Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 11 - Nový člen smečky

,,Můžeš se přidat k naší malé smečce.'' dovolil  mu Borůvka a u toho vrtěl ocasem. Houževnatý mu připadal statečný a milý. Taky znal věci, o kterých Borůvkovi, Roztomilé a Krystak nikdo neřekl. Rozhodně bude do jejich malé smečky velkým přínosem. Taky mu Borůvka věřil. Cítil, že Houževnatý mluví pravdu.
,,Je noc a já jsem unavená, takže jdu spát,'' oznámila jim Roztomilá a zalezl zpět do doupěte. Krystal jí pomalu následoval.
,,Děkuji,'' poděkoval Houževnaty.
,,Není za co,'' řekl Borůvka ,,v naší malé smečce budeš užitečný.'' s těmi slovy si Borůvka lehl do doupěte, ale Houževnatý ho nenásledoval. Ve sněhu vyhrabal mělkou jámu a do ní se stočil, aby se co nejvíce zahříval.
Takhle ubíhalo několik dní. Ráno šli na lov, kde se jim podařilo něco ulovit. Houževnatý jim ukazoval, jak zlepšit své lovecké schopnosti. Odpoledne se pak již vyhřívali na sluníčku, kterého byl v zimě nedostatek. Těchto pár dní zůstávaly na stejném místě, protože stejně nevěděly kam jít. Čekaly, jak se situace vyvine. Taky si odpoledne spolu povídali a Borůvka čím dál víc poznával Houževnatého. Jenom jednomu téma se vyhýbali a to minulosti.
Jeden den se Borůvka probudil již za svítání, když ještě Krystal s Roztomilou spaly. Vylezl z doupěte, aby si venku mohl protáhnout nohy. Taky nechtěl vzbudit Krystal s Roztomilou. Zasloužili si ještě nějakou dobu odpočívat.
Všiml si že Houževnatý je již tak vzhůru. Seděl a nepřítomně hleděl před sebe. Borůvka poznal, že je Houževnatý ponorený ve vzpomínkách.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Borůvka.
Houževnatý si ho až teď všiml a prudce se otočil: ,,Nevšiml jsem si tě. A ano jsem v pořádku. Jenom jsem vzpomínal.''
,,Na koho?" otázka z Borůvky vypadla dřív než se stihl zastavit. Doufal, že jenom nenaštve Houževnatého.
,,Na svou družku,'' odpověděl tiše Houževnatý ,,ona milovala východy slunce.''
Tyhle slova Borůvkovi něco připomněli. Vzpomínky na dobu, kdy byl ještě malý a žil se sourozenci ve vlčí smečce. Jednou je Silná probudila ještě před východem sluncem a vystrkala z doupěte. Borůvka si doteď pamatoval, že tenkrát nechápali proč mají tak brzo vstávat. S matkou pak venku pozorovali, jak vychází slunce a přichází nový den. Silná se taky zmínila, že má nejraději tutu část dne, kdy se probouzí první zvířata. Proto teď Borůvka řekl: ,,Moje matka měla taky ráda východy slunce.''
Houževnatý mu pokynul ať se posadí vedle něj, což Borůvka s radostí přijal.
,,Nikdy jsi nám nevyprávěl, jak se z tebe stál vlk Samotář a proč nejsi se svou družkou,'' začal opatrně Borůvka. Vycítil, že teď je ten správný okamžik se na to zeptat a nechtěl nic pokazit.
,,To je na dlouhé vyprávění,'' odbyl ho Houževnatý svou oblíbenou větou.
,,Ale teď máme času dost,'' připomněl mu Borůvka.
Houževnatý ho pozoroval a chvíli přemýšlel. Nakonec si povzdechl: ,,Když jinak nedáš vlče."
Borůvka ale pochopil, že to oslovení nemyslí jako urážku. Houževnatý rozhodně nepodceňoval jeho schopnosti.
,,Co všechno chceš vědět?" ptal se Houzevnatý než se pustí do vyprávění.
,,Začni úplně od začátku. Nejlépe od doby, kdy ses seznámil se svou družkou,'' poprosil ho Borůvka.
,,Tak dobře," souhlasil Houževnatý ,,ale dobře poslouchej, nebudu to říkat dvakrát.''