Střípky z poezie

Emoční propast

Ona byla za námi.
Mé pocity se stali jen pány.
Nedaly mi pokoj, a otevřely bolestivé brány.
Zatímco já brečel, obavy mě znepokojily, jak černé vrány.

Chtěl jsem se jich zbavit.
Ony mě ale tížily jak vlak, který ne a ne přestat.
Ani jsem nemohl vstát.
A přál si na chvíli přestat se bát.

Pořád mé myšlenky byly černé.
Až se začali zdát viditelné.
Byly čím dál tím víc nesnesitelné.
Nikdy jsem nepřestal dumat nad tím jak jsou strašidelné.

Stala se mou nadějí.
V době kdy jsem přestal doufat.
Chtěl jsem přestat se poutat.
Nakonec mě opustila jak kdyby to byl sen.
Přál jsem si se probudit.
Začít cítit se skvěle jen.
Ale mé srdce propuklo v pláč.
Bylo to jak kdyby ona byla hráč.
Skočil jsem jí na to a ona byla můj protihráč.
Nikdy jsem se nepřestal cítit jako sráč.

Bylo to k ničemu.
Myslel jsem na středu.
Myšlenky byly tu a tam.
Nepřestal jsem hrát tu samou hru.
A doufal jsem ve výhru.

Srdce se mi rozpadlo na prach.
Jako kdybych byl měl jen strach.
Přitom jsem si připadal jak vrah.
Přál jsem si překročit ten neviditelný práh.
Můj život byl ale plný nástrah.
Začal jsem díky tomu chlastat.

Padl jsem na úplné dno.
Nedokázalo mě opustit to děsivé chladno.
Bylo tu se mnou každý den.
Zdálo se to jako kdybych byl zapomněn.
Nakonec jsem se probudit chtěl.
Stáhla mě ale s sebou do pekel.

21.1.2024