Zmrzlé a kamenné srdce

1. Zmrzlá tradice

Söllara z klanu Drowů, právoplatný vládce svého klanu a území jemu náležící, si to hrdě kráčela setmělou chodbou. Slunce sotva vycházelo a ona byla již přes hodinu na nohou. Vzbudila ji její služebná Daella se zprávou, že si ji za svítání žádá félagórn.

„Nějaké novinky z fronty?" zeptala se služebné, která kromě roli služebné plnila na poloviční úvazek i roli osobní asistentky.

„Ne, kongur," odpověděla za jejími zády. Tak to nařizovala zdejší pravidla, nikdo nesměl být blíž jak tři kroky. Až na jednu výjimku.

„Žádná zpráva, dobrá zpráva," odříkala mimoděk svou mantru, kterou se uklidňovala pokaždé, když tuto odpověď na svou každodenní otázku slýchávala. A že to bylo téměř vždy.

Söllara se hnala chodbou, protože na její levé tváři ji začaly šimrat první paprsky a ona ještě nebyla v poradní síni. Odmítala poslouchat herr Cirilla, že jako žena-kongur by mohla být alespoň dochvilná. Jednou přišla o nepatrný okamžik později a půl roku to měla na talíři. Tu chybu už nikdy neudělá. Nebyla situace, kdy by jí herr Cirillo něco nevyčítal. Málo se zajímá o válečné konflikty, málo se vyzná ve vojenské strategii, nezvládá vládu, nedokáže zajistit pokračování rodu... Vždy si něco našel. Měla by si na to už zvyknout, že jemu se nikdy nezavděčí, nikdy pro něj nebude dost dobrý kongur. Ale to se lehce řekne, a hůř udělá.

„Nevíš, co po mně chtějí tak časně, že to nepočká po snídani, když nejsou žádné zprávy z fronty?" zeptala se tvrdým hlasem, jak se snažila jít co nejrychleji, aniž by chodbou neběžela.

„Ne, kongur,"

Söllara už měla na jazyku slova: žádná zpráva, dobrá zpráva, ale nakonec se ovládla. Toto kolečko měly dnes již za sebou. Zbytek cesty šli v tichosti, což Söllaru nepřekvapovalo. Protože kromě ní a Daelly tu s nimi byl Eiden, osobní strážce kongur. Ten, když řekl víc jak deset slov, byl zázrak. Söllara si vedla tajnou statistiku, kdy si na konci dne vždy dělala čárky, kolik slov ten den řekl. Byly dny, kdy čárku neudělala ani jednu. Sice měla na práci mnoho povinností, ale toto byla tak jednoduchá, a navíc zábavná činnost, že ji to nečinilo žádnou přítěž.

„Hennar daginn, kongur," ozvalo se jednohlasně za doprovodu šoupání dřeva o kamennou podlahu, jakmile vstoupila do poradní síně, kde na ni čekali naštěstí přátelské tváře. Herr Muriel, generál Damgah a vrchní námořní obchodník Kelpit stáli v pozoru a ctili ji trojící – k levému prsu tiskli tři prsty, ukazováček, prostředníček a malíček. Oni tři po většinu času stáli na její straně a nezáleželo na tom, o co šlo. Ať už o záležitosti válečné, obchodní, veřejné nebo i ty soukromé.

Na druhou stranu po většinu času, a tím myšleno vždy, proti ní stál již zmíněný herr Cirillo, což byl hned po ní a jejím otci nejmocnější osobou v klanu Drowů. A také její tchán. Na jeho straně stál herr Byron a válečník Stjórn. Těchto šest mužů utvářelo félagórn, v jejímž čele stál kongur, tedy Söllara. Jednalo se o radu složenou z mocných mužů klanu, která měla sloužit k omezení moci kongur – panovníka. Avšak Söllaře se spíše zdálo, že nyní slouží k tomu, aby diktovala, co má a nemá dělat. Dělalo se jí zle z pomyšlení, kolik času zde v poradní síni zase stráví.

„Yar daginn," odpověděla Söllara a nezdráhala se přítomné muže obdařit svým úsměvem. Kdyby se v místnosti nacházela temná strana félagórn – jak v soukromí přezdívala herr Cirillovi, herr Byronovi a válečníkovi Stjórnu – nedovolila by si to. Před nimi musela vystupovat naprosto neutrálně, chladně, odtažitě. Neexistovali žádné projevy náklonosti.

„Smíme vědět, proč jste nás svolala tak brzo, kongur?" ozval se mírný hlas generála Damgaha, „Vím, že situace je napjatá, ale vše důležité jsme si řekli před dvěma dny, kdy došlo k tradičnímu týdennímu zasedání, a od té doby ke změně nedošlo,"