SÍDLIŠTĚ

2. Kapitola - Večerka

,,A Marek mě pak chytl pod krkem, s tím jestli to myslim vážně! No. Tak jsem ho shodil dolů a držel hubu."
Lukáš se musel zasmát nad Filipovo slovy.

Filip by totiž o něco tenčí než on. Možná měl stejně černé oči jako Lukáš, tmavší pleť a tmavé vlasy. Ale jeho postava, byla vyzáblá.
A to právě pomáhalo na humoru. K falešné představě o tom, že by silného spolužáka Marka, dokázal "sundat" na zem.

Lukáš dal Filipovi vždy prostor k mluvení, jelikož věděl až moc dobře, že doma k tomu možnost neměl.
Ne že by nebyl výřečný. Byl, dokázal to a kolikrát mu nešla pusa zavřít.
Ale Filip byl ve skutečnosti silný introvert.

Ačkoliv v Lukášovo přítomnosti mluvil prakticky o čemkoliv. Lukáš ho už nějakou dobu znal.
Věděl, že Filip dokáže být třídní šašek. Mluvčí celého světa. Ale doma, musel být zticha. A i kdyby byla možnost mluvit, nemluvil by. Nechtěl by říct něco, co by se jeho otci nemuselo líbit.

,,To víš, že jo. Je mi úplně jasný jak jsi Dorskýho sundal." Zaculil se nevěřícně Lukáš a vyfoukl kouř.
,,No vážně! Neříkej, že mi nevěříš! Vidíš ty bicepsy?" Zasmáli se oba dva, když Filip předvedl svou tenkou ruku a nakonec oba vešli do večerky, která brzy měla v plánu zavřít.

Smích je ovšem brzy přešel, jakmile se setkali v tváří tvář, Koljovi.
Kluk ze sídliště, dávný propadlík z učňáku a známý provokatér a balič holek. Silný na pohled a silný uvnitř. Někdo, koho Filip vážně neměl rád. Lukáš s ním zas tak velký osobní problémy neměl, ovšem Filip ano. Převážně díky jedné aféře, která se stala minulé léto. A to bylo, že Kolja přebral Filipovi přítelkyni. Což mu doteď neodpustil a stejně tak i Lukáš.

,,No ne kluci, co vy takhle venku?" Zeptal se, když s pár klukama vycházel z večerky a nasadil si ironický úsměv. Měl velmi charismatický úsměv, který byl působivý na dívky, ale děsivý pro ostatní.
Jeho, téměř, holá hlava navíc dodávala pocit autority a podvědomého násilí.

Filipovi ihned oči zvadly. Neměl v plánu se s ním vybavovat a pokaždé si raději vybíral cestu- raději projít kolem něj a tiše ho v mysli mlátit.
Vždy, když se Kolja objevil, věděli už ti dva, že se mají držet dál.

Občas se s Koljou sice bavit dalo. Ale rozhodně to nebyl ten kluk, kterého by si člověk rád držel v blízkosti.
Už jen proto, že se mu lepily problémy na paty.

,,Proč tu vlastně pořád je? Nevykopli ho náhodou rodiče z baráku?"
Zeptal se Filip, když Kolja odešel a Filip si rukou osahával sladkosti v regálu.

,,Co já vím. Pravděpodobně z týhle díry nevyklouzne nikdo." Odpověděl Lukáš trochu se smutným tónem hlasu, který však schoval za kamenný obličej.

Ikdyž Filip nic neřekl, věděl, že byl Lukáš z toho všeho zklamaný.
Stejně jako on, ačkoliv se smál, ačkoliv se rád bavil. Byla to svým způsobem přetvářka. A tu on moc dobře znal.

Oba si přáli žít jinak.
Jejich největší strach byl, zůstal na sídlišti, stejně jako většina dospělých, kteří zde vyrostli.
Tohle prazvláštní usazení tady, je nenaplňovalo. Nebyl tu nikdo, koho by neznali. Žádné místo, které by už neprozkoumali a nic nového na co by se dalo čekat.

Když tak oba vyšli též z večerky, stejně jako před chvílí Kolja, s jeho partou, na moment se Lukáš zastavil, zatímco si otevřel pytlík přeslazených bonbónů.
,,Víš ty co?" Zeptal se do ticha a Filip si už z Lukášovo kapsy vytahoval zapalovač.
,,Mhm?" Zamumlal mezi rty, kde už si položil cigaretu a malé oranžové světélko, zasvítilo před obchodem.

,,Co náplánovat útěk?"

Vypadlo náhle z Lukáše a Filipovi se rozšířily překvapeně oči. Pochopil to jako hloupý vtip a rozesmál se, div mu cigareta nespadla. Položil si ji mezi prsty a při smíchu vydechl. ,,Neblbni. Ty máš zase nápady. A co by jsme tak dělali. Hm? Máš snad plán kam zdrhnout? Jak to vysvětlit ostatním? Ukrývat se, nebo si užívat? Kde vzít peníze, co tvá rodina? Má sestra? Co?" Zase na moment krajinu zaplavilo ticho. Lukáš se podíval před sebe a nakonec zpátky na Filipa. ,,No, plán ještě nemám. Ale zajímalo mě jen, jestli by tě to lákalo. Byl bys pro?"

,,Zdrhnout?" Usmál se Filip, zatímco skočil na nejbližší, hranatý zábradlí a po pár krocích, skočil zpátky na zem. ,,Samozřejmě, že bych chtěl Luky. Ale jsi přehnaný snílek. Sám víš, že tohle jsou jen žvásty, co si my dva řekneme a druhej den razíme zpět do školy."

,,To je právě to!" Odhodil Lukáš jeden bonbón vzteky a nakonec se směrem na Filipa, podíval unavenýma očima.

,,Možná ne zítra. Možná ne pozítří. Ale Filipe. Já to tu nevydržím." Filip se na něj podíval vážně.

,,Nemůžu se už dívat na rodiče jak čumí na to stejný v televizi. Baví se o tom stejném a jak je práce ničí. Je to tímhle místem. Slyšíš? Jestli neutečeme, tak nás to tu pohltí." Anižby cokoliv dalšího stihl Lukáš říct, Filip ho přerušil svým gestem ruky.

Po celém tmavém sídlišti zase panulo ticho a Lukášovi se v hrdle ztrácely další slova.
Jakoby ho naděje začala opadat, mírně kopl nohou a poté si Filip povzdechl.

,,...Kdyby. KDYBY. Jsme chtěli utéct. Jak by jsi to udělal?" Radost. Na Lukášovo mrtvé tváři se vykouzlil úsměv a malý ďolíček pohlédl na svět. Vyčlenil zuby a zasmál se. Takže přece jen by s ním Filip do toho šel.

,,Tím si ještě nejsem jistý. Ale stačí mi jedno znamení."

,,Znamení?" Podíval se Filip tázavě a znovu si natáhl dým do plic. Lukáš k němu přiběhl a chytl ho nadšeně za ramena.

,,Zítra. Zítra Filipe. Jestli se stane, v tomhle zapadákově něco nečekaného. Ať už by to byla blbá knížka, kterou by jsme zahlédli spadnout! Začnu plánovat. Spolu to vymyslíme. Pokud přinesu plán. Jdeš do toho semnou?"

Filip mírně zabručel. Po většině času právě Filip byl ten, který vymýšlel všelijaké blbosti. Ale tentokrát to byl Lukáš, kdo přišel s něčím takhle šíleným.
Ještě na chvíli se zamyslel.
Hlavou mu proběhlo, co by se jejich amatérským útěkem mohlo stát. A ať už třeba našel více proti, než pro.
Otráveně a nahlas znovu zamumlal.

Podali si ruce.

,,Luky. Jen proto, že jsi můj nepokrevní brácha. Že mi lezeš na nervy, když máš ty svoje štěněčí oči. A proto, že chci odtuď jednoho dne vypadnout taky. A! Taky pro to, že nás dost pravděpodobně nečeká žádná slavná budoucnost... Za pokus, kurva-" Zasmál se sám sobě, jelikož si začal připadat jako v přitroublém seriálu a plácl se do čela levou rukou.

,,Za pokus to asi kurva stojí."

Div Lukášovi nevypadly oči z důlků. Nečekal, že by mu na tohle kdy mohl Filip kývnout. A proto, si tuhle prapodivnou chvíli, ten pocit bezstarostnosti, užíval, jak nejlépe to šlo. Naivně, až trochu dětinsky, se zašklebil a Filip mu praštil pěstí do ramene.

Když Lukáš sykl bolestí, stále však s radostí v hlase, Filip se narovnal a upravil si starou kšiltovku na hlavě.

,,Jediný znamení! Zítra. Pokud se nic zvláštního nestane. Což je víc pravděpodobný, snílku. Tenhle praštěnej nápad padá. Je ti to jasný?"

,,Beru na vědomí." Nepřestával se usmívat Lukáš, zatímco se i on narovnával a poté se oba vydali, ještě na chvíli, než se vrátí do bytů, na prázdné pole.