Březen 2016 si budu pamatovat ještě hodně dlouho, možná dokonce života.
Nevím.
Ale je to období, kdy jsem vážila nejméně za celou dobu hubnutí.
39 kilogramů.
Bylo to také období mé úplně první hladovky, která trvala dohromady 70 hodin, bez dvou hodin 3 dny bez jídla.
První den hladovky jsem vážila 41 kilogramů. Poslední den hladovky jsem vážila 39 kilogramů. Nádherný. Cítila jsem se tak lehká, křehká jako panenka z porcelánu. Cítila jsem se jako někdo, kdo vyhrál nad doktorkou, mámou, životem. Prostě borec.
Jenže co asi tak mohlo přijít po třech dnech hladovění? Záchvatové přejídání, které také trvalo devět dnů. Stále se u mě střídalo během toho března období, kdy jsem prostě jedla jako normální člověk a říkala tomu "cheat" a zároveň si každý den říkala, jak ten následující den prostě musí vyjít hladovka, protože jsem tlustá koule, že do léta zbývají tři měsíce a takhle se opravdu nikde, natož v plavkách, ukázat nemohu.
Nutno říct, že jsem v tomhle období ale začala běhat, to mě velmi bavilo, ale opět mi to vydrželo možná měsíc.
V tomhle březnovém období jsem byla už úplně jiný člověk. Jako bych to nebyla já. Někdo by řekl, že to byl démon. Někdo zase, že jsem chtěla jen pozornost. Tak či tak, já si z toho období téměř nic nepamatuji, protože jsem to já, jako taková prostě nebyla.
30. března také začalo další období hádání se s mojí mamkou, která zjistila, že jsem se opět pořezala. Tenkrát jsme se pohádaly hodně, co si tak jako pamatuji, i když ona každá ta naše hádka byla prostě masakr. Přestaly jsme se tedy zase bavit, ona mi ještě stihla vyhrožovat tím, že mě po udělání přijímaček pošle rovnou do léčebny. A samozřejmě mi také nezapomněla říct, co jediné doopravdy umím.
"S mámou se opět nebavíme, protože zjistila že se řežu :D Prý jediné co umím je nežrat a řezat se. Já ji fakt nenávidím. Nikdy jsem ji neměla ráda a asi ani nikdy mít nebudu... Jo a ještě mi řekla, že až udělám přijímačky tak mě někam pošle. Ji jde zase dobře vyhrožovat."
S mámou jsem se hádala i další den. Už mi dala i přesné datum, kdy jsem podle ní měla nastoupit do té léčebny. To mělo být 18. dubna. Taky mi mamka opět zakázala jet k tátovi. A poslední březnový den jsem ukončila tím, že jsem si zahájila výzvu 21 dní bez sladkého, kterou jsem samozřejmě nedodržela. Na začátku dubna jsem do své stravy přidala takzvanou ana polévku, což byl prostě jenom bujon zalitý teplou vodou. Bujon jako takový má myslím možná ještě méně než 10 kcal, takže úplně skvělá věc, navíc to i dobře chutnalo, bylo to teplé a zaplnilo to no.
15. dubna mi mamka koupila legíny. Tady se stalo to, že mi ty legíny byly malé. Nebylo by to tím, že jsem byla tlustá, byla to o dost menší velikost. Já si toho v tu dobu nevšimla, takže to pro mě byla obrovská motivace, protože jsem opravdu do nich chtěla zhubnout.
To se mi postupem času i povedlo. Další týdny jsem si vymýšlela takové vlastní výzvy, ve kterých bylo napsané, co za den mohu sníst, kolik maximálně kcal za den mohu sníst, jestli se mám třeba i nějak hýbat. Během těchto týdnů mi máma sebrala už i ten krejčovský metr, protože zjistila, že se s ním měřím. Takže jsem byla těžce, no vy víte kde.
