Seděla sama uprostřed ulice,
nad sebou noc a na sobě střevíce,
ve tváři vážná a v srdci trpěla,
byla by krásná, kdyby tam seděla
Svítily hvězdy, rozkryly karty,
paprsky jemné jí dopadly na rty,
pavoučí šaty jí halily doběla,
měla co říci, ale jen mlčela
Ústa jak obloha a temné oči,
kdyby tak věděla, že takhle skončí,
byla i nebyla nocí snad tisíce
vybledlou vzpomínkou ztemnělé ulice
