, když ji spatřil. Stála na dvoře otočená směrem ke slunci, kterého paprsky jí dopadaly na její vlasy, které se pod nimi třpytily. V tu chvíli vypadala tak úchvatně, že se mu z toho rozbušilo srdce, jako na poplach. Chvíli tam ještě stál a zpovzdálí ji pozoroval. Netušil, co se to s ním děje, ale v tu chvíli to řešit nehodlal. Zatáhl za kliku u dveří a rozešel se za Ellie, která ho už netrpělivě čekala.

**********************

Zdravím vás lidičky, nová kapitolka dne je na světě. Užijte si čtení. Hezký večer vám přeji.

Vaše Shiori