Badatelka

Kapitola 9

"Asi by byla blbost jít zpátky na to pole, hledat tam nějakou místnost, celé to tam rozkopat, abychom zjistili, kdo jsou ti lidi, kteří nás zabijí, když o nich něco zjistíme, že?" promluvím po dlouhatánské odmlce.

"Jo, byla, Moni," odpoví Mike. "A navíc ani nevíme, jestli je to všechno pravda. Může to být jen lákadlo pro turisty..."

Zasměji se. "Zaprvé, žádní turisté v Knockertownu nejsou. Zadruhé, už bychom o tom slyšeli."

"A co jako chceš dělat, Moni? Co?" ptá se Mike ironickým tónem. "Ty určitě vezmeš rýč a půjdeš okopávat pole za účelem nalezení nějakého deníku."

"A pak se nechám zabít..." doplním. "Od nějaké... sekty."

Mike se zatváří zmateně. "Přestal jsem chápat, co vlastně chceš udělat."

"Já ani sama nevím." Usměji se. Nevím. Buď přijmu největší badatelskou výzvu mého života a skončím špatně, nebo raději přežiji. Pro někoho by možná bylo lehké si vybrat.

Jsem vážně posedlá? Byla bych natolik odvážná a dokázala bych všechno riskovat jen proto, abych se něco dozvěděla? Nemůžu prahnout po informacích, vždyť se ve škole až tak moc neučím. Mohla bych vědomě jít vstříc smrti? Byla by to odvaha, nebo bláznoství?

"Zabili by ti lidé, co to proroctví vytvořili, děti jako jsme my?" přemýšlím nahlas.

"Nežij v pohádce," rýpne si Mike.

"Miku, Almet White musel mít dva deníky, protože Jacob Meller píše...."

"...Takže celé znění toho Proroctví zapsal do jiného deníku, který uložil za vrchní skřínku v podzemní místnosti pana Newstona."

"Aha, takže... Co tím naznačuješ?" nechápe Mike.

"Chci najít tento deník, co četl Jacob Meller," rozhoduji.

"Jak?"

"Musíme si tu něco nebo jinde zjistit něco o Mellerovy," uvažuji, "jinou možnost nevidím."

"Ok," souhlasí Mike. "A co ty a ten druhý deník?"

"Na ten bych si hodila mincí. Buď ano nebo ne a pak budu vědět, jestli chci nebo nechci."

"Nechápu," ozývá se zase Mike nechápavým tónem.

"Když mi padne ne a já budu nespokojená, znamená to, že ve skutečnosti chci," vysvětluji. Je to starý osvědčený způsob. Používám ho skoro pořád.

Vytáhnu minci. "Panna je ne a orel ano." Vyhazuji minci do vzduchu, kde se sama několikrát otočí, a nakonec mi dopadne do dlaně. Ještě ji otočím a odtáhnu ruku, abychom se s Mikem mohli podívat na výsledek.

Je to Panna. Ne. Nebudu hledat druhý deník. Neuvidím tajnou místnost pod zemí a návod na vyvolávání duchů. Člověk by si řekl, že mi mince padla do not, jenže já se cítím naprosto poražená. I Mike mi to vidí na očích.

Vím, že si to ještě musím promyslet, ale mince by mi padla do not, kdyby nechala padnout orla. To také vím.