Proznělá

0 0 0
                                    


Zas jemným tichem v sametu

se nocí víří hvězdný prach,

když krokem jambu v sonetu

se valí strofou ve vlnách


můj táhlý pocit hudby slov

a melodie metafor.

Kam odmlku, kam apostrof?

Jak vypsat duši? Každý tón


té náhlé chvíle proznění

mi krátí vlastní slabý dech

jímž vrací šepot ozvěny

mi akord touhy. Na křídlech


všech přání mlčím tento sen,

jenž básní bude prozrazen.

(S)hluky slovWhere stories live. Discover now