Raněné duše

Kapitola 69

Jakmile Ellie spatřila svého tátu, kterého už delší dobu neviděla, v tu chvíli mu skočila do objetí a samozřejmě, že z něj nevynechala, ani svého bratra. I když byla nervózní, se setkání s nimi, i tak byla šťastná, že je vidí a může je obejmout.

Dominik nezaostával a jakmile jeho snoubenka, propustila ze svého náručí, svého otce i bratra, tak se s nimi taky uvítal, ale jen tak, jak to bylo hodno jeho postavení. A vzápětí na to, jim pokynul, aby šli za nimi, se posadit do obýváku, kde bylo vše připraveno na jejich příchod.

Když Johnovi, jeho syn řekl, jak probíhala oslava Ellie asi před týdnem, byl překvapený. No, když se pak dozvěděl, že aby neměla noční můry, spí v jedné posteli s Dominikem, nelíbilo se mu to. Byla sice dospělá, ale pořád to byla jeho dcerka, jeho holčička, kterou miloval a o kterou se bál.

Ale pak, když mu Colin ještě vysvětlil celou situaci mezi nimi a jaké pouto si dokázali vytvořit, za tak krátkou dobu, zamyslel se nad tím. Nevěděl, kam jejich vztah povede, ale dal na radu svého syna a prozatím, neměl v úmyslu se mezi ně vměšovat.

Ve chvíli, kdy viděl, že se všichni usadili, Dominik měl v plánu k nim promluvit, jen přemýšlel, jak by měl začít. Mezitím, jak on dumal nad tím, jak jim to povědět, protože sám byl z toho oznámení nervní, jeho princezna jim vyprávěla, kde všude byla a jak si to tam užila. Když přišla k večeři v Eiffelově věži, kterou tam měli, zastavil ji. Všiml si totiž, jak znervózněla, po tom, co spontánně začala mluvit o restauraci Le Jules Verne.

„Důvod proč jsem vás pozval, je oznámení, které máme v úmyslu vám sdělit." Pronesl do ticha pokoje a tím přerušil vyprávění Ellie, ve kterém se pomalu začala zamotávat. Když viděl, jak si viditelně oddechla, zaměřil se přímo na Johna a Colina. V průběhu jeho promluvy, se postavil ze svého místa, aby na sebe patřičně upozornil. Vzápětí se k němu, přidala i Ellie, i když na ni byla znát její nejistota. V tu chvíli, se s láskou zadíval na svou princeznu a následně ji pobídl, k jejímu proslovu. Původně měl sice v plánu, že jim onu novinu řekne on sám, ale přece jen to je její rodina a tak má plné právo říct jim to. Tedy pokud se k tomu odhodlá.

Ellie ho v tu chvíli, chytila za ruku, aby si dodala odvahy a následně promluvila. Řekla si, že prodlužovat to nemá smysl. I tak by se to jednou dozvěděli a ona už chce mít klid. Ne, být stále nervózní, protože neví, jak by se její rodina zachovala a jestli by se nad ní, náhodou i nepohoršila.

„Nebudu to prodlužovat a prostě vám to řeknu." Pohlédla na své blízké a doufala, že to, co je mezi Dominikem a ní, pochopí. „V Paříži jsme se zasnoubili, Dominik mě tam požádal o ruku a já souhlasila." Vymáčkla ze sebe a čekala, co se bude dít dál. Dominik ji vzápětí zezadu objal a dal jí pusu do vlasů. Chvíli se nic nedělo, no pak přišli otázky, na které jim pomalu odpovídala a Dominik se k ní přidal.

Byla překvapená z postoje své rodiny. Podle všeho neměli v úmyslu zasahovat ji do života. Jak jí řekl táta, je dospělá a nemají právo na to, ji do něj mluvit. Ale to prý neznamená, že se na ně nemůže obrátit, když bude něco potřebovat. Řekl jí, že vždy bude jeho malá holčička, kterou miluje a to se nikdy nezmění.

Byla moc ráda, že jejich rozhovor dopadl dobře, ale co pochopila, tak její otec s ní chtěl taky mluvit, o něčem důležitém, jak jí naznačil, již dříve. Všichni si sedli zpět na místa, kde seděli a ona zaměřila svou pozornost na otce, který začal být viditelně nervózní z toho, co jí hodlal říct. Právě si vyměnili role, pomyslela si.

Dominik byl zvědavý, co tak důležitého, potřebuje John říct své dceři a tak čekal, co z něj vypadne. Když si všiml, jeho rozpoložení, propletl si své prsty s Ellie, aby ji podpořil, nakolik podle chování Johna usoudil, že to, co za chvíli uslyší, ji vyvede z míry.

„Je čas, abych ti řekl pravdu o tvé matce?" Viděl na své dcerce, jak nechápavě se zatvářila a tak to musel uvést na pravou míru. „Myslím tím tvou biologickou maminku. Ne, Sarah, kterou si za matku, tolik let považovala." Nečekal na její reakci a hned jí začal vyprávět příběh, ze své minulosti, který se stal, před více, jako dvaceti lety. „Jmenovala se Elena Decker a měla ty nejhezčí zelené oči, co jsem kdy viděl. Tedy až do dne, kdy ses narodila ty." Pronesl s úsměvem. Snažil se jí říct vše a na nic nezapomenout. Řekl jí to, jak neskutečně moc její maminku miloval. To, jak se seznámili i zamilovali. To, jaký život si spolu plánovali. To, jak strašně se těšili, až se jim narodí miminko, tedy Ellie. To, jak zemřela při porodu. To, jaký byl zničený ze skutečnosti, že už ji nikdy neuvidí, ale jen do toho okamžiku, než se své dcerce zadíval do jejích malinkých zelených oček, které se tolik podobali ženě, kterou tak neskutečně miloval. V tu chvíli si taky uvědomil, že svou lásku neztratil úplně, nakolik dost z ní se přeneslo na jejich dcerku.

Taky jí vyprávěl o tom, jak za ním Sarah přišla, nedlouho po tom, co její maminka zemřela a dala mu nabídku ke smíru, za jistých podmínek. Řekl jí vše a kdežto si byl jistý, že po tom, co z ní opadne první šok, bude určitě zvědavá, jak její maminka vypadala. Tak ji přinesl ukázat její fotku, na které byli vyfocený oba dva, i s malou Ellie, ještě v bříšku.

Ellie nevěřila vlastním uším. Když si vyslechla svého otce, chvíli trvalo, než se z těch nových informací vzpamatovala. Byla ráda za podporu, kterou jí poskytl Dominik. To uvědomění, že ji drží za ruku a jeho blízkost ji uklidňovala. „Ty jsi to věděl?" Zeptala se Colina, který po celý čas, jen mlčel a poslouchal. „Ne, já se to dozvěděl přednedávnem, když jsme našli matku slitou pod obraz." Chápajíc přikývla. Aspoň nebyla sama, co žila v nevědomosti, pomyslela si. Otec ji, ještě ukázal fotku její maminky a ona se ho zeptala, zda si ji může nechat, s čím pohotově souhlasil. Jakmile spatřila ženu na obrázku, konečně zjistila, na koho se to vlastně podobá a taky si uvědomila, proč ji celá ta léta, Sarah tolik nenáviděla.