SÍDLIŠTĚ

3. Kapitola - Učebnice historie

Bylo ráno. Těsně před zvoněním a Lukáš už seděl uprostřed třídy, na svém místě, kde vedle něj bylo opět prázdno. Jak jinak samozřejmě.
Filip byl zase pozdě a Lukášovi bylo už teď jasné, že nestihl autobus- tedy, běží co mu nohy dovolí a co plíce snesou.

Tiše posedával, zatímco do třídy začali přicházet známí spolužáci a Lukáš nenápadně pokukoval všude kolem sebe. Zda by snad už takhle brzy nezahlédl něco neobvyklého, s čím by mohl poté souhlasit s Filipem, jako znamení pro útěk!

Zvonění.
Než stihl do třídy vejít učitel, bleskovou rychlostí se rozrazily dveře a udýchaný Filip si přidržoval tašku na jednom rameni. ,,Jsem tady! Jsem tady!"

,,Zklidni." Zasmál se Lukáš, plácl na židli vedle sebe a Filip si odkašlal.
Když si k Lukášovi přisedl, s malým úsměvem si položil hlavu na lavici a zadýchaně se smál.

,,Už sleduju."

,,Co?" Povytáhl obočí Filip, jakoby se snad jednalo o nějaký vtip a když si vzpomněl o čem se bavili včerejší noc, ztuhl. Na tváři se mu objevil mírně naštvaný výraz a rychle se na místě narovnal. Šeptl. ,,Počkej, nemel kraviny. To myslíš-"

,,Přesně tak." Vytáhl si Lukáš papír ze sešitu a začal si čmárat pár nápadů.

,,Hele, tobě fakt přeskočilo. Lukyne. Byl to jen nápad do neznáma. Neblbni, myslim to vážně. Víš co by si mysleli ostatní, kdyby tě slyšeli?"

,,Právě proto, to říkám jen tobě. Bo vím, že ty jsi jediný šílenec, podobný mně, který semnou souhlasí téměř ve všem."

Filip si sundal svou typickou kšiltovku a položil ji na Lukášovo hlavu. ,,Buzerante-" ,,Co zas?" Zasmáli se jakmile se na sebe podívali a pak ztichli.

Učitelka historie opatrně otevřela dveře a celá třída utichla. Nikdo si totiž nedovoloval mluvit v její přítomnosti.
Když se postavila před žáky, trochu si prohmátla krk, než začala mluvit.
,,Studenti. Chci vám říct malou novinu."

,,No ne!" Šeptnul nahlas Lukáš, opět se svýma svítícíma očima, plných naděje a Filip ho loktem uhodil do ramene. S výrazem, který mu, velmi slušně, vyřídil ať zmlkne.

,,Pro některé z vás to možná bude velká změna. Ale chtěla bych vám přivítat nového studenta, z Ukrajiny. Přivítejte prosím Dominika jako svého spolužáka a snažte se mu prostředí tady zpříjemnit. V těchto těžkých časech." Jakoby se sama učitelka chtěla k něčemu osobnímu vyjádřit, svou poslední větu spíše zašeptala. Levou dlaní poukázala směrem k nám a tehdy se to stalo.

Vysoký, štíhlý a celkem pohledný, mladík- Jménem Dominik. Vstoupil do malé třídy a stoupl si čelem ke studentům.
Oproti třeba Filipovi a Lukášovi, vypadal velmi upraveně. Blonďaté kudrliny, vypadaly čistě. Tvář se mu jakoby leskla pod třídním světlem a držel si na hrudi knihu, kterou mu nejspíše učitelka dala před příchodem sem.

Učebnice historie.

,,Nu, Dominiku. Zkus se posadit prosím na nějaká prázdná místa, která tu vidíš. Jen, nedoporučuji si sednout před ty dva támhle. Ano mluvím o vás, chlapci!" Okřikla učitelka Filipa, který si rychle přendal kšiltovku zpět a Lukáše, který si škrtal něco na papír.
Dominik se podíval dolů.

,,V pořádku. Nebude mi to vadit. Děkuji." Jako stroj, promluvil. A všechny v místnosti ohromil jeho jiný přízvuk a krásně průhledný hlas.
Než však udělal první krok, omylem mu spadla učebnice historie, která se otevřela na straně 3. A to Lukáše vyvedlo z míry.

Bylo to snad to, znamení? Tenhle podivný, nový kluk. Který se zrovna dnes! V nový den! Objevil v jejich třídě. Ačkoliv jsou poslední ročník! A ta strana 3? Znamenalo to, to co si myslel?

Když se Lukáš lehce natáhl, aby se na kluka před sebou více podíval, všiml si, že Dominik trochu zpanikařil. Nejspíše strach, že by se snad odehrál nějaký trapas- neopovažoval se pro knihu ohnout a Lukáš zahlédl, jak se mu hruď rozpumpovala.

,,Počkej."

,,Co to děláš- Lukyne, vrať se!" Šeptl křiklavě Filip, který Lukáše chtěl zarazit před vstáním a když se Lukáš vyprostil ze židle a ocitl se dole, před Dominikem, podal mu učebnici historie.
Než si ji ovšem Dominik vzal, podíval se na Lukáše svýma průzračnýma, modrýma očima a zarazil se.
Stejně jako Lukáš.

Oba se na sebe pár sekund dívali a když Dominik s malým úsměvem poděkoval, Lukáš se usmál nazpět.

Na Lukášovo tmavých očích bylo něco, co se dalo spatřit i na Dominikovo očích.
A to byla, malá hravost a zároveň touha po dobrodružství.
Právě to, možná byl ten důvod proč se jejich oči střetly a tak dlouze se do sebe zahleděli.
Ať už to byl osud, nebo pouhá náhoda. Lukáš okamžitě poznal, že něco podobného spolu budou v sobě mít. Něco, co je vzájemně spojovalo.

,,Bylo to nutný?" Štiplavý pohlavek praštil Lukáše na zadní stranu hlavy a Lukáš se na bolavém místě ihned pohladil. ,,Co přesně?" ,,Sir Lukáš? Nebo o co se snažíš? Vole." Odmlčel se Filip a trochu si Lukáše přitáhl k sobě. Blíž k uchu.

,,Celá třída na vás civěla. Mohl se zvednout kdokoliv. A to zase TY musíš být ten, který na sebe upozorní a pomůže? Lukyne. Je to nový, ukrajinský kluk. Vypadá teple a je tu pomalu jedinej blonďák. Jestli o vás teď holky nebudou psát vlhký příběhy, budeš syn štěstěny."

,,Dej pokoj. Filipe, tohle je to o čem jsem mluvil. On."

,,Huh?" Povytáhl Filip s nezájmem obočí. A když mu opět došlo o čem je řeč, rychle se podíval na nového kluka Dominika, zpět na Lukáše, též na Dominika a znovu na Lukáše. ,,Nemyslíš si snad-" ,,Ale jo." ,,Ne-" ,,Proč ne?"

,,Lukyne." Oddychl si Filip, když si Dominik konečně usedl na své místo. A to bylo přesně před nimi.
Ještě více začal šeptat.
Ačkoliv to neuměl.

,,Lukyne, ty oslí prdel. Nemůžeš přece tohle brát, toho kluka, jako tvoje znamení útěku z našeho domova. Tohle je přetáhlý za vlasy! Ani vyhulenýho Boba by něco takového nenapadlo!"

Vyhulený Bob, byl nejstarší kluk ze sídliště, kterého ti dva znali. Ostatně, celé sídliště.
Lukáš nahrbil obočí.

,,Sám cítíš, že se něco prapodivného odehrálo. A Filipe. Já ti říkám, to je ono. Ten kluk. To on-" Ukázal Lukáš svou tužkou, směrem před sebe, na Dominikovo záda. A pousmál se.
,,To on je naše znamení, že máme jít poznávat svět."

Filip zase nahodil svůj, téměř přehnaný, nechápavý výraz. ,,Tobě fakt hráblo. A já ti to říkal už od prváku, máš se jít léčit."

,,Jdeš dnes ven? Napíšu ti k večeru. Probereme tohle celé víc. Teď dávej pozor. Dějiny jsou důležitý." Napodobil Lukáš chytrou paní učitelku a s malým úsměvem se podíval na psychicky vyčerpaného Filipa.
Filip ale místo toho, aby začal dávat pozor na hodině, sebral Lukášovi tajně sešit a začal kreslit.

,,To vypadá dobře. Další tvůj pokus o graffiti? Co to je?"

,,Péro. A dopisuju, že jsi se právě zamiloval do prince Dominika."

,,FILIPE."