Úsměv, pane kapitáne!

18 - Konkurence v lásce

Pohled Jirky

Celou cestu na hotel jsme mlčeli. V autobuse naštěstí sedíme každej jinde, takže nikomu nepřišlo divný, že se spolu nebavíme. V tichosti jsme došli až na hotelový pokoj, kde za námi sotva zapadly dveře a Hamas už spustil.

„Můžeš mi laskavě říct, o co se to tady snažíš?" vyprskl na mě.

„O co bych se měl snažit?" snažil jsem se hrát nechápavého.

„Nedělej ze mě debila, moc dobře víš, o čem tady mluvím," pokračoval naštvaným tónem. „Ty moc dobře víš, že se mi líbí, ale ne, ty si řekneš, že mi ji přebereš!"

„Přeberu?" zopakoval jsem nevěřícně. „Vždyť s ní nechodíš."

„Ale mohl bych!" vyhrkl a rozhodil rukama.

Chvíli jsem čekal, než jsem se ho zeptal: „Proč si vůbec myslíš, že po ní jdu?"

I Hamas teď chvíli mlčel, než odpověděl. „Říkal to Hujer. Prej vás viděl, jak se spolu nějak divně bavíte na chodbě. Chvíli po tom, co jsme se tam bavili všichni tři."

Cítil jsem, jak jsem zbledl. Hujer. Ten vážně dostál svému jménu.

„Hamas," snažil jsem se ho oslovit, jenže on se ke mně otočil zády, „vždyť je to blbost. Přece se nebudeme hádat kvůli holce."

Otočil se na mě a já spatřil, jak se mu rozšířily zorničky. „Takže ty ji fakt balíš!" téměř vykřikl a na tváři se mu rozlil nevěřícný úsměv.

„Hamas, já-" snažil jsem se mu to vysvětlit, ale on mě ihned přerušil.

„No jen to řekni! Proč bys mně, nejlepšímu kámošovi, lhal?" štěkl po mně.

„Tak dobře!" opáčil jsem už zvýšeným hlasem. „Jo, líbí se mi. A líbí se mi hodně. Není to nic, že bych ti chtěl nějak konkurovat nebo ti snad škodit, prostě to přišlo tak nějak samo. Líbí se mi a nemůžu to před ní předstírat."

Tomáš přede mnou stál jako opařený. „Takže ona to ví?" zeptal se, hlas mu zeslábl.

Neochotně jsem přikývl. Chvíli mlčel, jenže pak jako by mu najednou přepnulo. „Hele, a to, jak jsi mi říkal, že jsou jí ty pozvání nepříjemný... To sis vymyslel, abys mě od ní odradil, že jo?"

„To ani omylem," řekl jsem a nevěřícně si odfrkl. „Řekl jsem ti to, co mi řekla i ona. Nikdy bych ti nelhal."

Nastalo dlouhé ticho. Tomáš se chvíli rozhlížel po pokoji, nakonec si sednul na postel a složil hlavu do dlaní. „Do prdele," ulevil si a já si uvědomil, že ztěžka zadržoval slzy. „Ta holka se mi fakt líbila. Hrozně jsem doufal, že mezi náma něco bude i do budoucna. A pak zjistím, že po ní pálí můj nejlepší kámoš."

Sedl jsem si k němu a vzal ho kolem ramen. „Mrzí mě to," šeptl jsem a povzdechl si. „Asi budeme muset oba počkat, koho z nás si vybere."

XXX

Vážení, mistrovství je za náma a nám se podařil naprosto neskutečnej obrat. Doufám, že na tento příběh ještě nezanevřete, během pár dní bych ho chtěla dopsat a pak se znovu začít věnovat Kavárně plné hvězd, kterou teď tak trošku opomíjím. Zároveň začínám plánovat další dva příběhy, jeden z vám dobře známého prostředí a jeden z prostředí nedávného draftu. Nezapomeňte mě sledovat, ať nepřijdete o další příběhy!