I ženy dokážou zabíjet- 𝐓𝐨𝐦 𝐊𝐚𝐮𝐥𝐢𝐭𝐳

《17》

Zase jsem se musela začervenat.

"Děkuji." Ŕekla jsem.

"A kde vůbec bydlíte?" Zeptal se Pedro.

Nevěděla jsem co říct.
Vím kde bydlím, ale chci se tam vracet?
Zřejmě ne.
Trochu jsem se zasnila.

"Haloo." Řekl a mávl mi rukou před obličejem.

"Pardon. To se mi stává často. No, bydlím v Hotelu Love." Řekla jsem.

"Aha. No, nechtěla by jste ke mě domů? Nemáte boty, máte krátké kytičkované šaty ve kterých vám musí být zima, a vypadáte vystrašeně a smutně" Zeptal se.

Otevřela jsem pusu že řeknu slovo  "Ano".

Ale někdo mi zaklepal na rameno.
Chytl mě za něj.
Byla to vysoká postava.
Poznala jsem ho.

Koukla jsem se za sebe.
Byl to Tom.

Jeho nenávistný pohled probodával Pedra.

"Rose, nemáš si povídat s cizími muži. To tě někdo nenaučil?" Ŕekl a podíval se an mě.

Teď zasypává nenavistny pohledy na mě.
Byl naštvaný, ale já také.

Sundal jsem mu jeho ruku z mého ramena.

"Ale já ho znám. Tome, tohle je Pedro." Řekla jsem.

Díval se na mě tím pohledem který říká "Drž hubu, jinak bude trest".

Zase mi dal jeho ruku na moje rameno.

"Pardon, ona je trochu vedle. Víte je po prášcích. Utekla z hotelu. Jseme zasnoubení a tohle se stává často. Tohle jsou naše líbánky. Ale miluji jí takovou jaká je." Ŕekl Tom Pedrovi.

"Cože!?" Vyjekla jsem.

"Drž hubu a hraj se mnou!" Zašeptal mi do ucha aby to Pedro neslyšel.

"To je mi moc líto. Přeji vám hezké líbánky. Tak nashledanou" Řekl.

"Nashledanou." Řekl Tom.

"Teď pojď se mnou!" Vykřikl.

Sundal mi tu ruku z toho ramena.
Zatáhl mě za ruku.

Táhl mě spátky cestou do našeho hotelu.

Šli jsme tou cestou přes pláž.
Silně nejvíce jak jsem mohla, jsem vyrvala ruku z jeho sevření.

Na pláži nebyla ani noha, kromě těch naších.

"Proč si to udělal?!" Vyjekla jsem.

"Co přesné?! To že jsem tě zachránil před poslů Alexe Müllera?! Buď ráda!" Vykřikl po mě.

Alex Müller.
Úplně jsem zapomněla na tu misi.
Máme ho zabít.
Myslela jsem celou dobu na mě a Toma.

"Jak to víš, že to byl posel?! Nemusel hned být!" Vykřikla jsem po něm.

"Můj šéf mi ukázal všechny fotky jeho poslů! Dříve spolu spolupracovali." Vykřikl.

"A co ta žena?" Začal jsem plakat.

"Co a ta žena? Co sis myslela? Že tě neskutečně miluji?! Ha! Dobrý vtip. Jsi neskutečně sexy. Tvoje tělo je jako nějaké bohyně. V životě jsem neviděl tak krásnou ženu jako jsi ty, ale já na lásku nevěřím!" Vykřikl.

Pohled Toma

Věřím na lásku.
Miluji jí.
Posral jsem to.

Navíc ta bloncka nešukala tak dobře jak Moje Růžička.
Co jsem to provedl?!

Prostě jsem byl až moc nadržený? Nějak mi to nemyslelo.

Plakala.

Proč jsem to řekl?!
Já jsem debil.

Měl jsem jí říct pravdu.
Nejradši by jsem letěl do budoucnosti a řekl pravdu.
Aspoň by to nebylo tak těžké říct.

Nesmím brečet. Ukážu že jsem slabý.
Možná už je to jedno...