Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 13 - Zrada

Houževnatý pokračoval: ,,Společně jsme tedy putovali přes hory a lesy. Postupně jsme se vzdalovali od místa, kde jsme žili předtím. Pro mou družku byla cesta náročnější, protože čekala vlčata. Já jí se vším pomáhal a moc se těšil až se vlčata narodí. Jednou, když z nebe padalo spousty vody, jsem na lov vyrazil jenom s alfou, protože jeho napadlo, že se rozdělíme, abychom měli větší šanci něco ulovit. Ten den jsme museli hledat kořist daleko. Nakonec se nám, ale podařilo najít stopu zajíce. Pustili jsme se za ním a nakonec jsme ho ulovili. To již ale byla tma, a proto alfa rozhodl, že tu někde přespíme a zpátky se vrátíme až další den. Taková byla domluva i se smečkou. Setmělo se a já si chtěl vyhrabat doupě pod keřem. Alfa mi ale řekl, že tu již pár dní zpátky lovil, když jsme tudy putovaly, a zná skvělou jeskyni. Já s ním souhlasil, protože ten den zase pršelo a líbilo se mu pomyšlení na spánek v suchu. A to je věc, které nepřestanu litovat do konce života,'' smutně pokýval hlavou Houževnatý. Pořád svého rozhodnutí litoval. Nejraději by vrátil čas a zachoval se jinak.
,,Co se stalo?" zajímalo Borůvku, ale tušil, že to nebude nic pěkného. 
,,Alfa mě potmě vedl k té jeskyni. Ten den nesvítil mésíc a já byl unavený. Moc jsem tedy nesledoval cestu pod sebou. Všiml jsem si až moc pozdě, že procházíme místem, kde se nachází spousta jám a my šli po úzké římse. Začal jsem se otáčet, že se vrátím, ale to již bylo pozdě. Alfa do mně najednou prudce strčil a já neudržel rovnováhu. Padal jsem do jedné z těch jam,'' vyprávěl smutně Houževnatý, ale i z jeho hlasů byla slyšet zlost na alfu. ,,Podařilo se mi drápy zachytit o okraj a začal jsem se vytahovat nahoru. Možná bych se i vytáhnul, ale alfa do mě znovu strčil a to jsem již spadl do jámy."
,,Proč tě alfa chtěl zabít?" nechápal Borůvka, ,,když jsi byl docela dobrý lovec."
,,Pár dní předtím jsem ho vyzval na souboj,'' odpověděl tiše Houževnatý, ,,alfa souboj odložil na den kdy je den a noc stejně dlouhá, což mělo nastat za pár dní.''
Borůvkovi v očích svitlo pochopení: ,,Takže alfa se bál, že ho porazíš, a proto tě radši svrhl do jámy. Jak si ten pád ale přežil?"
,,Měl jsem štěstí, protože v jámě, kam jsem spadl, leželo na zemi spadané listí, které sem musel nafoukat vítr. To listí ztlumilo můj pád, ale i tak to dost bolelo a na chvíli mi to vyrazilo dech. Po nějaké době se mi podařilo vstát a zjistil jsem, že jsou některé jámy propojené úzkými průchody. Bloudil jsem tam snad několik dní než jsem našel jámu dost mělkou, abych vyskočil zpět na římsu. Alfa už zde samozřejmě nebyl. Okamžitě jsem se vydal za ním, ale protože jsem byl zraněný, tak jsem postupoval pomalu. Na nějakou dobu se mi dokonce podařilo jít špatným směrem, takže jsem se musel vracet. Až před nedávnem jsem konečně doputoval k Velké smečce, kde jsem zjistil strašnou zprávu. Moje družka zemřela.''