projíždím tvým městem
a přemýšlím jen nad tím
jak by to bylo krásné teď vystoupit
a jít za tebou
jak by bylo krásné kdyby si mě čekal na nádraží a věnoval by jsi mi ten tvůj úsměv
úsměv, který rozzářil můj úsměv
kdyby jsi mi znovu věnoval to tvoje dechberoucí obejmutí
jak by bylo překrásné prožít znovu společný večer
ale to se nestane
už nikdy
protože ty o tyhle věci nestojíš
aspoň ne se mnou
a to je to co mi rve srdce
to, že přesně to, co chci já
ty chceš po jiné dívce
a to, že moje mysl mě těmito představami čím dál víc a víc ničí
touhami, které jsou bohužel nenaplnitelné
a přesně tohle mě jednou zničí
