Téměř dokonalá lež

Kapitola VI. - Dáme si čínu!

Druhý den ráno jsem vstala vyspalá do růžova. Rozhodla jsem se dát si od psaní na jeden jediný den pauzu a proto jsem zavolala Kat, aby se mnou vyrazila na nákupy. Tu spolupráci s T.K. Jsem v tu dobu považovala za nový začátek a za definitivní tečku za hektickým životem novinářky, měla jsem svůj stálý přísun peněz z blogu a jeho knihu zároveň, takže jsem se rozhodla novou kapitolu života začít v novém.

,,Ale no tak Suz, nebuď tak upjatá. Co ty víš, jakou image by měla Emma, kdyby doopravdy existovala? Teď už nejsi novinářka, můžeš se trochu odvázát a obléct si něco vyzývavějšího.'' peskovala mě Kat ve chvíli, kdy se mě snažila dostat do trička s výstřihem až k pupíku. Ale měla pravdu. V předchozí práci jsem si nemohla dovolit vypadat, řekněme svobodně a uvolněně, musela jsem vypadat profesionálně a tomu jsem přizpůsobovala i svůj šatník. Když ale změna, tak pořádná, až jsem si chvílemi připadala jako dog unleashed - utržená ze řetězu. Později jsem si i trochu vyčítala, kolik peněz jsem za to oblečení utratila, ale nakonec radost z nového šatníku byla silnější než výčitky.
,,Kde jsi na tohle všechno vzala proboha?''divila se Kat. Po nákupech jsme si zašly ještě na kafe do naší oblíbené kavárny, kam jsme chodily už jako studentky a psaly tam domácí práce. Odvyprávěla jsem jí, co se ještě odehrálo po našem včerejším večerním telefonátu a Kat vypadl z pusy dortík, který zrovna přežvykovala.
,,Děláš si legraci? On ti jen tak, beze smlouvy a na dobrý slovo, poslal takovej balík peněz?''nemohla tomu uvěřit stejně, jako já včera večer. ,,Jo...Prej abych věděla, že umí držet slovo....Takže tak jako tak, teď už nemůžu couvnout. Jen z toho mám trochu strach. Ještě nikdy jsem nic takovýho nepsala, co když mi to nepůjde, nebo co když ho během práce zabiju, protože mi ten jeho přiblblej úšklebek poleze krkem?'' Svoje obavy, právě vyřčené nahlas, jsem se snažila spláchnout lokem horkého kafe, ale pořád jako by mi zůstaly přilepené na patře.
,,Já myslím, že to moc řešíš, měla by ses nad to trochu povznést. Vybral si tebe, a zrovna v tvým případě, rozhodně ne pro tvoje krásný oči. Vybral si tě, kvůli tvojí práci. A na to by ses měla soustředit. Sám přece řekl, že on psát neumí, takže stejně prdlajs pozná...''Kat jsem trochu záviděla její povahu. Na světě snad neexistovalo nic, z čeho by si, byť jen na chvilku, dělala těžkou hlavu. To já byla přesný opak.
,,Chceš mi snad říct, že nemám hezký oči?''dělala jsem uraženou, abych sama sobě zvedla náladu.
,,Jistě, že máš. Ale on si jich asi nevšiml, když tě ještě nedávno tahal po soudech, nebo ne?''au, tak tohle od ní byla podpásovka.
,,Ještě mi to připomínej...''chytila jsem se za hlavu, ale nakonec jsme se tomu obě zasmály.
Domů jsem se dostala až pozdě odpoledne a až do večera jsem si dělala módní přehlídku před zrcadlem. Bylo to snad poprvé za několik let, co zůstal můj počítač vypnutý celý den. Možná přesně tohle jsem potřebovala. Večer jsem lehla do postele s čistou hlavou a nemohla jsem se dočkat, až zase začnu pracovat. Po téhle zkušenosti jsem zavedla pravidlo, jednoho volného dne týdně. A hned druhý den jsem se mi to osvědčilo. Ráno jsem usedla k počítači a psaní mi šlo opravdu skoro samo. To, co jsem běžně psala celý den, mi zabralo dopoledne.

,,V mailu máš smlouvu. V klidu si ji přečti a kdybys měla něco k doplnění, nebo bylo něco nejasného, dej vědět a doplníme to. T.''odpoledne mi cinkla smska a já měla až do večera o zábavu postaráno. Smlouvu jsem studovala pečlivě. I když jsme sice zakopali válečnou sekerou a uzavřeli mír, neměnilo to nic na tom, že jsem mu nevěřila. Smlouva ale prohloubila moji důvěru. Nenašla jsem v ní nic, co by měl mohlo jakýmkoliv způsobem ohrozit. Až na tu pasáž, že se mám vzdát autorských práv a doložka o mlčenlivosti mi kroutila i prsty na nohou, ale tak zněla dohoda. ,,Smlouva je OK, jen prosím o doplnění, že jsi mi vyplatil polovinu domluvené částky. Ať to máme všechno v pořádku. Počítám s úterní schůzkou.''nacvakala jsem rychlou odpověď. Netrvalo to dlouho a Tom odepsal: ,,Doplním a pošlu ti to ke kontrole. Úterý potvrzuju, počítej s večeří, máme toho hodně k probrání.''. Věděla jsem, že podruhé odmítnout večeři už by byla neslušnost a tak jsem mu ji přislíbila.