Srdce Gondoru

1

Chtěl jsem mu vzít prsten.

Selhal jsem.

Zklamal jsem vás všechny.

Nenechám Bílé město padnout.

Ani náš lid.

Náš lid...

Následoval bych tě.

Můj bratře.

Můj kapitáne.

Můj králi.

Selhal jsem.

Můj králi.

Zklamal jsem.

„Gusi!"

Zamrkal. Země se spadaným listím zborceným krví a zmarem se proměnila v pole plné života.

„Gusííí!"

Otočil se a usmál se při pohledu na pádící děti.

„Gusíííí!" povykovaly dál. Bez jednoho tucet dětí k němu utíkalo po polní cestě. „Gusííí!"

„Co se děje?" křikl na ně. V čele běželi Ciri s Hallem a Rwen, mladší děti uprostřed a za všemi Mor s malým Framem v náručí.

„Přijeloo divadlooo!"

Divadlo? Už?

„Přijelo divadlo!" vyhrkl znovu Hall, když k němu doběhl. Chytl ho za ruku a začal s ní třást. Pak se rozskákal. „Divadlo!"

Zasmál se. „A jste si jistí? Opravdu je to divadlo? Třeba je to... kovář!"

Všechny děti okamžitě schovaly rozesmáté pusy za ruce a začaly vrtět hlavami.

„Ne, je to divadlo!" trval na svém Hall dál statečně, i když zuby měl taky chráněné ušmudlanou dlaní. „Ale hospodská je nechce pustit dovnitř! Musíš jim pomoct nebo nebude divadlo!"

Hospodská je nechce pustit dovnitř? To bylo zvláštní. Divadelníci vždy spali tam.

„Říkala, že chce, abys přišel," řekla Mor a nadhodila si Frama na boku. „Že jí do tý doby přes práh nesmí."

Až teď si uvědomil, jak vyrostla. Když přišel do vesnice, bylo jí sotva šest jar. Nedivil by se, kdyby jí už příští rok rodiče nechali hodit věneček do řeky.

„Tak to abychom si pospíšili," řekl zasmušile a s naprostou vážností. Děti stejně vážně přitakaly. „Ukaž, vezmu ho." Mara mu vděčně podala Frama a hned s ním srovnala krok.

„Myslíš, že je vážně dovnitř nepustí?"

„Uvidíme." Usmál se na ní. „Ale všechno se dá nějak vyřešit. Neboj."

„Jaké představení byste chtěly vidět?" zeptal se dětí, zatímco šli směrem k vesnici. Hned ho zaplavila salva pohádek, báchorek i dobrodružných zkazek. Brzy si sami začali vyprávět, o čem jaký příběh je.

Fram se mu v náručí zavrtěl. Usmál se na mlynářova syna a polechtal ho pod bradou. Ten se zavrtěl ještě víc a rozesmál se. Ciri, Rwen a Hall se teď pošťuchovali a pokřikovali na sebe, bez problému ale s ním i ostatními drželi krok.

Připomínali mu Pippina s Merrym.

Ve chvílích jako tato se mu dařilo skoro necítit tu tíhu, která ho zavalila pokaždé, když si na ně vzpomněl. Když si vzpomněl na svůj život předtím. Teď byl jen Gas. Obyčejný čeledín a vesničan Gas. Nic víc a nic míň. Dobrá, možná ještě v zimě učil děti číst, psát a počítat, a možná se k němu lidé obraceli pro rady častěji než zvykem, a možná už nebyl ani tak čeledín jako sedlák, ale pořád byl jen Gas.

Muže, kterým byl dřív, pohřbili. A právem.

Se svou hanbou ale musí žít dál. A právem.

Některé dny to bylo snazší. Jiné téměř nemožné. Ale ve chvílích, jako tato, téměř věřil tomu, co mu řekl ten zpropadený hnědý čaroděj.

Tvá duše ještě chtěla žít. Tak žij. A pořádně. Všechno ostatní přijde samo.

Neměl ponětí, o čem Radagast mluvil. Co má přijít samo. Z jeho řečí pochopil, že otrávené šípy zabily jeho tělo dříve, než si to duše stačila uvědomit. A protože nebyl úplně mrtvý, podařilo se ho čaroději po vypuzení jedu přivést zpět. Ale co mělo přijít samo, netušil.

Už to bylo mnoho let, co v této vesnici žil. Co ho přijali mezi sebe. A ano, život a práce zde pro něj byly splátkou. Možná tak jednoho dne splatí vše, co dluží. Obyčejný život byl víc, než si zasloužil.

Zradil je.

Zklamal je.

Selhal.

Nechal si zatemnit mysl.

Nedokázal to.

Ale ukázalo se, že ho nepotřebovali. To bylo jen dobře. Nesváděl je na scestí. Dokázali bez něj to, o čem on pochyboval, že je vůbec možné. Jak moc je jeho pochyby zpomalovaly, když ještě putovali spolu?

Jak moc jim jeho zakalená mysl křížila plány?

To už se nedozví.

Ale nepotřebovali ho. Nepotřebovali ho.

Nepotřebovali ho.

Jejich úspěch tomu byl důkazem.

On mohl být alespoň užitečný tady.

Frodo zničil prsten.

Aragorn si vzal Arwen a byli spolu šťastní.

Syn se jim narodil do roka po svatbě. Dcery následovaly.

Merry a Pippin byli v pořádku a žili blaze.

Frodo a Sam byli v pořádku.

Gandalf žil.

Legolas i Gimli žili.

Všichni žili.

Co víc si mohl přát?

„Gusi?"

Podíval se na Moru a usmál se. „Ano?"

„Jaké představení bys chtěl vidět ty?"

Aragorn byl jejich králem.

Byl mír.

Co víc si mohl přát?

„To o králi je vždycky dobré."

Mora přikývla. „Jo, to mě baví taky."