Pohled Kováče
Dominik vyběhl ze studia a zabouchl za sebou dveře.
„Co mu je?" zeptám se Jakuba který běží za ním.
„Tokači nech je chvíli tyvole" řekne Nobody když Jakub vyběhne ven.
„Co sem udělal že jsou na mě všichni nasraní?"
„Kováči ty asi fakt nevíš kdy máš držet hubu viď?"
Pohled Dominika
TW:SH
Běžím co nejrychleji domů, aby mě Jakub nestihl chytit.
„Dominiku dopíči nech si to vysvětlit-"
„NECH MĚ BÝT" řeknu se slzami v očích. Jakub se konečně zastaví a jde zpět do studia.
„No když myslíš" řekne si sám pro sebe, ale dostatečně nahlas abych to taky slyšel.
Konečně jsem doma a je mi extrémně špatně. Motá se mi hlava a vůbec nevim co mám dělat. Vždyť se zas tak moc nestalo??
Držím v ruce nůž ale brečím tolik že ho vidím jenom rozmazaně. Někdo mi začne volat. Položím ho, utřu si slzy a snažím se znít v pohodě.
„Dominiku-"
„Jakube. Prosím."
„O co?"
„Já- já nevim"
„Niku co se děje?"
„Já-"
Položil jsem telefon. Co se to semnou děje?Vůbec se nepoznávám.
Vezmu si ten nůž zpět do ruky. Nechci ale nemůžu si pomoct. Říznu se jednou. A pak znovu. A znovu. Cítím, jak všechna bolest teče ven s tou krví.
Někdo zaklepe na dveře. Doprdele.
Rychle si to obvážu hadrem, přikreju mikinou a jdu otevřít.
Za dveřmi stojí Jakub.
„Dominiku promiň mi to chovám se jak čurák"
„Ne to já sorry Jakube"
„Ne vážně já-"
Podíval se na moji ruku. Dopíči.
„Jakube j-"
Obejmul mě.
V objetí jsme vydrželi hrozně dlouho. Najednou jsem cítil že moje rameno je celé mokré. Jakub se na mě podíval. Měl úplně červené oči a slzy mu tekly po proudech.
„Jakube mě je to strašně líto ale já-"
„Dominiku?"
„Ano.."
„Slib mi že už to nikdy neuděláš"
Přikývl jsem. S Jakubem jsme se na sebe ještě dlouho dívali, a pak odešel.
Tu holku si na ig bloknu. Holky mi dělaj ze života peklo.
