Jeden z nejujetějších nápadů, jež se mu zrodil v hlavě, způsobí takové následky, ze kterých doteď mrazí. Nápad, který odstartuje vlnu strachu. Jejich stupiditě pouze nepředčí, že svůj plán má dlouho připraven. Od A až po Z.
Lee Minho | Stray Kids
...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,, Dobré ráno." políbil Minho na rty svého přítele, jenž pro něho znamenal celý svět. Mohl i uznat, že i přes to, že spolu žili již nějakou dobu, byl do něho stejným bláznem i po takové době. Jeho cit nikdy neochladl a nikdy nekolísal. Byl takový, jaký by ho chtěli mít všichni. Byl schopný pro něho udělat první poslední. Obětovat se pro něho i v těch nejhorších časech. Byl schopný pro něho i zabíjet.
Jejich setkání se zdálo jako spontánní. Vrazili do sebe v kavárně. Člověk by si řekl, že je to normální záležitost, jež se může kdykoli odehrát a oba aktéři odejdou ze scény bez újmy. Oni od sebe odcházeli se smíšenými pocity. S pocity, že se rozhodně musí vidět znovu.
,, Dobré ráno..." obětoval mu polibek jeho tak milovaný přítel. Jmenoval se Jisung, lidé mu ale spíše říkali Han. Bylo to pro něho více monotématické a něčím originálnější. Cítil se ve své přezdívce více sebevědomě. Pokud ale došlo na Minha, jeho nechal na volných možnostech, jak ho oslovovat. U takového milého případu to vždy skončilo osloveními jako miláčku, zlatíčko nebo lásko.
,, Vyspal jsi se?" zeptal se ho starší, přičemž ho pravou rukou hladil po tváři. Na jeho vlastním obličeji pohrával menší úsměv. Byl doopravdy šťastný. Byl šťastný, že se může každé ráno probouzet zrovna vedle něho. Vedle takového sluníčka, které mu dokázalo vždy rozjasnit celý den. Miloval ho, jeho osobnost a celou svou perspektivu, kterou se zveřejňoval. Mohl by i přísahat, že se nachytal při přehnané obsesi na jeho mladšího přítele. Byl neskutečně přitažlivý, jako někdo, kdo musel jednoznačně patřit jemu, se podepisoval pod svým tvrzením jenom mrknutím oka. Tenhle člověk není hoden nikomu jinému než Leemu Minhovi.
Zavázal jsi se nekonečné lásce ke mně. Jsi jenom můj. Budeš mi patřit ve všech případech.
,, A-ano... vyspal jsem se dobře." nadhodil okamžitě Jisung po chvíli zvažování svých odpovědí. Volil mezi dvěmi.
Pravda, nebo lež. Jeho idylický vztah se jaksi bortil pod rukami. Nemohl ani zdání uvěřit, že jeho pohádka, kterou si zrodil ve své hlavě, jaksi přestala odpovídat realitě, kterou si tak dlouho budoval. Titulovaný přítel se poslední dobou choval na jeho poměry až příliš majetnicky. Věřil, že čas všechno změní a jeho sen se vrátí na rozjetou trať. Jeho naivita brzy začala přerůstat v nekonečný strach, co bude dál. Nikdy na něho nevztáhl ruku, fyzicky mu neubližoval. Ale jeho psychická stránka si vymanila něco jiného. Stačilo jedno zamračení, hrůzné pokrčení obočí, nebo při nejhorším zatnutá pěst, kdykoliv se mladší pohyboval ve společnosti pohlaví, které ho přitahovalo více.
Muži byli jeho terčem uspokojení. To stejné platilo i pro staršího. Avšak zde bylo zásadní pouto: manipulace. Byla tak tichá, a i přesto ji Jisung rozpoznal pozdě. Nemohl nyní odejít. Aspoň ne v momentech, kdy se ho Minho snažil přesvědčit svou otevřenou náručí, že si v hlavě vykreslil svoje nesmyslné drama a že bere vše moc vážně. Jenže slabost mladšího již začala mít svůj dopad.
